Svět podle Daliborka

Z Daliborka jsem si na prdel rozhodně nesednul, ale musím uznat, že je to rozhodně zajímavý pohled na jednoho člověka a jeho rodinu. Je vidět, že je strašně jednoduché být dysfunkční, ale přitom fungovat. Úžasný paradox. Navíc je vidět, jak lidé dokážou přejímat názory, považovat je za pravdu, ale nakonec z nich stejně máte pocit, že to je jenom póza. (11.10.2017)

Pokud chcete dát Daliborkovi šanci, je třeba si v prvé řadě uvědomit, že Klusák nenatočil dokument v podobě, v jaké ho většina z nás chápe. Pokud by se dalo říct, že inscenovaný dokument jako žánr má určitý rádius, který je definovaný například mírou dramaturgické inscenace, ale i určitou úrovní dokumentárního záběrování (značně odlišné od hraného filmu), je Svět podle Daliborka pravděpodobně i mimo rámec této definice. Vlastně jsem se každou minutou přesvědčoval víc a víc, že koukám na hraný film, který funguje právě díky kombinaci "nepřiznaně hraný, vydávající se za dokumentární". Tahle tenká hrana způsobila, že jsem si po dlouhé době odnesl z filmu pocit absolutní neschopnosti srovnat si své dojmy a názory. To samozřejmě umocňuje kontrast prvních 90 min (měl jsem pocit, že vlastně koukám na takové Dědictví aneb Kurvahošigutntág nového milénia, kdy Klusák nahradil dokumentárně observační metodu Nové vlny samotnou zástěrkou dokumentárního žánru) a závěrečného epilogu v Osvětimi. Ten na mě sice velice silně zapůsobil, zároveň jsem ale podobně jako mnozí ostatní cítil, že Klusák už nezná hranice. Jenže po rozhovoru Klusáka na DVTV, kde mimo jiné říká, že scénu dotlačili do filmu producenti a dramaturgové, a že on sám se v ní vnímá jako pitomec, jsem ohledně jeho přístupu k celému filmu trochu poupravil názor. Svět podle Daliborka je film na podivné hranici nikoho a je v tomto případě opravdu na každém jednotlivě, jak na něj zapůsobí a jaký k němu posléze zaujme postoj. 7/10 (09.08.2017)

Vyhraněné názory jednoho velice zvláštního pána, který se mi spíše jevil jako mimozemšťan. Netuším kdo by podle pana Dalibora měl zájem na tom, abychom všichni věřili tomu, že byl holocaust kdyby se skutečně nestal.. Snad celý ten film jsem koukala s otevřenou pusou jak může někdo s takovou láskou mluvit o mlácení lidí obuškem... Jedním slovem absurdistan. // Ještě bych chtěla poznamenat, že Daliborek měl kolikrát hlášky tak vtipné, že jsme se v kině všichni pobavili. Proto také to hodnocení 3/5. (25.07.2017)

Půjdu proti proudu. Dám trošku jiný pohled než všichni okolo. Odsuzovat a ukazovat prstem umí každý, ale v tomto "dokumentu" není žádný prostor pro jiný pohled než nesympatizovaní s hlavní postavou. Víte o co mi jde, když vezmete Třeštíkovou, tak máte možnost díky nestranným informacím sympatizovat s nepoučitelným recidivistou Reném nebo feťačkou Katkou, ale tady dostanete jeden nelichotivý pohled, kterému je lehké se zasmát, ale žádnou možnost se s postavou alespoň v něčem ztotožnit nebo mít možnost pochopit její konání nebo si to u sebe obhájit není zde žádná otevřená zpověď. Hraná forma ztrácí na jakékoliv autentičnosti. Je zde prý cca 30% realných záběrů a já se nemohu zbavit dojmu, že amatérský herec Dalibor přehrává "jako" scénky ze svého života, které filmařům přisly fajn a vlastně ani netuší do čeho byl vmanipulován. Možná ani netušil, že to bude vydáváno za dokument. Celou stopáž sledujete film, který má být ledovým epilogem přesměrován na dokument. Proč to tam jako bylo? Měl snad hodný pan režisér ještě více ukázat prstem na toho, kdo je tady ten špatný?? Víta Klusáka jsem měl rád, ale tímto mě vyloženě naštval. Není zde jakýkoliv prostor pro Dalibora a jeho obranu napadá mě jedna drobná scéna. Třeba v rozhovoru na Seznamu jsem nabyl dojmu, že ústřední hrdina je panic a nebyl jsem sám (pecka kombinace s náckovstvím že jo) a po projekci jsem se dozvěděl, že Daliborovi zlomila srdce jedna žena, se kterou se 3x vyspal než se vrátila zpět k manželovi, což pár sedící za mnou komentoval zklamaně "jé, já myslela, že to byl panic" a takových podivností bych našel více. *Musel jsem udělat Edit tohodle komentu. Vadí mě jednostranný portrét, ve kterém není možnost se obhájit. Uspokojení bych našel v tom, že se pak ukáže že to měla být hraná sonda do našich životů abychom si uvědomili jak jednoduché je někoho odsoudit na základě jednoho pohledu. Takže apeluji na všechny, co hanlivě komentují pod trailerem "co to je za individum", ať začnou používat mozek a přemýšlet nad informacemi, které dostávají. Což se dá aplikovat na jákékoliv dění např. na internetu. (30.06.2017)

Tak tady jdu zcela proti klukům z Čelistí. Shodit Daliborka s tím, že je to jen maškaráda pro dementa je příliš jednoduchý řešení. Klusák nabízí poměrně komplexní sondu, která nemá jen úroveň 'bavte se nad idiotem'. Daliborek v sobě totiž krom humoru a opovržení míchá i lítost a vypovídající hodnotu a hrst otázek s sebou přece jen nese. Jasně, ta debata se vždycky nejprv stočí nad formu "dokumentu", což asi neměla, ale když jsi trochu ochotnej můžeš jít dál a ptát se, proč je ten kluk takovej, jakej je, co ho formovalo, jestli jde jeho názory vůbec otočit nebo nalomit, jestli není největší zlo v novém příteli matky atd. Ok, možná je to málo, ale možná je to nejucelenější Klusákův dokument, protože drží pohromadě a když jej chcete poslouchat, tak fakt něco říká a říká možná víc, než Klusák sám zamýšlel. Klidně bych podepsal, že Klusák si Daliborka vybral jen pro svou bizarnost a chtěl tu bizarnost ukázat na kameru, což je zatraceně málo, ale asi se mu omylem povedlo víc. Ta sonda jde fakt o trochu hloubš. První polovina s sebou nese až Formanovskou kombinaci hlouposti s trapnotí a lítostí, druhá graduje k opravdovému dokumenty, kdy postavy už zcela nahé vytasí to, co v nich opravdu je a Daliborek je najednou skoro druhotnej lakmus skrz nějž se ukáží ostatní. Za mě jakože jo. Jen se nehodlám účastnit diskuze, kde publikum obviňuje režiséra ze stylizovanosti a Klusák publikum z netolerance a smíchu. S tím jsi Víte musel počítat, když jsi zvolil tuhle formu a to si teď musíš ustát. Nehraj na mě, žes do ničeho nezasahoval, když bez vás by žádná Osvětim nebyla. (02.08.2017)