Policajt

Film slavného Jeana-Pierra Melvilla z dob, kdy krásní francouzští policisté trávili každou volnou chvilku v báru za piánem, i po střelnici si křepkým krokem vykračovali v prudce elegantním obleku, obluzovali vdané femme fatale a křehké transvestity (pokud je tedy zrovna nonšalantně nemlátili)... A jen tak mimochodem, zlehka a stylově, pronásledovali gangstéři... Hmmm. (21.10.2022)

Jean - Pierre Melville, přední tvůrce drsné školy, se ani za svoji labutí píseň nemusel stydět. Navzdory klasicky rozvážnému tempu je závěrečná čtvrthodina bleskurychlá - pan režisér nespíš chtěl natočit další dvouhodiňák a v poslední chvíli změnil názor. Jinak se tomu nenechá vytknout nic, od atmosféry, režie, hereckých výkonů (Alain Delon v poloze, která mu sluší nejvíc, výtečný Richard Crenna) po vynikající závěr ve kterém je naprosto vše - zdánlivé naplnění spravedlnosti, tragika, absurdita i osudovost. 85%. (08.10.2010)

Melvillovu labutí píseň plnou šedi a mlhy jsem si po většinu času užíval jako výborný akční thriller, s pomalým rozjezdovým tempem, ve kterém pan režisér opět vybudoval tajemně ponurou atmosférou. Dlouhá pasáž se vzájemnou akcí letadla a vlaku, kombinující velmi rychlý pohyb obou vozidel a současně do detailů precizní, minimalistický výkon zločince v podání Richarda Crenny uvnitř rozjetého vagonu, je zde naprosto fascinující... toť nezapomenutelná scéna č. 1, které předcházel rovněž poutavý vývoj děje. Jen jsem dlouho nemohl přijít na to, proč se snímek jmenuje Policajt, když mnohem více prostoru ve filmu dostal zločinecký tým na čele s Crennou, zatímco Melvillův "dvorní" Delon (Osudový kruh), tentokrát na kladné straně zákona, zůstával déle jakoby v pozadí celého dění. Ale pak film postupně spěl ke konci, v zdánlivě ryze kriminálním příběhu vyplavalo na povrch silné morální dilema, a já pochopil... V závěru přišla nezapomenutelná scéna č. 2, s dlouho doznívajícím výstřelem a velkým tichem nad náhlým, neuváženým a minimálně podle mého názoru zbytečným činem, která definitivně rozhodla o plném hodnocení z mé strany. Finále možná proběhlo až nečekaně rychle, ale rozhodně dává obrovský prostor divákovi pro zamýšlení a vyložení si završení celého příběhu zase jedné originální francouzské kriminálky "zlaté éry" po svém. 90% (31.07.2020)

Melville byl prostě pan mistr. Jeho filmy mě vážně dost baví, především díky vizuálnímu zážitku, který představují. Nejinak tomu je i u Policajta, u kterého je obraz tím hlavním na celém filmu. Celé pozadí je modré, skoro to až vypadá jako kdyby byli postavy žily v nějakém světe plném mlhy, což evokuje chlad, který skutečně přímo vychází z obrazovky. Co se týče scénáře, ten je také pro Melvillea naprosto tradiční a má svůj dvojvýznam. Ve filmu například Delona pořád volá někdo k telefonu. I na tom se dá v případě Mlelvillea něco najít. Baví mě takhle jeho filmy zkoumat. Jenom trochu namahává pro mě byla velmi dlouhá pasáž s vloupáním do vlaku. Ale hlavní, je že na ni pak mohlo navázat extrémně napínavé finále. Jde v něm o honění zločince, anebo nevyhovujícího manžela policajtovy milé?A jaký má ten příběh vlastne konec? Na to by se především měl divák zeptat sám sebe. Skvělí jsou i herci. Delon byl typ, který do Melvillových filmů výborně sedl. On má na celkovém dojmu také nemalý podíl. Celkově je to na pěknou čtyřku. (16.08.2017)

Za začátek a konec bych klidně dal pět hvězd, a za chvíli vysvětlím proč, ale ten zpackaně natočený přepad vlaku ze vzduchu za pomocí modýlků letadla a vlaku, ten je na přesdržku a velmi, ale velmi ubere na autentičnosti. Melville tenhle film postavil na poetice všedního dne, vlastně večera a noci (nejenom policajta), kdy nevidíme žádné upřesňující ani explicitní obrazy (třeba výslechu jednoho ze zadržených, aby pustil zbývající dvě jména) , ale jde o ten řekněme kolorit kolem, impresi, pocit. Čímž se dostávám k tomu podstatnému - celý film je koncipován jako a podle převážně impresionistických obrazů francouzských malířů, k čemuž odkazuje v každé chvíli i obrazy na zdech bytů a setkáním v galerii, které začne detailním záběrem na obraz u nás méně známého Vlamincka. Všechna ta nádraží, vlaky, noční pařížské ulice s bary, všechno jsou to impresionistické obrazy, jen rozpohybované. Navíc u tohoto filmu miluju začátek - kdo nezažil letoviska Španělska a Francie po sezóně, těžko uvěří, jaké zvláštní pocity tahle města duchů v té době nabízejí. A u mne je to navíc spojeno s jednou slečnou, kde ten vztah také nedopadl. Takže ten závěr svým způsobem rovněž jinak prožívám. Pokud tedy bereme film z tohoto úhlu pohledu, a nečekáme akci za akcí, jde o malý klenot, a je jen škoda, že za něj Melville sklidil takovou kritiku, až ji nakonec nepřežil. (30.11.2023)