Dobrodružství Priscilly, královny pouště

Tak třeba ta úvodní písnička (ač nazpívaná mnohem dřív, než vznikl námět na film) se povedla... nebo český dabing s Vladimírem Brabcem (ač zase nahrán později, než byl film dokončen). Opět značné míjení v tématu i podání, americká Ptačí klec na značně podobné téma mi připadala daleko povedenější a hlavně tolik nepřekypovala nudou skloubenou s trapností. (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (06.03.2020)

Několik lidí cestuje z místa A do místa B, prochází přitom vnitřní proměnou, setřiďují si své poznatky o životě, jednoduše se stávají jinými, pravděpodobně lepšími, osobami. Nástřel zápletky napovídá typickou road-movie. Ovšem - hlavními hrdiny jsou dva transvestité a jeden transexuál, tedy tři muži, jež rádi pestrobarevné ženské šaty a vysoké podpatky. Chovají se spontánně a bez předsudků (což však nelze říci o všech lidech, které během své cesty potkají), mezi jejich oblíbené písně patří „Čtyři tlusté trancky seděj na stole…“, jinak „otvírají hubu“ především na songy od ABBY, pravděpodobně jejich nejoblíbenější hudební skupiny („tohle je hovno Anni?“). Hlavní náplní životů těchto tří exotů je zábava a právě tu přinášejí také divákům, zoufalé výkřiky „jsme taky lidi!“ nemají zapotřebí, oni lidmi jsou, což je pro jednou příjemná změna a já vám garantuji, že stovky minut strávených v jejich společnosti nebudete litovat, nezávisle na vaší sexuální orientaci a preferovaném tvaru spodního prádla. 80% Zajímavé komentáře: Faye, Gemini (25.11.2007)

Tahle trojice "holek" :-) jede z místa A do místa B, projíždí místem C, což je naše mysl, pak projíždní místem D, což je zase smysl, a končí v místě E, v divákově srdci. Suprová road movie plná barev, humoru a lesklých materiálu pošitých flitry, doladěná přeslazenou hudbou pumpující nám v žilách tempo života a radosti z něj a s kapkou z morálních vod. Obdivuji herecké výkony a to všech tří představite-lů/lek. 80% (04.09.2009)

Vždycky jsem si pod tím fantazii jitřícím názvem představoval mimořádně extravagantní úlet, originální, drzou, málem undergroundovou jízdu, a po pravdě jsem z reality trochu zklamanej; problém bude nejspíš v tom, že mě samotný fenomén travesty show ani disko popíky nijak zvlášť nefascinují (v dobrém ani špatném), rozjařenost z toho, s jakým stylem a chutí své drag queens hrají Hugo Weaving a hlavně blazeovaný Terence Stamp, trousící krásně přisprostlé sarkasmy, mi vydržela jen chvíli, a pak už mi ke koukání zbyla jen nevzrušivá idylka v půvabných kulisách australské pouště s občasným krotkým náznakem dramatu či mírného dojáku o intenzitě zdařilé telenovely. Tenkrát před čtvrt stoletím to možná bylo větší zjevení, ale na druhou stranu, takové nesrovnatelně podvratnější, šílenější i zábavnější Rocky Horror Picture Show má ještě o dvě dekády víc, a o Almodóvarových komediích nebo Snídani na Plutu se snad ani není fér zmiňovat. (06.07.2018)

Tenhle snímek mě uchvátil. Postavy jsou tady tak parádně zahrané a ani trochu nevyznívají jako karikatury - no dobře, Guy Pearce chvílemi ano - že se vám s nimi snadno podaří propojit. Je to vlastně jen road movie, ale je vizuálně a hudebně krásné, navíc se snaží sdělit příběh, což je neméně důležité. Bál jsem se zbytečně. (08.03.2016)