화성으로 간 사나이
A Man Who Went to Mars
Režie:
Jeong-kwon KimHudba:
Jae-jin LeeObsahy(1)
Půvabná So-hie a trochu prostější Seung-jae si byli jako děti blízcí. Spolu vyrůstali v malé vesnici, a když otec So-hie zemřel (odletěl na Mars), Seung-jae jí za něj pro útěchu posílal dopisy. So-hie se ale musela odstěhovat do Soulu a tak bylo jejich přátelství na dlouhou dobu odloučeno. So-hie si tam našla přítele a Seung-jae pokračoval ve svém jednoduchém životě na vesnici. Jak dopadne jejich setkání po dlouhé době? Najdou si své místo na Marsu? (Natascha)
(více)Recenze (16)
Taký až príliš obyčajný romantický film. Úvod odohrávajúci sa v minulosti s detskými postavami ma dosť nudil. Detskí predstavitelia mi pripadali nevýrazní a preto ma nezaujali. Po polhodine sa dej presunie do súčasnosti a čo mi sadlo o niečo viac. Hlavný hrdina v podaní Ha-kyun Shina je sympaťák. Proste taký jednoduchý dobrák od kosti. Hee-seon Kim je tiež celkom príjemná a chémia medzi nimi celkom funguje. Ale ich vzťah sa nevyvíja ideálne a ich cesty sa zase rozdelia. Záver je taký otvorený. Celkovo mám z filmu strašne rozpačité pocity. Jednak si ma postavy naplno nezískali a zároveň sa ani dej nevyvíjal ideálne. Cenním si akurát to, že sa film väčšinu času na rozdiel od ostatných Kórejských filmov odohráva na vidieku. 5/10. ()
Man Who Went to Mars mě narozdíl od ostatních uživatelů zde moc nechytl. Přišel mi trochu natahovaný, nijak zvlášť na mě emocionálně nepůsobil (což je u jihokorejského dojáku dost neobvyklé) a občas jsem měla dokonce pocit, že jsem mírně citově vydírána (viz scéna kdy Seung-jae přijede za So-hie do Soulu). Možná je proto vše jen jeden důvod - hlavní hrdina mi nepřirostl k srdci, spíše naopak. ()
Zdánlivě zcela banální příběh o zániku jedné vesnice a smutném osudu jednoho laskavého prostomyslného pošťáka s čistým srdcem, vyprávěný prostě a bez filmařských parádiček, přesto až neskutečným způsobem nabitý emocemi. Romantický, plný dojemných momentů, které podkreslovány krásnou jednoduchou melodií, tlačí slzy do očí přestože je tvůrci nijak nevystavují a nezdůrazňují, spíše je nechávají plynout na pozadí a čekají až si je divákovo podvědomí samo najde, přijme je a o to silněji prožije. První a poslední půlhodinka jsou emocionální tak silné, že se člověku až svírá srdce, a nádherně přitom přemosťují zbytek naoko prostého příběhu, působivého onou nepopsatelnou, nádhernou povznášející čistotou, lidskotí a věrohodností. Zkrátka další malý klenot do mé sbírky asijské romantiky. ()
Jak již napsal molotov z filmu se jistě dalo vytěžit více a na to jak sem se hodně těšil, jsem byl z první poloviny dost zklamán. První hodina filmu je taková dost pomalá bez vážnějšího momentu, kde jsem postrádal jakékoli emoce, jen prvních 15 minut je dost silných. U druhé poloviny to bylo lepší, ale příběh se stal takovým dost cestovatelsky a citově rozházeným, sice jsem nevěděl co se může stát a jak vlastně Seung-jae dopadne, ale rozhodně to nebylo špatně udělané a jako melodrama na mě Man Who Went to Mars hodně zapůsobilo, hudební doprovod se povedl opravdu dobře a stejně tak i hodně citově založený konec, který byl doslova přenádherný. May celý film rozebrala do podrobna a vystihuje ho více než přesně. 80 % ()
Ráda bych někdy přišla na to, v čem je ojedinělé kouzlo korejských romancí, i když.. nemyslím si, že by bylo možné ho popsat slovy. Jak je možné převést na plátno tolik silné emoce tak, aby to stále bylo 'jen' krásné a přitom se vyvarovalo veškerého citového vydírání? Není v tom herectví ani kapitál na natočení; jednoduchá hudba, letmý pohled a film si člověka získá. Prvních dvacet minut Lettes from Mars je emocionálně tak nabitých, že se mi oči zalévaly slzami a ani jsem netušila proč. V nenásilném podání skutečných lidských pocitů se mají ostatní od Korey co učit. Nechápu, jak to dělá, ale můžu si jen přát, aby se nezkazila a zůstala tak čistá a otevřená i nadále.. Man Who Went to Mars není dokonalý film, pro mnohé bude určitě zklamáním, ale to, co jsem si z něj já vzala, jen tak nezapomenu. ()
Reklama