Motýlek

Jednoduše skvělé! Je opravdu těžké napsat sem něco, co by tu už někdo jiný nezmínil, takže se pokusím snímek popsat tak, jak jsem jej viděl svýma očima. Samotný začátek filmu již navozuje přísnou, syrovou a chmurnou atmosféru. Nelidské zacházení na lodi jen ukazuje, že s těmito vězni se nikdo "párat" nebude. V okamžiku, kdy se děj přenese na ostrov, můžeme být svědky událostí, které běžným člověkem musí zákonitě otřást. Konkrétně mám na mysli scénu, kdy si jeden z vězňů půjčí nůž od Motýlka a způsobí si zranění. Působivé je, když velitel věznice promlouvá k nováčkům shromážděným na nádvoří. Gilotina uprostřed jen zesiluje ono zlověstné mrazení v zádech. V celém filmu se toho děje příliš mnoho nato, abych tu jednotlivě rozebíral další scény, takže to trochu zkrátím. Jedním z nejdrsnějších a nejsugestivnějších okamžiků je pobyt Motýlka na samotce, kdy viditelně chřadne. Velmi poutavý a napínavý je celý útěk, který vám nedovolí si odskočit od televize, ba ani uhnout pohledem. Samotný závěr filmu nám ukazuje drsnými podmínkami zničené muže. Možná, že šlo jen o můj subjektivní pocit, ale zdálo se mi, že ani jeden z hlavních hrdinů již není v psychicky dobré kondici. Oba se chovají částečně šíleně. Musím vzdát obrovskou poctu Steve McQueenovi, který nám potvrzuje, jak dokonalý herec byl. Ten ušklebený chlapík má tak silné charisma, že může hrát jakoukoli roli a stejně si jej oblíbíte!! Dustin Hoffman je vynikajícím parťákem Motýlka, ovšem troufám si tvrdit, že jeho roli by srovnatelně zahrál i jiný herec. V případě Charriéra si nejsem ani trochu jistý, zda by to někdo ztvárnil tak přesvědčivě a dokonale jako Steve. Nezapomenutelný snímek, který krom milionu dalších věcí ukazuje i na přátelství, odhodlanost, zarputilost a nepoddajnost. Legenda, film s velkým F! (08.03.2009)

Doživotně odsouzený za vraždu a silně obrýlený padělatel peněz. Oba ve značném fyzickém a psychickém vypětí. Jak v případě postav na plátně, tak i obou herců – Hoffmana a McQueena. Vysoké teploty, vlhko, potřeba velké ztráty na váze. Navíc si oba herci prý úplně nesedli. Jeden druhému záviděl vzhled a fyzickou zdatnost, druhý prvnímu zase mimořádný herecký talent. Hoffmanova postava má tragikomický rozměr, naplněný lidskou jímavostí. McQueenův nepoddajný vězeň pak působí velmi naturalisticky. Místy tak oba nabízejí výborné momenty, jako celek je však chtě nechtě dlouhý a příběh působí těžkopádněji, než by bylo zdrávo. Jsem rád, že jsem konečně viděl, v trvalejší stopu ale moc nevěřím. (20.04.2015)

Silný filmový žážitek z vězeňského prostředí. Výborné herecké výkony, jaké jen tak někde neuvidíte. Asi nejsilněji na mě zapůsobila scéna, kdy byl Steve McQueen zavřen půl roku ve tmě na samotce. Jeho totálně zdevastovaný výraz jsem mu prostě nemohl nevěřit. Steve spolu s Dustinem Hoffmanem tvoří výbornou dvojku. Motýlek je takový filmový vězeňský klenot, který se může hrdě postavit do řady spolu s Shawshankem nebo Zelenou mílí. (20.12.2007)

Franklin J. Schaffner viac ráz počas svojej kariéry zadaptoval bestseller niektorého slávneho spisovateľa a pohyboval sa pritom v rôznych žánrových plochách - napríklad v prípade Pierra Boulleho a jeho Planéty opíc šlo o science-fiction a zároveň alegóriu ľudskej civilizácie, vo filmovej verzii románu Robina Cooka Sfinga o odpočinkový dobrodružný thriller. Z veľkej časti autobiografický Motýlik Henriho Charrièra však už bol priveľkým sústom a potvrdil mi mierne pochybnosti ohľadom Schaffnerovej režijnej metódy. Z dnešného pohľadu konzervatívny prístup fungoval v prípade Planéty opíc, ktorá je okrem niekoľkých momentov prevažne statická, zaberá relatívne krátky časový úsek a stojí mimo hercov na dialógoch a kostýmoch (respektíve maskách). V Schaffnerových odľahčenejších filmoch zasa na seba strhávajú pozornosť rýchlo sa meniace lokality, s tým súvisiace napätie a zmeny nálad. V Motýlikovi sa však ako problematický ukázal aspekt, s ktorým Schaffner až tak často nepracoval, a to je vývoj postavy. McQueenova fyzická premena je len povrchnou zásterkou toho, že sa skutočný charakter Motýlika nijak výrazne nemení a vnútornú prázdnotu zapĺňa len hercova charizma. Desivosť výjavov krutosti dementuje častý humor a vyvoláva tak rozpačité pocity. Záver, ktorý sa snaží dojímať nás nad dvoma starnúcimi mužmi je už len naťahovaný a rozhodne som z neho nemal pocit, že by som si týmto nikdy nechcel prejsť. A to by som zrejme mal mať. Stranou formy by som nemal väčšie negatíva až na už spomínanú konzervatívnosť, prejavujúcu sa i tu - jedinou relatívne zaujímavou je scéna nočného úteku, ktorá sa aspoň trochu snaží pracovať s viacerými plánmi (a ide jej to na výbornú, preto zamrzí, že je jediná). Nízkemu hodnoteniu definitívne napomohol i záverečný predtitulkový komentár. 55% (12.05.2015)

„Vypadá to tak… tak beznadějně“ Motýlek měl všechny predispozice stát se filmem, ke kterému se budu rád vracet: silné „vězeňské“ téma, Dustin Hoffman, solidní knižní základ, oscarový režisér… a taková pitomost z toho. Série občas zábavných výjevů, které nedrží při sobě. Zdlouhavé scény, neobratně gradované, jakoby předznamenávaly příchod něčeho velkého, třeba závěrečné katarze, která se nedostavuje. McQueen zde nemá co hrát víc než kde jinde. Na začátku špinavý, nejspíš i zapáchající vrah s obrovským štěstím a touhou být svobodný, na konci špinavý, nejspíš i zapáchající vrah s obrovským štěstím a touhou být svobodný. Nepřál jsem si, aby přežil, nepřál jsem si, aby zemřel, byl mi úplně ukradený. Schaffner se sice snaží o nepřikrášlené vykreslení děsivých podmínek, jenže ty uťaté hlavy, breberky ve vodě a malomocní vesničané dnes již nikoho nevyděsí. Něco málo zachraňuje Goldsmithova hudba a Hoffman, opět úplně jiný než v kterékoliv předchozí roli a opět strhávající většinu pozornosti na sebe. Motýlek je možná nadčasový tématem, ale ne tímhle nedomrlým hollywoodským zpracováním, které nedokáže skutečně tnout do živého. 55% Zajímavé komentáře: kleopatra, genetique, Andreas, Bukiet (24.06.2008)