Skafandr a motýl

O románe, ktorý sa stal predlohou tohoto festivalového filmu, sa hovorilo, že je nesfilmovateľný. Niekedy sa vďaka onomu prvku, ktorý je príčinou tejto frázy, stane hlavná devíza filmu. V prípade Skafandra máte skutočne pocit, že sledujete niečo výrazne originálne a že sa jedná o látku, ktorá si navzdory pochybám o sfilmovanie priam hovorila. K plnému prežitiu mi dopomohlo jeho vzhliadnutie v kine, v televízii síce nebude zážitok iba polovičný, ako radi kritici upozorňujú v mnohých prípadoch, ale pokiaľ máte možnosť film vidieť v kine, tak ju využite! Zaujímavé je film porovnať s príbuznou Mojou ľavou nohou, vďaka mierne odlišnému prístupu režiséra k hlavnej postave. Pre chlapov má tento film pridanú hodnotu v tom, že sa na nás neustále zblízka a starostlivo pozerajú pekné oči zdravotných sestričiek a lekárok. Kto videl, chápe. (04.02.2013)

Stylově neskutečně vymakaná citovka s Noirtierem 21.století v hlavní roli, jen těch Valentin ho obskakuje víc. Neviděla jsem film, v němž bych se od prvních vteřin tak silně ztotožňovala s hlavní postavou. Díky kameře jsme od úplně prvního záběru uzamčeni v Baubyho těle, prožíváme jeho hrůzu a bezmoc – ne nadarmo se o syndromu uzamčení tvrdí, že je ta nejvěrnější nápodoba pohřbení zaživa. „Skafandr a motýl“ má vlastní a promyšlený styl vyprávění a dějový oblouk, který bohužel tak úplně nefunguje. Jak Bauby objevuje, že se může ze své paralýzy vymanit pomocí svých představ a paměti, i kamera přestává simulovat jeho oko a začne se rozhlížet kolem. Pro film to ovšem znamená postupný návrat k tradičnějším postupům, v podstatě rezignaci na svůj unikátní styl a ono zpočátku silné ztotožnění s postavou znatelně klesá, až ze Skafandru v poslední půlhodině nezbyde nic než obyčejné drama se slušnou kamerou a solidně okopírovaným Tiersenem. Škoda, těch pět bych bývala dala děsně ráda. PS: první titulky po snad 10 letech, které jsem dobrovolně dokoukala do konce. (19.11.2009)

Láska mezi dvěma lidmi je magická a povznášející, avšak není na světě silnějšího pouta, než je láska k životu samému. Pokud je člověk odhodlán hrát svou úlohu až do samotného konce, překonat problémy a radovat se z maličkostí, je za každých okolností neochvějným pánem své vlastní existence. A tento film- deprimující, ale zároveň povzbudivý, statický, ale současně plný života- je toho zářným důkazem. Nesrazilo mě to sice do kolen a nemám ani potřebu to někdy vidět znovu, ale svého života (a hlavně zdraví) si opět vážím o trochu více. :D 85% (04.11.2013)

Souhlas s originálním pojetím první poloviny filmu, snímané z pohledu paralyzovaného hrdiny. Pokračováním ve stejném duchu, bez následné roztříštěnosti, by mohlo být dosaženo efektu připomínajího utrpení bezmocného brouka z Kafkovy Proměny a divák by měl umožněno vcítit se do života, omezeného pouze na několik úhlů pohledu více, než ilustrativním připomínáním toho předchozího. (20.09.2009)

Smutný, tragický a nepríjemne depresívny pohľad na osud jedného muža pripútaného k lôžku. Príbeh a hlavne skvelé spracovanie vás vtiahne do sveta paralyzovaného človeka až skutočne, že som sa na chvíľu naozaj cítil ako bezvládna osoba. Krásny a zároveň otrasný film. Film, pre dktorým budem dlho rozmýšľať, či si ho ešte niekedy pozriem, a ak áno, budem musieť byť pripravený na traumatizujúci zážitok. 80%. (27.04.2009)