Svět podle Daliborka

Ani minutu jsem se u tohoto komediálního dokumentu nenudil, mám zkrátka slabost pro vše bizarní a neobvyklé a toho se mi zde dostalo v míře vrchovaté. Závěrečný výlet do Osvětimi se mi však pranic nezamlouval - od shlédnutí "Šoa" na mne už další dokumenty natočené na těch pochmurných kolejích příliš nepůsobí ale hlavně režisérem zinscenovaná "lekce" Daliborkovi vyzněla přes svou vykalkulovanost totálně lacině a ve vztahu k paní přeživší holokaust by byl výraz hyenismus urážkou hyen. Dokazovat si svoji morální převahu na úkor nešťastníka typu Dalibora Krupičky rozhodně není žádné hrdinství a jistě by se našla řada jedinců, jimž by bylo potřeba pomoci otevřít oči mnohem naléhavěji, než titulnímu hrdinovi. (09.01.2018)

Nevím. Ale co je na tom - nalézt smutnou figuru blba typu Pepka Vyskoče, schopnou veřejně vyjevit své pomýlené a debilní nejniternější myšlenky a názory (někdy je dokonce hrát!) a natočit to? Nejprve jsem se lehce bavil nad Krupičkovou debilitou, některé názory vážně nutily k úsměvu... Epilog v Osvětimi mi ale naplno otevřel oči. Vpustit dementa, obdivovatele Hitlera a nacismu na takové místo si koledovalo o tvrdou konfrontaci s někým. Po hříchu byl Krupička konfrontován se stařičkou paní co přežila na rozdíl od jejích příbuzných Osvětim. Řekla mu to skvěle a geniálně jednoduše : ,,Vím více než vy a je mi vás líto''. Hádka kousek od plynových komor, zda v koncentráku byl bazén a vězňům se tam žilo fajn, sice možná byla bezva pro Klusáka, ale celé to místo až znesvěcovala ! A Klusákovo finální odhalení, že Krupička má židovské předky což byl evidentní podraz na Krupičku - jakási rána na komoru v závěru filmu, když už jej nepotřeboval... Věřte nebo ne, v tu chvíli mi bylo toho chudáka Krupičky i líto. Uvědomil jsem si, že byl celou dobu jen jakousi zábavou pro dokument. Pepku - vyskoč ! Jistě. Krupička je blb, nevzdělaný jedinec ze všelijakých poměrů vyrostlý. Jednoduchý člověk co neměl do dokumentu vůbec lézt a už vůbec se takle prezentovat... Jestli takhle vypadá neonacista vzor 2017, pak se nástupu dalšího Hitlera opravdu nemusíme bát. Kromě ,,chlebu a her'' pro masy dokument nic zajímavého ani nějakou zásadní výpověď opravdu nepřinesl. Nezbývá než jen věřit, že takovýchto rodin (pekelná byla i přítelkyně co si z kolejiště z appelplacu, kde se transporty třídily na ty kdo zemřou hned a na ty kdo až později, kde docházelo k trhání rodin, dětí od matek, tátů, manželů.... - brala kámen domů do terária!). Dávám za dvě hvězdy za tu možnost vidět blbost kvést a tím myslím i Klusáka. * * (09.01.2018)

Není to dokument, který by skrze postavu Dalibora komentoval neonacistickou komunitu obecně, na to je totiž Dalibor až příliš unikátní, takže se s ním a s jeho názory dost pravděpodobně neztotožní ani neonacisté, ani kdokoli jiný. Daliborovi a jeho činům je snadné se smát, ale je v tom smíchu i nemálo soucitu a snad i lítosti, přičemž není možné ukázat si na něj prstem a označit jej za náckovskou xenofobní svini, která by zasloužila zkopat. Kromě Daliborových nenávistných a rasistických hesel a jeho ujeté video-produkce totiž snímek odhaluje i mnoho informací z jeho soukromí, poukazujících na to, o čem tento film je ve velké míře doopravdy - o zamindrákovaných a vnitřně nešťastných lidech, kteří nejsou spokojeni se svým životem, se svou prací a se svým zázemím, ale zoufale chtějí někam patřit, a tak se nebrání uchýlit i ke skupinkám zastávajícím názory poněkud extrémnější. Názory, které obvykle získali z "alternativních" online médií a od jiných, podobně smýšlejících jedinců, existenčně závislých na televizi a sociálních sítích jako na jediné dostupné formě zábavy. A takových lidí je v české a slovenské společnosti patrně hodně, akorát že Dalibor mezi nimi vyčuhuje tak moc, že je díky němu sledování filmu nejen výjimečným náhledem do jistého výseku společnosti, ale zároveň je to místy nehorázná sranda. Co scéna, to perla, ale také mrazení v zádech. (03.07.2017)

Možná, že když napneme meze vlastní představivosti, tak se na Daliborka dá dívat jako na metafilm o tom, jak je dneska těžký rozpoznávat realitu od fantazie a fikce. Klusák očividně inscenuje a pro diváka je těžký v jeho dokumentu poznat, co je realita a co přehrávaná a inscenovaná fikce - stejně tak má Daliborek v dnešním světě přesyceném na informace problémy rozpoznat, čemu může věřit...Ale to je fakt asi jenom můj diváckej konstrukt, kterak by se tenhle film dal obhájit. (12.07.2017)

Autorský záměr je zde myslím zcela patrný, a po zhlédnutí dokumentu ve mně opět o něco narostl obdiv k osobě Víta Klusáka. Mám ho čím dál tím radši a velmi si cením jeho občanských i uměleckých postojů. Svět podle Daliborka mě bezmezně nadchl, sledoval jsem ho s nevěřícným údivem, a mnohokrát jsem vybuchl spontánním smíchem nad neuvěřitelnou bizarností sledovaného děje. Závěr v Osvětimi, kdy Klusák vystoupí zpoza kamery a pustí se do svého antihrdiny, je velmi silný. Btw. samotná postava Daliborka na mě působila velmi odpudivě, někteří lidé v jeho okolí mi však přišli jako ještě větší lidský odpad než on. Celkově mi z toho bylo nakonec dost smutno, že i takoví lidé žijí mezi námi (a mají mj. volební právo) - v tom dokumentu je neobyčejně mnoho látky k přemýšlení. (01.11.2017)