Shake Hands with the Devil

Nemám slov, opravdu ne. Co také chcete číst? Že to, co se dělo ve Rwandě se nesmí opakovat? Že se na Rwandu světové velmoci a hlavně jejich představitelé vysrali? Že největší díl viny nese Belgie, která ve Rwandě "vymyslela" rasismus zavedením průkazů s příslušností buď k Tutsiům nebo Hutuům? Že se každý na této planetě musí třást hrůzou z toho, co se tam dělo? Že se to nedá všechno ani ve filmu ukázat ani popsat atmosféru a hrůzy, které se ve Rwandě odehrávaly? Podívejte se na tento film a také se vám nebude chtít psát. Budete jenom cítit smutek, bezmoc, beznaděj a hrozný vztek. P.S.: Vynikající Roy Dupuis v hlavní roli. (10.02.2010)

Výborná spolupráca TV formátu s výkonom hlavného predstaviteľa! Obrazy majú dokumentárny nádych a možno by pôsobili odťažito, tento pocit sa však nemá ako dostaviť, pretože sme od prvej scény naplno účastní hlbokej osobnej tragédie hlavnej postavy. Potom už naozaj stačí vidieť výsledok masakrov, nie ich priebeh, aby to na diváka naplno doľahlo a gniavilo ho až na mieru únosnosti. Tie popravy sú ostatne veľakrát podávané akoby z pohľadu prítomných postáv (takže kto normálny by sa na niečo také šiel pozerať zblízka?!). Veľmi, veľmi autentické a pravdivé, veľmi dobrá práca s tempom aj gradáciou vo všetkých rovinách. Za najstrašnejšiu (a svojim spôsobom najcharakteristickejšiu i najdôležitejšiu) scénu považujem popravu premiérky a jej rodiny (pritom "nič" - "len" záber na páliace hlavne). Od tohto momentu je jasné, že tu (za výdatného prispenia skurvenej OSN) bolo vypustené obludné, nezvládnuteľné zlo a že sú bez šance životy či duše všetkých, čo sa tam práve priplietli. Hotel Rwanda cukríček! (09.02.2021)

Vynikající válečný drama, fascinující výpověď generála Dallaira, nekompromisní kritika fatálního selhání OSN. Shake Hands with the Devil jde oproti Hotelu Rwanda daleko víc do hloubky samotnýho konfliktu a přináší tak ještě víc znepokojující pohled na rwandskou genocidu, přitom je však neustále objektivní a vyhíbá se zbytečnýmu sentimentu. Napětí, nejistota a strach tu jsou cítit téměř v každý scéně a film vás tak nenechá ani na okamžik vydechnout. Neschopnost vedení OSN a alibismus západního světa se táhne od začátku až do konce, nejvíc jsou ale vidět při scéně, kdy je mírová jednotka rebelama donucená složit zbraně a bez možnosti jakýhokoli zásahu sledovat počátek genocidy. Západ tak do značný míry nese zodpovědnost za tisíce životů, který měl a mohl zachránit, sebeobviňování generála Dallaira není vzhledem k jeho omezenejm možnostem na místě. Co se týče samotnýho filmu, Roger Spottiswoode zprostředkoval světu rwandskou tragédii víc než dobře a stejně tak Roy Dupuis je v roli generála Dallaira velmi přesvědčivej a dokázal na plátno přenést jeho lidskost, odvahu a odhodlání. Filmu v podstatě nemám co vytknout, pro mě osobně je velmi příjemným překvapením a jedním z nejlepších novodobejch válečnejch kousků. Z dvojice nejznámějších filmů o rwandský genocidě rozhodně číslo jedna. (18.04.2011)

Já osobně mám rád spíše takováto užvaněná dramata bez většch akcí, ale i přesto velice poutavých. Genocida ve Rwandě už je samo o sobě velice poutavé téma, pokud ještě přidáte skvělé podání, doopravdy vydařenou filmovou hudbu (chvílemi mi připomínala můj oblíbený Black Hawk Down) a excelentně hrajícího Roye Dupuise, dostanete parádní dílko. Přišlo mi to lepší i než hotel Rwanda, možná že to bylo především tím, že to bylo z pohledu generála, kterého velice zasáhla bezmoc a tragédie, které musel nečinně přihlížet po rozkazu nezasahovat v žádném případě - ostatně milion mrtvých mluví za vše. Hodně silnou scénou a kdy se definitvně ve mě něco zlomilo bylo, když se generál pochází po mostě, který je plný mrtvých. Se zcela čistým svědomím plný počet a nečekaně silný film. Po delší době něco dobrého co přišlo z Kanady. (Viděno 25.02.2010) (27.02.2010)

Ukázal to, co svět odmítal vidět. Žádný úsměv na tváři mít po projekci nemáme, to je snad jasné. Jenže já měl spíš hlavu plnou rozpaků. Beru s veškerou vážností předkládané téma, ale myslím, že vysoké hodnocení je spíš výsledkem právě tématu. Jenže samotný film to samotné téma nepřinesl, to byl naprosto reálný osud jedné malé africké země. Mně jako divákovi trestuhodně chyběly silné, zapamatováníhodné scény, poctivější a důslednější zpracování. Ve finále, i přes veškerou pečlivost v přibližování hrůz Rwandy publiku, tak musím konstatovat, že celek mě totálně emocionálně minul. Škoda.. (23.08.2012)