Mluv

Asi budu ukamenován, ale Kristen předvádí jeden typ výrazu, který sebou nosí i ve Twilight. Nosí ho všude. Je v módě? Film je táhlý a unylý. Rozhodně bych ho propagoval do škol, je to rozhodně marketingově dobré pro neutajování takových zločinů. Nicméně film byl předvídatelný, Kristen se nenaučila jiný výraz a chvílemi jsem přemýšlel, zda film dokoukám do konce. (19.07.2011)

I přestože má Kristen Stewart stejný výraz, jako ve všech ostatních filmech, tak zrovna do tohoto snímku se k ní hodil. Televize Showtime vždycky měla a má kvalitní televizní produkci dotýkající se aktuálních témat ze života - ať už humorně či dramaticky. Speak je v prvé řadě drama, ale nebojí se občas lehce odlehčit, což je dobře. A že je pointa známa prakticky od začátku filmu, to už není tak důležité. (15.05.2013)

Člověk si chce pustit nějaký dobrý film dopoledne, ale jaká chyba, že jsem vybral zrovna Speak. Takový depresivní film od samého počátku jsem už dlouho neviděl. A nejhorší je, že divák vlastě neví, proč tomu tak je... i když může více než dobře hádat... Ale na příčinách zas tak nezáleží - jde jen o tu interakci Melindy s okolím. Jak ji berou spolužáci, jak ji berou různí učitelé či pseudopřátelé a jaký ona sama má na ně vliv.... Určitě se v tom filmů dá najít mnohem více, než divák vídající obvyklé nenáročné komerční filmy je zvyklý vůbec hledat... (01.06.2009)

Celý snímek se věnuje jednak šikaně, a druhak jejímu životu v ústraní, mimo kolektiv. A protože jde výlučně o pohled do dívčího světa, šikana je tu - oproti jiným snímkům s tímto tématem - jen v podobě menších ústrků a psychologického nátlaku. Stewart to sice úplně jednoduchý nemá, ale zároveň nedostává takovou sodovku, aby divák nestačil třeštit oči. Její deprimované přeživání každého šedého dne má díky soucitu takový líbivý nádech, a tak dám slušné hodnocení. Z příběhu samotného ale příliš nadšení necítím. Dívky Speak přivítají asi spíše. Drsnějším a autentičtějším snímkem o šikaně je estonská Zkažená mládež. Alternativa: Klass, Ondskan. (16.08.2010)

Toto v podstatě komorní drama na mě opravdu zapůsobilo, ten zcela věrohodný způsob tichého, ale o to naléhavějšího protestu, který mě držel jakoby v křeči a nutil mě konečně vydat ten zadušený výkřik za ni. To bolestné vědomí nepochopení a odsouzení, ten distanc a marná snaha opět zapadnout, dokonce i tím nejzoufalejším způsobem a to dobrovolným odcizením se, jakožto voláním o pomoc. Nejen že takhle je podána samotná situace od níž se příběh odvíjí, ale hlavně je to patrné z každého výrazu Kristen, o to je vše opravdovější, skutečně jí věřím a křičím za ni. Víc ani není nutno dodávat, následuje převrat, který nastane po vlastním přijetí a smíření se a díky němuž přichází nová odvaha vyslovit to a udělat to tak definitivním, čímž bariéra padne a dá se začít od znova. Dávám plné hodnocení, ale nemá cenu nepřiznat, že především díky opravdu brilantní Kristen Stewart. (29.12.2008)