Válka světů

Nemám problém s tím strohým koncem mimozemské invaze, protože Spielbergova Válka světů byla od začátku chytře koncipována jako neglobální boj rodiny Raye Ferriera o holé přežití, ale to srdceryvné "bostonské rendezvous" bylo jako když někdo s rozběhem nakopne Tripoda mezi nohy.. Přehlídka spektakulárních triků nezakryje mrtvou duši filmu a po druhém zhlédnutí jsem nabyl skálopevného přesvědčení, že s rozpočtem 132 milionů by na podobné úrovni dokázaly pracovat i mnohem menší režisérské kapacity. Stevena nám asi začíná obrůstat ten marťanský plevel Red Weed.. (01.09.2008)

Podívaná, která má vyšší ambici, než jenom děsit. Tou "přidanou hodnotou" jsou zde scény, které přinutí člověka přemýšlet. Jakoby si Spielberg nedělal iluze o lidech a o jejich schopnosti pomoci bližnímu, když jsou v roli "lovné zvěře" bojující o holé přežití. To je patrné ve skvělé scéně, kdy dav lidí, i pod vlivem davové psychózy, lynčuje Ferrierovu rodinu. Nebo. Má právo člověk zabít bližního, pokud tím pomůže své rodině? Co bychom v podobné situaci dělali my sami?___O válku tu vážně nejde. Spíše o komorní drama, kdy je vše nahlíženo očima Cruisovy postavy. Proto nevidíme masakry v jiných městech, proto nevidíme bitvu na kopci, protože Ferriero stojí pod ním a proto mi přijde logický "rychlý" závěr. Kdybychom totiž měli nahlížet na postupnou skázu mimozemšťanů v globálu, bylo by to v rozporu s původním konceptem filmu jakožto komorního dramatu - osudu jedné rodiny. Navrch žádné americké vlajky, žádný hrdinný prezident ve stíhačce, prostě radost pohledět. Snad jen těch pár nelogičností zamrzelo a pak kdyby Spielberg trochu přitlačil na tragičnosti osudu Ferrierovy rodiny, v rozporu s happyendem, to by byl teprve hardcore. Pětihvězdičkový hardcore :o) (03.07.2005)

Spielberg dokazuje, že rozhodně nepatří do starého železa - jeho fantastická režie dokáže zahladit "drobné" scénáristické nesrovnalosti a převálcuje vás svou naléhavostí a napětím. Jako velký fanoušek sci-fi a různých (post)apokalyptických příběhů jsem si opravdu užíval bez přestávek až do konce. A Cruiseovi jsem toho otce fakt věřil. Takhle skvěle jsem se s Mistrem bavil naposledy u Indiany Jonese. Kéž by mu to vydrželo! (10.07.2005)

Spielberg nám nějak zdrsněl. Žádná Blízká setkání třetího druhu, ale tvrdá brutalitka, někdy vážně velmi depresivní a beznadějná ( lidé vypařující se na prach, zoufalý dv prahnoucí po pojízdném vozidle ), kde nám emzáci jdou nemilosrdně po krku. Po technické stránce nemám co vytknout, po herecké v podstatě taky. Žádný vyloženě neskousnutelný sentiment jsem nenašel. Líbil se mi oldschool voiceoverový počátek a pěkně neholywoodsky utnutý konec ( obojí ve stylu původní Války světů ). Ovšem logické chyby by se určitě našly. Jinak označení komorní velkofilm ( vím, že se to zdánlivě vylučuje ) je trefné. dočkáte se velkolepých trikových scén, ale taky dlouhých minimalistických založených na výkonech herců. Spielberg se snaží poměrně často běsnění emzáků neukazovat, vystačí si se záběry na vyděšené obličeje postav a je to velmi působivé. (18.07.2005)

Mě Spielberg rozhodně nezklamal. Svým způsobem opět velice originální způsob vyprávění - totiž naprosté zaměření se na Cruisovu postavu a absence nějakých bombastických ničících scén z Washingtonu a New Yorku a absolutní nezájem o to, co zrovna dělá americký prezident - tak tento způsob se mi hodně líbil. Díky tomu se člověk může docela dobře vcítit do Cruisovy postavy. K tomu navíc přispívá velmi působivá až dokumentární forma vyprávění, Spielberg navíc skvěle pracuje s neviděným (ale slyšeným) nebo jen naznačeným (tohle zvládá už od Čelistí). Vzhledem k předchozí režisérově tvorbě jde o film velice temný, drsný až děsivý. Geniálně je natočená úvodní scéna, Cruisovi hrůzu v očích skutečně věříte (hraje výborně) a chápete ho, protože scéna natočená opět jen z jeho pohledu je drtivě působivá. Podobně silné scény se objevují, když se v davové psychóze projeví temné stránky člověka. A pak ještě i třeba jen několikavteřinové klenoty jako je "řeka" či "vlak". Přiznám se, že sklepní scény s Timem mi přišly už trochu natahované, i když ta variace na kuchyňskou scénu z Jurského parku byla docela zajímavá. Snad si mohl Steven odpustit ty závěrečné asi dvě minuty, ale nakonec proč ne. Z technického hlediska je film bezchybný (u Spielberga nic nového), působivá je hudba Johna Williamse (i samostatně), v níž sice absentují nějaká velká témata, která ale naprosto slouží filmu. (06.07.2005)