Štěstí

tomuto filmu objektívne vzaté niet čo vytknúť, pretože riešil citlivú a všeobecnú tému, každý si mohol zaujať nejaké stanovisko, technicky bol zvládnutý veľmi dobre a herecky ako inak tiež veľmi dobre. lenže film neposkytuje nič viac, iba obohraté tvíre, ktoré som presne v tejto konštelácii videl za posledné mesiace a roky už v X filmoch (sú to všetko skvelí herci a ja chápem, že naše krajiny sú trochu limitované počtom dobrých filmových hercov, ale predsa len to začína naberať príchuť fádnosti) a - ak prehliadnem tento drobný a neúmyselný nedostatok - navyše neposkytuje ani nič nové po stránke formálnej či tematickej, nezaujíma žiadne stanovisko, nerieši problémy, nepodáva "zaujímavé" otázky či nové uhly pohľadu na danú tematiku, nemá ani extra humor, ani extra romantiku, ani extra tragiku, nemá nejaké silné scény či silné charaktery, a ak to bol zámer, tak beriem, ale tento film mi príde zaujímavý svojou nezaujímavosťou, výnimočný svojou nevýnimočnosťou a nevšedný svojou všednosťou. Lenže kdežto existujú aj filmy, ktoré postavia na podobných postulátoch svoj príbeh a myšlienkové pozadie (napríklad About Schmidt), tak tu to nezafungovalo a ostala iba tá "libovosť", nemastnosť neslanosť . . . A keď si vezmem, aký veľký ohlas a koľko ocenení a všetkého to získalo a porovnám si to s ostatnými, menej známymi a preferovanými snímkami, ktoré v Česku minulé roky vznikli, tak mi z toho vyjde, že sa jedná o veľmi nenáročné mainstreamové sledovanie, ktoré v TOMTO žánri bezpochyby vyniká, no nemá ambíciu na upútanie v žánri hlbšom (11.02.2007)

Už dlouho jsem při psaní komentáře nebyl takto bezradný. Plný počet hvězdiček, nad tím netřeba přemýšlet..ale okomentovat toto vyjímečné dílko slovy je velmi nelehký úkol. Takže popořadě. Herecké výkony..není co vytknout. Od rolí vedlejších, kde bych vyzvedl výkony starostlivé matky v podání Simony Stašové a neméně starostlivého, leč více konvenčního otce v podání Bolka Polívky, až po role hlavní. Zde se blýskla Anna Geislerová (která překvapivě nedostala moc prostoru), ale hlavně ústřední dvojice Tatiana Vilhelmová a Pavel Liška. Jejich zprvu oboustranně kamarádský vztah přerůstá naprosto přirozeně a nenuceně v opravdovou lásku, která jakoby neměla být ani v jednom případě opětována. Režisér nechává závěr optimisticky otevřený. Když už jsem zmínil onoho vůdce všeho a všech, pana Slámu, musím smeknout. Tento melancholicky natočený snímek vynesl někam mezi klenoty, kde by se snadno mohl pyšnit známkou KOH-I-NOOR! Vytříbená kamera, která Vás každým záběrem ohromí, je naprosto profesionální a zachycuje vždy ten správný okamžik. Průmyslová "příroda" Mostecka je v kontrastu s lidskostí obou hlavních postav. V celém filmu narazíte na neskutečné množství jak smutných tak veselejších momentů. Ať už dvě roztomilé děti Dáši či Toník stavějící dům. Nebraňte se slzám..stejně to nemá smysl. (25.04.2006)

"Takový lidský, citový, prostě ze života", povidala paní o tomhle filmu - v jeho případě klišé na obhajobu opravdu stačí, protože to "lidský a citový" dělá zručně a přitom tolik prostě. Čtvrtou hvězdu dávám za závěrečnou čtvrtinu, která je silnější než do té doby "jen" hezké drama a především blokuje cesty několika nastartovaným ultrakýčovitým předvídatelnostem. (16.03.2008)

Môžem hovoriť o šťastí, že som sa dostal ku filmu "Štěstí". Náhodou som naň natrafil v televízii. Príjemné prekvapenie. Generácia nádejných mladých českých porevolučných hercov už dospela do skutočne vysokého levelu. Herecké kreácie Tatiany Vilhelmovej, Pavla Lišky a Anny Geislerovej sú úžastné. Výborné. Potešili ma aj slovenskí veteráni overení časom Zuzana Krónerová a Martin Huba. Bolek Polívka a Simona Stašová tiež idú na plný plyn. Avšak dosť nepodarené využitie nehercov úplne bije do očí oproti výkonom menovaných profesionálov. A ani s tým koncom som nebol spokojný. Ten je taký akýsi žiadny. *** (28.07.2009)

Poetika filmů Bohdana Slámy je mi blízká. To je asi základní předpoklad pro přijetí tohoto mezinárodně tak úspěšného českého filmu (což nebývá zase tak obvyklé). Mám rád i civilní herectví Pavla Lišky a libí se mi Aňa Geislerová, takže jsem se na tenhle film hodně těšil. Střetnutí s ním bylo ale mnohem silnější, než jsem čekal. Při odchodu z kina jsem ještě drahnou dobu bloumal po ztemnělých ulicích a zklidňoval vášně, které ve mně tenhle film rozžehl. Důvod je prostý: tenhle něžný a křehký film je o tom, kde hledat v současném odcizeném světě pocit, který jako jeden z mála naplňuje duši člověka a podle kterého se také celý film jmenuje, pocit štěstí... Nejenom podle Bohdana Slámy jsou ale cesty vedoucí k tomuhle pocitovému naplnění klikaté a mnohdy i slepé. Celý film je o hledání ... štěstí, lásky, smyslu života, sebe sama ... Existenciální nezakotvenost hlavních hrdinů ještě podtrhuje příznačně a symbolicky zvolená bezútěšná krajina severních Čech, která svým způsobem také plní jednu z rolí ve filmu (jejím opozitem je pak postmoderní lokace ,,nadnárodní" krajiny západního velkoměsta, situovaná do tranzitní zóny letiště). Generační řetězec ještě neporušených a fungujících vztahů v komunitě lidí na vesnici nahrazuje Sláma oproti svým dřívějším filmům již generačním vzorcem poněkud rozpadlým, symbolizujícím současný městský život, život rozvodů a nefungujících vztahů. Navíc, tato premisa je také odpovědí na otázku, zda lze nalézt ono samotným názvem proklamované ,,štěstí". Jsou jím právě fungující generační vztahy, ona nezpochybnitelná osa rodiče-děti. Absence funkčního partnerského vztahu a dětí z tohoto vztahu vzešlých je tím nejhorším, co může nejen hrdiny tohohle krásného filmu potkat... (23.11.2006)