Jak jsem balil učitelku

Témata dospívání, lásky, přátelství a snahy dojít uznání zabalil režisér do velmi příjemného obalu. Vsadil zejména na neokoukaného Schwartzmana (k jeho na první pohled ne zrovna sympatickému hlavnímu hrdinovi si divák nejdřív musí najít cestu) a pak na profláklého mistra výrazů Murraye. No samozřejmě nechybí režisérův specifický styl humoru a svérázné postavičky. Já se bavil a po třetím setkání s Wesem konečně nekončím na průměru, nýbrž na slušných 4*. „Já... nevěděl jsem, že jste byla vdaná.“ – „No, on už je mrtvý. Takže už vlastně nejsem.“ – „Kdy zemřel?“ – „Loni.“ – „Mně umřela matka.“ – „To je mi líto.“ – „Umřela, když mi bylo 7. Takže to vypadá, že oba máme v rodině mrtvé lidi.“ (20.07.2015)

(1001) Ze všech filmů Wese Andersona tomuhle rozumím nejméně, a to i po opakovaných sledováních v odstupu mnoha let. U jeho ostatních filmů (Život pod vodou, Darjeeling a Až vyjde měsíc) jsem to měla tak, že se mi nejprve líbily hlavou a postupem času jsem se do nich zamilovala i srdcem. Ale u Rushmore zatím nenastala ani ta první fáze. Nejspíš je to kvůli tomu, že se nejsem schopna napojit na hlavního hrdinu a sama pro sebe si identifikovat, čím si v průběhu filmu prochází. Jeho emoce jsou pro mě absolutní a kompletní záhada. Nepoznám rozdíl mezi jeho upřímnými reakcemi a naplánovanými akcemi. Dělá to, co si myslí, že by měl dělat, nebo dělá to, co doopravdy chce dělat? V tom ten můj problém nejspíš vězí. Mám pocit falše ze všeho, co udělá. A když nemám žádný záchytný bod, ze kterého bych se se na film mohla podívat s odstupem, tak jsem ztracená. (13.02.2017)

Typický film Wese Andersona, plný nezaměnitelných postav a situací. Právě tenhle specifický styl vyprávění může být pro někoho kamenem úrazu. Anderson totiž vytváří světy, které mají své vlastní zákonitosti a realita se zde vyskytuje ve značně pozměněné podobě (jednoduše řečeno - je to úlet). K dobru musím přičíst výkon mého oblíbence Billa Murrayho a také dobře poskládaný písničkový soundtrack. 8/10 (11.07.2009)

Anderson je obvykle jedinečný, ale tady měl ještě ve vyprávěcím tempu a stylu výrazné rezervy. Už tehdy se sice jednalo o porci originální podívané s čirou esencí melancholie, ale celý příběh, přestože jsme každý někdy byli platonicky zamilovaní do mladé usmívající se vyučující, se dopředu plouží jen velmi líně a můžu se chytat jenom zpomalených záběrů, parádního soundtracku nebo občasných roztomile divných gagů. Jako celek je ale Rushmore natolik specificky do sebe uzavřený, že se milerád zase posunu v režisérově tvorbě o tři roky později k mojí oblíbené rodince. (08.11.2008)

Komedie? Možná na posledním místě. Je to hezky natočené, ale hlavní hrdina na mě nepůsobí zrovna nejlépe. Což asi nebyl úmysl. Měl zvláštní vztah s panem Blumem. Co se týče učitelky, do které se zamiloval, tak puberta dělá divy, nicméně tohle už hraničilo, nebo ještě hůře už překročilo hranici psychopatie. Ale myšlenka skvělá a je to velmi koukatelné (10.07.2012)