Krev a kosti

Docela zajímavý náhled do života korejských emigrantů v Japonsku, o čemž našinec nemá ani ponětí. Vadí a s přibývajícími minutami čím dál více, jak pořád všichni neúměrně a mnohdy nelogicky ječí, rozbíjejí věci a sebe navzájem, zkrátka afekt - co nejsilnější a za každou cenu, až to ke konci otravuje. (23.08.2014)

Souhlas, že jde o Kitanovu životní roli, čímž na druhé straně dost vyniká skutečnost, že Kitano je dobrý "typ", ale víceméně průměrný herec (a samozřejmě velmi zajímavý režisér). Kdo si zde však bezpochyby sáhl na svůj tvůrčí vrchol, je Yoichi Sai a řekl bych, že svůj výkon ani jeden z pánů již nepřekoná. Celý ten formát výrazně evokuje pozdního Goshu, je však syrovější, přímočařejší a hybnější, bohužel však také přece jen méně sofistikovaný... (03.03.2011)

Beat Takeshi v Chi to hone opravdu strhává veškerou pozornost na sebe, jeho herecký výkon lze bez nadsázky označit za fantastický. Díky neskonalému charismatu a dokonale přesvědčivému vtělení do role necitlivého násilníka a hrubiána, jenž pravidelně znásilňuje vlastní ženu a surovým jednáním s jemu odporujícími lidmi zastrašuje své okolí, odsuzuje ostatní herce téměř ke statování. Když jedna z postav o něm mluví jako o "zrůdě", trefnější výraz snad ani použít nemůže. Za fakt, že se mi v hlavě nakonec rozleželo původně zamýšlené maximální hodnocení tohoto jímavého dramatu, nese odpovědnost jeho chladné, neemotivní vyznění. 9/10 (27.03.2006)

Děj zabírá několik desetiletí, v nichž sledujeme japonskou ulici plnou Korejců. Vztahy mezi oběma národy jsou vypjaté. V této situaci se prosadí jen ti nejsilnější. Právě takový je „hrdina“ v podání Takeshi Kitana. Ten terorizuje celou ulici včetně své rodiny. Postupně si tak všechny znepřátelí. I přes vcelku omezené prostory dané kulisami, působí tahle rozmáchlá freska poměrně velkolepě, současně i neuvěřitelně komorně! Kitano je skvělý, člověk by nejradši skočil na plátno a začal se mu mstít za všechny, kterým ublížil. Ke konci už je film trochu zbytečně natahován. Jinak se jedná o velmi sympatický počin. (27.05.2006)

S trochou nadsázky možno Blood and Bones označiť za japonskú verziu Once Upon a Time in America. Nie v rovine formálneho spracovania (Blood and Bones maju oveľa jednoduchšiu štruktúru syžetu, kompozícia obrazu a hudby ani zdaľeka nedosahuje extázových výšin Leoneho masterpiece), ale v rovine výpovedi deja ako aj orámovania príbehu posledným záberom. Blood and Bones je tiež rozprávaním o sne utečenca v novom svete, o naplnení života podľa svojích predstáv. Leoneho Amerika má viacero ústredných hereckých partov, Blood and Bones je komornejší - stojí na jedinom hercovi (čo je vo výsledku možno aj jedinou malinkou slabinou) - Takeshi Kitanovi. Jeho výkon v zápornej úlohe je ale bezchybný a neváham tvrdiť že v doterajšej jeho kariére ide o jednu zo životných rolí. (17.04.2005)