Policajt

Za tu scénu s vrtulníkem a vlakem a že mám slabost pro Delona a Deneuveovou slabé tři hvězdičky. Ona i ta scéna mi připadala dost zdlouhavá, ale stejně tak i řada dalších. Základní dějová linie byla jasná, i když až ke konci bylo zřejmé, že do akce byl zapojen i ředitel vykradené banky. Ale i tak tam bylo dost nejasností a vůbec nebylo zřejmé, jak to ten Delon všechno vypátral. Ta chlapožena byla odporná, netušil jsem, že tenhle druh genderu existoval už před 45 lety. Prostě jednoznačné zklamání. (25.11.2018)

Jean-Pierre Melville byl výrazný režisér, který se odlišoval od většiny svých francouzských kolegů 50. a 60. let odmítajících klasický Hollywood a podílejících se na vzniku francouzské nové vlny. Ta se dá považovat za vzpouru proti dosavadním filmovým konvencím a žánrům. Melville naopak americkou filmovou školu obdivoval a rozvíjel styl převzatý z amerických gangsterek. Spousta prvků a scén z Policajta nezapře svou inspiraci zámořskou kinematografií. Klobouky, dlouhé pláště, pod kterými můžete bez obav schovat i brokovnici, prázdné ulice topící se v šeru, úsporné dialogy, dlouhé pohledy, které zvyšují napětí. Pro Melvilla znamená styl hodně, někdy i na úkor ostatních složek filmu. Zálibě v americkém filmu můžeme nejspíš přičíst i obsazení Richarda Crenna coby protihráče Alaina Delona. Snímek líčí dvě smělé loupeže provedené malým, ale dobře organizovaným gangem, kterému je v patách - kdo jiný, než právě Alain Delon, který v 70. letech pomalu policejní odznak nesundal, ani když šel do postele. Čisté 4* to sice nejsou, mimo jiné i proto, že Melville podcenil, jak už bývalo konec konců v jeho filmech tak trochu zvykem, finále, které mohlo být bez logických děr a poněkud komplikovanější, aby se zvýšilo divákovo napětí. Přesto je to u mě za 70 % s konstatováním, že Melville se se světem filmu rozloučil důstojně. (14.09.2014)

Policajt je zvláštní film - trochu drama vztahu dvou přátel z opačných stran zákona, okořeněné "povinně" krásnou nevěrnicí (ale je to Catherine Deneuve v nejlepších letech, takže to lze "milostivě" přejít:)). Ale hlavně je to heist movie s převleky, výsadkem z helikoptéry do jedoucího vlaku, a s župany a pantoflemi, přičemž se bere neuvěřitelně vážně :D Je to o to horší, když už si Richarda Crennu nedokážete představit jinak než jako plukovníka Trautmana ve Žhavých Výstřelech:D Drsný výraz Alaina Delona s neodmyslitelnou cigaretou v koutku to pak už jen dorazí. Doporučuji to k vidění, ale de facto jako kuriozitu;) 60% (18.06.2020)

Svět gangsterů je v Melvillových filmech vždy silně homosexuální (asi nejsilněji je to cítit z Osudového kruhu). Dle tohoto filmu je policista blíže ženám, se kterými ho spojuje nejednoznačnost jeho chování, chladné vyčkávání, až bude situace příhodná... neboli ta inzerovaná nedůvěra a podezření. Delonovým druhem je tady Deneuve, čemuž odpovídá i závěr ve stylu "Jsme jedné krve, já i ty". Bohužel právě ten se Mellvilovi silně nepovedl a vyznívá spíše trapně než osudově, stejně jako ta malovaná do modra stylyzovaná pozadí ulic Paříže. (23.05.2011)

Tak suchý, až to škrábe. Všechny Melvillovy režijní trademarky se tu sešly v jednom, emoce jsou stažené na absolutní minimum, úvodní sekvence nezapomenutelná (naopak nahrazení scén jízdy vlaku za nasnímání jedoucího modýlku bych rád zapoměl). Delon tu funguje na hranici totální strohosti. Tohle není film, kterým bych nakoukávání melvillovy filmografie začínal, ale spíš příznačně skončil. (04.11.2019)