Dobrodružství Poseidonu

Je to jako pouť z Bible, kde nevěřící následují svého spasitele a uvěří mu až když je pozdě ! Normální lidé - civilisti, kterým jde jen o přežití a musí táhnout za jeden provaz, aby přežili. Každý charakter tu má své důležité místo a pomáhají si protože jim nic jiného nezbude. Film je za 4*, ale Gene Hackman a jeho role kazatele, který se nehodlá vzdát svého života ani druhých. Buřič, divoký přesvědčovatel a přitom citlivý, který zatne zuby a ví co musí udělat. Neskutečně silná role a projev Hackmana vysazuje tento film na vrchol. Film hlavně ukazuje, že člověk se NIKDY nesmí vzdát !!! (11.08.2009)

Psal jsem to už u Petersenova díla a píšu to i teď, největší problém Poseidonu jsou dialogy. Nejlepší scény byly ty kde se nemluvilo, ale jenom křičelo. Ať už jakákoli osoba pronesla nějakou větu znělo to jako, že si z toho herci dělaj prdel. Srovnávat triky s tímto a Wolfgangovo filmem nebudu, protože by to bylo hodně nespravedlivý a herecký výkony byly docela solidní (co se hraní týče). Mám-li říct co mě na filmu zaujalo? No asi scéna kdy ta babka udělala docela solidní šipku do vody a pak taky lezení po vánočním stromečku, to byl opravdu masakr. Suma sumáru na tu dobu dost dobrý triky vyhráli nad úděsným scénářem. Btw rozmluva Genea Hackmana s Bohem byla trapárnost nummer eins! (21.04.2007)

,,Podívejte, živí lidi!" Neměl jsem to štěstí vidět Poseidon v dětském věku. Ale i po dvacítce mi dokázal přinést zážitek, u kterého jsem se málem cítil, jako kdybych se ocitl na lodi s ostatními pasažéry, prožíval jsem každou vteřinu, plně fandil charismatickému reverendovi a bál se o každého z přeživších bez ohledu na jeho charakter. Včera jsem si Poseidon zopakoval a jelikož už jsem napodruhé občas pocítil i menší odstup, mohl jsem si na oplátku více užít kvalitní filmařinu a herecké výkony. Ač jsem velkým fanouškem Gena Hackmana, musím říct, že nejlepším hercem tohoto filmu se pro mne stejně stává Ernest Borgnine... a nejoblíbenější postavou pak rozhodně ten šikovný a moudrý kluk, co svou náladu plnou zvědavosti a chuť trousit nejrůznější moudra neztratil ani během tak tíživé existenciální situace (malý výtečník je rozhodně příjemným odlehčením v tom tíživém prožitku! :))). Neřeším, zda je reálně možné, aby po převrácení lodě a vybuchnutí části jejího trupu zůstalo tolik času na záchranu lidí, užil jsem si a beru Dobrodružství Poseidonu jako čistě dobrodružnou žánrovou podívanou. V jistých chvílích mi svým pomalým a současně napínavým objevováním nejrůznějších místností, chodeb, cest v "bludišti" lodní stavby připomíná vzdáleně atmosféru Verneho próz. Řada scén mne fascinuje svým tajuplným nádechem, jako třeba ta, ve které reverend Scott sám v pekelném horku prozkoumává zničenou místnost plnou napůl uhořelých mrtvol (před společným přechodem přes ní... následné zakrytí jedné z mrtvol prohozením saka je taky pěkným nápadem) nebo když se znenazdání oproti objeví druhá skupinka zachráněných lidí, jdoucích se svým vůdcem zcela jiným směrem. Co mi trochu kazí stoprocentní dojem, je několik patetických replik, zejména při vrcholní scéně ve strojovně, ale není jich naštěstí tolik, aby mne to nutilo strhnout celou hvězdičku. Po tak jedinečném zážitku totiž zapomínám i na to, že druhý nejoblíbenější skladatel této databázy se opět jednou "vytáhl" nevýraznými tóny. 90% (16.08.2020)

Kde mořský vlk Petersen sází na gigantickou vlnu, vybělené úsměvy a kaskadérské kousky, tam se Neameho film ku prospěchu věci zaměřil na samotné postavy bojující o holé přežití (především battle of egoes: reverend Hackman vs. poručík Borgnine stojí za to). A teď ruku na srdce, nastoupili by jste na loď, kde je kapitánem Leslie Nielsen..? (04.01.2010)

Jedna ze zásadních klasik katastrofických filmů. Bohužel mě příliš nepotěšila. Ústřední námět sice zajímavý, děj se však brzy smrskne na monotónní putování útrobami havarované lodi, které víc než cokoli jiného připomíná hraní několika levelů počítačové hry. Od úkolu k úkolu, z jednoho prostředí do druhého (kuchyně, ventilační chodba, komín, zatopená chodba), hrdinů ubývá a jen ti, kteří se dostanou nejdál, vyhrajou (budou zachráněni). Zkrátka předvídatelné, monotónní a ve výsledku i docela nudné. Napětí se během let asi kamsi vytratilo. (27.06.2013)