Had a duha: Smrtící voodoo

Dovolím si tvrdit, že Had a duha (v televizi bylo také uvedeno jako Smrtící woodoo), je zdaleka nejpovedenějším a zcela neprávem opomíjeným hororem Wese Cravena, byť je závěrečný souboj dobra se zlem poněkud zmršen nepovedenými efekty. Film byl natočen na motivy stejnojmenné knihy, která je prezentována nikoliv jako román, nýbrž literatura faktu. Její autor, antropolog Wade Davis, na Haiti skutečně pobýval a studoval tamější proces "zombifikace", který je pochopitelně i hlavním tématem filmu. (29.09.2006)

Wes Craven nenatočil jen legendární Noční můru nebo Vřískot, ale i tenhle neprávem opomíjený a přehlížený kousek. Páč tam, kde je Freddy a Ghostface často i (černo)humorný, je Had a duha psycho od začátku do konce. A to si maestro Wes vystačil i bez litrů krve nebo nějakých extra brutálních scén. Ne ne, tady se jede hlavně na atmosféru a to hned od prvních minut, přičemž samotný závěr je pak inferno jak se sluší a patří. Na voodoo šamany, samozřejmě. A pokud jste chlap, bude vás tenhle horor bolet o to víc... :-) (04.01.2017)

V roce 1986 publikoval etnobotanik Wade Davis knihu The Serpent and the Rainbow o své cestě na Haiti. Z pověření jisté biochemické společnosti měl odhalit vědecká fakta za mýtem zombií s tím, zda by bylo možné látky užívané během zombifikace využít v lékařství či dobývání vesmíru. Davis vskutku dospěl k vědeckému osvětlení jednotlivých fází procesu a dokázal identifikovat jednotlivé užívané substance, které člověka nejprve uvedou do stavu podobného smrti a posléze ho jakoby zbaví vůle. Ačkoli Davisovo knižní pojednání místy vyzdvihuje senzační a dobrodružné elementy oproti faktům, podává unikátní vhled do role mýtu coby způsobu mocenské kontroly nad nižšími vrstvami haitské společnosti. Jeden z Davisových závěrů říká, že zombifikaci používali příslušníci haitských tajných společenstev jako zastrašující prostředek k podmanění si rolníků či vzpurných jedinců. Scenáristé Richard Maxwell a Adam Rodman spolu s režisérem Wesem Cravenem, jenž si po nízkorozpočtových exploatačních snímcích The Last House on the Left (Poslední dům nalevo, 1972) a Hory mají oči (The Hills Have Eyes, 1977) zajistil místo na výsluní úspěchem dnes ikonického hororu Noční můra v Elm Street (A Nightmare on Elm Street, 1984), přistoupili k Davisově knize s výraznou tvůrčí licencí. Jejich adaptace si z předlohy vypůjčuje pouze základní premisu a divákům předkládá surreální horor o konfrontaci racionality a nadpřirozena. Zdejší hrdina sice také má za úkol odhalit faktický základ zombie mýtu, ale záhy na vlastní kůži poznává, že čarodějové voodoo nejsou žádní šarlatáni a jejich moc se vzpírá vědeckému vysvětlení. Filmaři při vytváření své zneklidňující psychedelické vize moci primitivní magie výrazně čerpali z dobových předsudků vůči Haiti, které zahalili do hávu mystérií a hrůz. V osmdesátých letech byl ostrovní stát poblíž Ameriky hlavním tématem zpravodajských relací. Despotický režim prezidentského tyrana Jeana-Clauda Duvaliera přezdívaného Baby Doc vedl zemi do ekonomické i sociální záhuby a do okolních států uprchlo na milión obyvatel. Vedle napjaté politické situace lavírující na hraně diplomatických sankcí a hrozící vojenské intervence se Haiti stalo tématem společenské debaty také kvůli nařčení ze strany zdravotnických organizací, které zemi přímo vinily za rozšíření AIDS (což bylo posléze vyvráceno). Had a duha byl pouze jednou z řady dobových amerických produkcí, které tematizovaly voodoo a po třech desetiletích fantaskních vizí hraničících se sci-fi navracely zombie zpět k jejich kořenům. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)

Nie najhorší film o zombíkoch.V niektorých scénach bola vytvorená nepríjemná atmosféra,že niečo desivé číha za každým rohom,za každými dverami.A tiež pocit,že každú chvíľu sa stane niečo zlé.Craven naplno využil haitský náboženský kult voodoo,to sa musí nechať.Že vraj bol tento film robený podľa skutočnej udalosti,ale to treba brať s rezervou,aj keď samotný film môže vychádzať z reality,pretože kult voodoo je na Haiti nielen kultom ale aj náboženstvom.A tie cintoríny boli dosť strašidelné a tajomné.Takže celkom slušný film o voodoo a zombíkoch. (30.03.2009)

Wes mi ponúkol asi najlepších zombíkov, akých som doteraz videl vo filme - psycho pacientov s nepríčetným výrazom, ktorým niekto pomocou prášku ukradol dušu a oni sú teraz jeho majetkom. Super. Haiti a voodoo patria k sebe ako riť na šerbeľ a keď sa tam mladý antropológ vydá hľadať prášok (pre koho iného ako nejaký farmaceutický gigant), veci sa dajú do pohybu, miestni ho zrovna s otvorenou náručou nevítajú a hroby sa otvárajú častejšie ako u nás v bare šampanské. Vynikájúca atmosféra filmu je podporená exteriérmi na Haiti, kde žije 85% kresťanov a 110% voodoo. Klinec cez semenník na výstrahu bol silná káva :((( (09.09.2009)