Donnie Darko

Když vedle Donnieho postavím Southland Tales, nestačím se divit, do jakých sra_ek Kelly kvůli svému nabubřelému egu zabředl. Oproti té pseudofilozofické ptákovině o všem (a přitom o ničem) je tohle vážně geniální záležitost. Sama o sobě mě ale zase tolik nefascinuje. Gyllenhaal je jednička, scénář s přibývajícím časem příjemně překvapuje až šokuje a Kelly režíruje jako ostřílený mág, avšak ačkoliv jsem se tzv. nechal vtáhnout po nějakých deseti minutách, pomyslný "kultovní" háček do mě Donnie nezasekl, byť se snažil ze všech sil. Možná na druhý pokus... za den, měsíc, rok... kdo ví. Konec světa se přece neblíží. ;) (19.05.2009)

Když jsem Donnieho viděl poprvé, na chvíli jsem podlehl dojmu, že ten film se v osmdesátých letech nejen odehrává, ale že byl tehdy i natočen! Dokonce jsem to musel pauznout, a podívat se na csfd, abych zjistil pravdu... Pak už jsem mohl zas dělat chytrého. :-) (Popravdě, tipoval jsem to tak na začátek 90. let.) V každém případě jde o perfektní, emocemi nabitý snímek, na kterém se mi líbí spousta věcí: Pasáže natočené jako videoklipy, skvěle vybraná dobová muzika (Tears For Fears, Echo and the Bunnymen, Duran Duran a další), skryté či naprosto otevřené odkazy na tehdejší literární a filmové horrory (Kingovo To, Raimiho Evil Dead), mysteriozní i romantická linie příběhu, Donnieho rodina, kterou si člověk prostě zamiluje (oblíbil jsem si zejména otce a sestru), sympatická Drew Barrymore (jedna z těch, díky nimž film vůbec vznikl), nezvyklá, ale parádní role Patricka Swayzeho, tancující třpytivá děvčátka, Halloween, politické debaty u rodinné večeře (Dukakis nebo Bush?), vtip i sentiment... Je toho opravdu hodně. Jen se stále držím původní verze, a té novější se vyhýbám. Bojím se, aby v ní Donnie Darko nebyl moc doslovný, a neztratil tak na své nevšední tajemnosti. [Edit po letech: Vyvarujte se director's cutu! Je to "Donnie Darko pro blbé". Oproti famózní kinoverzi tak za tři hvězdičky.] (20.09.2007)

Donnie Darko má svého imaginárního přítele, kterého by mu mohl závidět i David Lynch. Jeho halucinogenní vize mu zachrání život, ovšem postupně ho stejně dovedou k záhubě... nebo by to mohlo být taky jinak. // Richard Kelly vytvořil racionální stezku iracionálním světem, kde jsem sice občas zabloudila (ani kompas by mi v téhle splodině vizí, reality a časoprostorových komnat nepomohl), nicméně její cíl mě nadchl. // Jake Gyllenhaal jako kluk, který je "tak trochu někde jinde", byl naprosto úžasný a jeho snahu zbavit se velkého králíka jsem mu věřila i dlouho poté. (19.02.2008)

Svět se řítí do průšvihu. Průšvih je, že to ví jen Donnie, a svět si naopak myslí, že v průšvihu je Donnie. Pokud vám to zní zamotaně, pak vězte, že to ještě vůbec nic není a že odhalování hranic a rozdílů mezi snem a realitou, duševním zdravím a chorobou a pravdou a iluzí bude záležitost nanejvýš krkolomná a uspokojivé výsledky neslibující. A že Donnieho příběh není pro ty, kdož se doprošují faktů naservírovaných na stříbrné míse i s oblohou, ale víc zalahodí chuťovým buňkám milovníků těch filmů, které dovolují divákovi udělat si vlastní závěr. Případně necitelnou lopatou odhází léty nahromaděný balast ze vzpomínek těch z nás, kteří si svá léta bláznivá odkroutili ve srážkách s autoritami, které věděly všechno nejlíp. Takoví budou toužit zakroutit valné části učitelského sboru i skvěle slizkému Patrickovi šíjí, ale i tak ocení herecké mistrovství všech zúčastněných, nad kterými ovšem se samozřejmostí absolutistického panovníka kraluje Jake Gyllenhaal. Pokud toho kluka nečeká hodně velká budoucnost, tak jsem králík. A než mě někdo vezmete sekáčkem přes krk a stáhnete z kůže, podotknu něco pro ty filmových point lačné: režisérská verze leccos ze záhad filmu objasní. Jenže... Nemáte někdy pocit, že odhalené tajemství je jako supernova, jež se stala bílým trpaslíkem? Štěstí, že za každou odhalenou záhadu přibudou dvě další. A štěstí, že je tu filmový hrdina, k němuž cítím sympatie jako k málokterému jinému, a film, kterému dávám plný počet hvězdiček a ještě se mi to zdá málo. (10.09.2007)

Z Donnieho nejsem tak nadšená, jak jsem si podle zdejších reakcí a doporučení mých známých myslela, že budu. Zajímavě a hlavně inteligentně vystavěný příběh, který je přes svojí zdánlivou chaotičnost na konci vcelku uspokojivě uzavřen (i když smysl toho všeho si musí domyslet každý sám - jde jen o rozpravu o osudu, psychickou chorobu nebo krutou realitu a pak tedy i opravdové sci-fi?) je propracovaný do nejmenšího detailu, postavy jsou skvěle napsané i zahrané (hlavně někteří členové učitelského sboru se tak přibližují realitě, že z toho nejednomu školákovi pořádně zamrazí), navíc Donniemu jsem fandila jako už hodně dlouho žádné filmové postavě (člověk, který se nebojí říct, co si myslí, přestože z toho může mít třeba i pořádný průšvih, má vždy zajištěné moje sympatie). Ale přes všechno, co jsem tady teď vyjmenovala, ve mě zůstal trochu prázdný dojem a neuspokojení... Možná by mi k umocnění dojmu pomohla režisérská verze, třeba se ke mě jednou dostane, pokud jo, určitě se na ní ráda podívám. (28.06.2007)