Fargo

Přesně tak, zputniku: "Události nabírají směr, který si vlastně nikdo nepřeje.“ Právě proto mi to připomnělo Zbytečnou krutost. Čekal jsem něco v tom stylu, taky jsem se částečně dočkal, ale nebylo toho moc. Málo krvavé? Málo kruté? Ovšem smysl filmu vystupoval na povrch čím víc se blížil konec. Závěrečný monolog šerifky. Carter Burwell. Dva největší klady. (17.08.2005)

V dobrom (?) nepríjemný triler, ktorý sa snaží tváriť ako čierna komédia, ale je asi taký vtipný, ako... no proste je nepríjemný a mrazivý. Nezabudnuteľné herecké kreácie (McDormand, Macy, Buscemi, Stormare), zimná atmosféra a desivý príbeh. Bratia Coneovci sa do toho riadne opreli. Ale ja mám zo snežných trilerov predsa len o čosi radšej Raimiho Jednoduchý plán. (29.09.2007)

// Oh yah. Po úvodním díle druhé řady Farga jsem už neodolal a musel se konečně podívat, kde to všechno začlo. Vítejte v Minesotě, zemi věčné zimy, srandovního akcentu a fakt moc milých lidí (kteří ale pouze vypadají mile, do cesty za štěstím bych se jim být vámi nepletl). Coeni to trefili už tehdy, stejně jako mi sedli pokaždé i ve zbytku jejich filmů, takže už je asi konečně na čase jednoho z nich šoupnout k těm mým oblíbeným pisálkům, u kterých se dá vždycky skvěle inspirovat. Co se Farga - seriálu týče, jsem moc rád, že tenhle krvavý, černohumorný svět žije dál a stále někdo přichází s novými a novými historkami, ze kterých člověku běhá mráz po zádech. Beru to jako takový moderní, sněžný pulp. A hrozně to žeru! (14.10.2015)

Vynikající thriller v coenovsky nezaměnitelném stylu. Coenům vše hrálo do karet - 1.skvostně pochmurná nálada zimní Minnesoty, 2.jednoduchý, ale přitom působivý soundtrack, 3.Macey jako charakterově podlý ňouma a smolař, tak jak to umí zahrát jenom on, 4. dvojice zločinných packalů v neodolatelném podání Buscemiho a Stormareho. Když si k tomu připočtete coenovsky absurdní humor (např. scéna, kdy Buscemi zahrabává peníze do sněhu), pak je výsledné hodnocení snadné. Jenom ten Oscar pro McDormand je mi tak trochu záhadou. (11.05.2003)

S Fargom mám problém. Obsahuje tucet nezabudnuteľných scén, skvelé postavy a jeden z najlepších soundtrackov Cartera Burwella, ale je natoľko zahľadené do svojej karikaturičnosti, až stráca kontakt s realitou. A tým stráca určitú vážnosť, ktorá preň mala byť kľúčová, a stáva sa iba originálnou filmovou kuriozitkou. (05.07.2009)