Režie:
Randa HainesKamera:
John SealeHudba:
Michael ConvertinoHrají:
William Hurt, Marlee Matlin, Piper Laurie, Philip Bosco, Allison Gompf, John F. Cleary, Philip Holmes, Georgia Ann Cline, William D. Byrd, Frank Carter Jr. (více)VOD (2)
Obsahy(1)
James Leeds (William Hurt) přijíždí učit na venkovskou školu pro sluchově postižené. Jeho dobře míněná představa, že by se studenti měli učit mluvit, naráží u krásné a inteligentní Sáry, která zůstává na škole i v dospělosti a odmítá se jeho metodám podřídit. James ji chce rozmluvit a vytrhnout z její uzavřenosti, ale když se do ní zamiluje, musí se i on naučit, že pokud někoho milujeme, nemůžeme jej ovládat. Marlee Matlinová získala za roli Sáry ve svých jednadvaceti letech Oscara za hlavní ženskou roli a stala se tak nejmladší držitelkou ocenění v této kategorii. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (106)
Hezky film, namet je sice takovy, ze uz predem zarucuje uspech (pokud se filmarsky povede) a jiste socialni citeni, tak tam zase neni tolik scen, ktere by potrebovaly soucit divaku. Cekal jsem ale nejaky vyostrenejsi zaver. Dejove linii s matkou Sary jsem moc neveril. Herecke vykony jsou vyborne a vlastne tahnou cely film. ()
...tenhle film pro mě "objevil" dvě věci...minimalistické herectví Williama Hurta a svět ticha... ...ráda bych řekla něco nového a objevného jenže u Bohem zapomenutých dětí jde čistě o pocitovou záležitost...donutila jsem se přehodnotit svoje představy o kvalitě života v závislosti na jakýchkoliv handicapech...došlo mi že emoce nejsou vůbec o tom kolika způsoby je můžeme (a spíš nemůžeme) vyjádřit...a že to co já považuju za normu chování myšlení a "bůhvíčehovšehoještě" jsou jen předsudky a neznalost věci... ...k tomu všemu skvělý W.H. jehož obličej dokáže vyjádřit cokoliv aniž by promluvil a neuvěřitelně opravdová M.M. která mluví celým tělem.. ...a pár nezapomenutelných scén...taky chcete při milování slyšet svoje jméno? ()
Jeden z nejkrásnějších filmů, klasickým způsobem klade důraz na význam tolerance a porozumění v lidských vztazích. Nedefinuje tělesný handicap jako cosi, co by mělo vyvolávat soucit, naopak představuje své hrdiny jako plnohodnotné lidi, jejichž postižení je jen jedním ze znaků jejich osobnosti. Pro hluchoněmou Marlee Matlinovou byla role Sarah filmovým debutem a získala za ni oskara. ()
Mohly to snad být i 3* za herectví, ale to bych se nesměl dozvědět, že Marlee Matlin má ke stvárnění hluchoněmé jaksi přirozené dispozice... Chjo, taky máte tak strašně rádi filmy, kde je nade vše jasné, že po počáteční zamilovanosti a idylce přijde roztržka, rozchod, nějaký ten čas zoufalého osamění a nakonec šťastného znovuspojení? Kde vůbec nic nepřekvapí? Filmy, které se zpočátku tváří jako Dead poets society a přitom tohle téma bez jakéhokoliv využití opustí? ()
Ticho. Naprosté, nikdy nekončící ticho. Kamkoli se podíváte, cokoli uděláte – žádný zvuk. Ta představa mě znepokojuje, což je v přímém rozporu s uklidňující vnitřní harmonií filmu. Nadnášen vodou, moci se nikým nerušen oddat vlastním myšlenkám. Dokonalá vyrovnanost. Pro americké drama nevhodná, proto netrvající věčně, ale přinášející ty nejúchvatnější scény. Třeba když se Sarah (neslyšící, oscarová, krásná Marlee Matlin) uprostřed hloučku křepčících individuí celým tělem i duší oddává hudbě, kterou nemůže slyšet. Zjitřete své smysly. Zkuste vyhledat nějaké tiché místo. Žádný zvuk. Slyšíte? Važte si toho. Apendix: Jaká krásná náhoda, že Sarah s Jamesem v kině sledují Někdo to rád horké, na jehož konci zazní ono pověstné „Nikdo není dokonalý“. Pravda. 80% ()
Reklama