Následky lásky

Film síce nie je skoro vôbec romantického žánru, romantiky je tu minimum, ale o to tu nejde. Paolo Sorrentino je neskutočne nadaný, pre mňa novoobjavený talent európskej kinematografie. Nadchýna ma jeho cit pre obraz a precíznosť záberov až niekedy neskutočnej kamery (hlavne v jeho najnovšiom diele). Soundtrack, ktorý je pre mňa vo filme jeden z najpodstatnejších prvkov, vyniká v každom jeho snímku ktorý som doteraz videl. A Toni Servillo? Ten charizmatický talian s jeho vnútornými monológmi umocňuje môj celkový pocit z filmu a prekopáva sa do mojej topky. (19.11.2013)

"Posadiť sa k tomuto pultu je možno najnebezpečnejšia vec, čo som v živote urobil," povie v jednej chvíli Titta Sofii. Titta Di Girolamo je starnúci muž, už roky žije v hoteli a živí sa podivuhodným spôsobom. Je uhladený, mĺkvy samotár. Je protikladom iného muža v hoteli, ktorému zostal jediný sen – umrieť veľkolepou smrťou a týra manželku rôznymi spôsobmi – od podvádzania v kartách až k momentu, keď je ochotný zbaviť ju posledného kúsku  dedičstva – starého obrazu. Celý film je iróniou života starnúceho muža, ale v žiadnom prípade nejde o komédiu. Vlastne od prvého záberu máte silný pocit, že toto bude výnimočný film. (06.05.2021)

Film je zajímavou kombinací mafie a finančních machinací i proměny hlavní postavy, která ve svém prázdném životě dojde i díky lásce k velké změně. Člověk, který dožívá, najednou žije pro jiné. Sorrentino vše umě skloubil, od kamery po herecké projevy a dialogy, jen délka filmu byla na příběh poněkud nadsazená. (19.07.2015)

Režisér Paolo Sorrentino mě svým filmem Velká nádhera natolik zaujal, že jsem si dal za domací úkol číhat na jeho filmy v kině a při první příležitosti na ně vtrhnout. Upřimně řečeno Následky lásky mě sedly ještě líp, než Velká nádhera. Jedná se o příběh, který je plný osamělosti, ale nikoli smutku, to zejména proto, že k hlavní postavě si až do finálové fáze těžko hledáte vztah. Neznáte, nevíte, emočně se nějak neprojevuje, ale způsob vyprávění je veden tak zajímavým způsobem, že mě ta emoční neutrailta totálně dostala. Některý dialogy skvěle navazovaly na předchozí scény (chybějících 100. tisíc + scéna s Oliviou v garáži ) a pokud jde o souhru Toni + Paolo, tak ta funguje výborně a skvěle tam zapadá i krásná Olivia (taky bych si s ní střihnul nějakej ten následek lásky, to ne že ne ). Tuhle modrookou Italku bych ještě rád někdy potkal na plátně. Líbí se mě jakým způsobem jsou pojaty všechny dramatické scény, jsou dělány v duchu "jako by nic", ale přitom jsou neskutečně silný (invalida, zpověd, telefon s rodinou ) . Hudební složka filmu je taky kvalitka nad kvalitku, ale všechnu tuhle chválu zastiňuje závěr, ten považuji za hodně zdařilý, silný, emotivní, ale přitom v duchu celýho filmu, tedy "jako by nic" . (30.01.2014)

Autistický hlavní hrdina s kamennou tváří postupně odkrývá svá tajemství. Sorrentinovi se několikrát podaří naprosto dokonalá scéna, například ta se svěřováním tajemství nemá daleko ke genialitě. Film je téměř bezchybný, až na samotný závěr. Chtěla bych znát další osud nejen gamblera a jeho ženy, ale také barmanky, bankéřů, bratra, manželky a vlastně možná všech postav, které se filmem jenom mihly, neboť všechny byly svým způsobem zajímavé. (27.06.2021)