Bitva na Neretvě

Bitva na Neretvě je díky zahraniční koprodukci podobná spíše západním velkofilmům, něž partyzánským filmům, jež jsem viděl, vyvstává mi srovnání s americkým koprodukčním filmem Nejdelší den. Srovnání s tímto americkým filmem mě napadá především v souvislosti s početným hvězdným obsazením. Za druhé pohled nejen ze strany partyzánů, ale i nepřátelských Italů a Němců. Hvězdy objevující se v tomto filmu dostaly malé role a přesto, že nemly příliš prostoru, jejich postavy byly všechny hodně výrazné, především pak Yul Brynner, Sergej Bondarčuk a Orson Welles. Kvůli velkému množství postav je děj natáhnut od značné délky, téměř tříhodinový film by byl kvůli svojí stopáži bez dobře natočených bojových scén docela náročný na udržení pozornosti. Výsledný film, který natočil Veljko Bulajić je přes některá místa, jež působí poněkud natahovaně skvělým příkladem, jak natáčet válečné filmy. (11.12.2007)

Spíše než film je Bitva na Neretvě (špatně) hraný dokument. Takhle odosobněný film jsem snad ještě neviděl. Producenti si zřejmě mysleli, že stačí zaplatit několika celebritám, když se na pár záběrů postaví před kameru - to je případ Yula Brynnera, či Franca Nera. Divák asi chvílemi netuší, na kterou ze stran se zrovna dívá. Střelba, kouř, střelba, kouř, výbuchy granátů... České vydání od Řitky video disponuje bídným dabingem a naprosto otřesným obrazem kvality amatérského kinoripu. (01.03.2009)

Tieto filmy z čias komunizmu veľmi nemusím, lebo zahŕňajú v sebe určitú prokomunistickú propagandu a zvláštne hrdinské výlevy, či scénky s umieraním a podivnou hystériou. Takisto veľa nelogických a antimorálnych postojov a činov. Páčilo sa mi, že do bojov zahrnuli všetkých, čo tam bojovali ako boli aj Ustašovci a Četníci, teda nacionalistické sily Chorvátov a Srbov, ktorí bojovali spolu s Nemcami, či Talianmi proti komunistickým silám Juhoslávie. Oceňujem obsadenie filmu hercami a herečkami, dialógy ani tak nie. Oceňujem hudbu a špeciálne efekty, strih ani tak nie. Oceňujem autentickú techniku a snahu zachytiť všetky časti bitky a jej vývin, avšak dej je trochu chaotický. Po vizuálnej stránke trochu slabé. Každý padlí 9. Juhoslovan ako hovoria na konci, myslím hovorí za všetko v tejto vojne a tak to, že tam ľudia padajú ako muchy chápem. Všetky územia Juhoslovanských krajín boli za dobu svojej existencie krvavým bojiskom a to, čo tam ľudia zažili bolo až k neuvereniu. Nedovoľme, aby sa niečo také opakovalo! Myslím, že film ako tak čestne obstál. (22.05.2012)

Výběr známých srbských herců, společně s několika zahraničními hvězdami v dílčích úlohách, se účastní velkoformátové rekonstrukce bojů u řeky Neretvy v počátku roku 1943, kde se partyzánská vojska tvrdě, oddaně a nakonec vítězně bránila obkličující síle německých nacistů ve spojení s italskými fašisty, chorvatskými ustašovci a srbskými četniky. Naznačené, stručné osobní příběhy (plné emocí) mezi Titovými válečníky (muži i ženami) však – v rámci akčního žánru – ustupují spektakulární podívané v podobě válečných efektů, precizního vyobrazení jednotlivých akcí, šarvátek, bombardování, postupů i neočekávaných manévrů z obou stran, věrnosti i třeba co se týče jazykové stránky nebo autentických válečných zbraní, vozů, tanků, kanónů. Přes délku zamrzí, že snímek nedokáže být strhující po celou dobu sledování a divák (pokud se nerozhodne vnímat rytmus díla jako velmi přesný až muzikální) tudíž může pochybovat, zda se za žánrovou a ideologickou stránkou pojetí (tendenčního prorežimního) skrývá i nějaký univerzálnější režijní záměr (tak jako třeba ve filmech s válečnou tematikou Miklóse Jancsóa). V tomto směru je pozoruhodný poslední záběr filmu, který nezáměrně symbolicky předesílá, co se pak, po bitvách, vítězstvích a slavnostech, dělo v historii dál: lid kráčí do dáli, jež je na horizontu zahalena pouze šedavou mlhou. (03.01.2013)

Masivní partyzánský velkofilm z období druhé světové války. Společné spojené síly Němců a Italů hodlají rozdrtit zbytek jugoslávského partyzánského odboje. Zatlačí partyzány až k Neretvě, kde je chtějí uzavřít do kleští. Partyzánům se však podaří nepřipravené Italy zaskočit nočním útokem a porazit je. Němci je poté sice zatlačí do úzkých, nechce se jim však dál plýtvat vlastní zdroje a proto na zbytek odbojářů pošlou jednotku jugoslávských četníků. Partyzánům se ji však podaří porazit a skrze volnou cestu uniknout Němcům. Na filmu je sice znát velký rozpočet, jde však spíše o nafouklou bublinu, která trpí především Bulajićovou unylou režií. Stejně tak známá jména zahraničních herců slouží spíš jako lákadlo na plakát, ve filmu totiž většinou zastávají pouze nedůležité vedlejší role. (02.01.2008)