Hvězdné války podle Turka

Málo drog... Tedy já měl málo drog. Zato tvůrci jich měli evidentně více, než by běžný člověk vůbec zvládl ustát bez totálního a nevratného pobláznění neurotransmiterů. V téhle šílenosti byste ovšem na běžného člověka narazili dost těžko. Už úvodní titulky byly těmi vůbec nejdebilnějšími, které jsem za svůj bohatý filmový život viděl. Kostýmy a masky jsou něco příšerného. Dokonce se mi zdálo, že ti ti turečtí retardi celé nejdřív natočili a pak nějak dodatečně dodal postavám hlasivky. Snad by bylo i lepší, kdyby se na ty hlasivky vysrali. Postavy třepou ze svých úst neskutečné debilismy. Nejvíce jsem se nasmál u tréninku a v podstatě to byla jediná pasáž, kde jsem se zasmál. Nejdříve pan chytil u kamínků epileptický záchvat. Až byl rozehřátý, tak si rekreačně přesekl menší kamínek. Na závěr vytáhl eso z rukávu, když si pan připevnil na nožky dva oblázky a skákal jako klokan. No, prostě paráda. Zbytek filmu je totálně debilní, až mi bylo všech zúčastněných upřímně líto, že jsou součástí něčeho tak příšerného. Příběh byla nesnesitelná nuda o záchraně života, vesmíru a vůbec. Jo a asi nejdůležitější poznámka. Předpokládám, že většinu diváctva film naláká právě tím, že by se snad mělo jednat o něco jako Hvězdné války. Tak na to rovnou zapomeňte. Chybí tu pár maličkostí. Světelné meče a vlastně i úplně všechno ostatní. Však se na tu debilitu koukněte na vlastní nebezpečí sami. Myslím si, že jsem člověk, který má pochopení pro humor a nadsázku. Tento počin byl však daleko za hranicí jakékoli divácké snesitelnosti. Ve velkém stylu mě to celé nebavilo a nezajímalo. Odpad je hodnocení, které moji úrovni zhnusení sice neodpovídá, ale nejvíce se ji blíží. Fuj. (22.07.2016)

Tak tohle je extrém i na turecké trashové poměry. V 70. a 80. letech chrlil turecký Yeşilçam 200 - 300 filmů ročně, z nichž některé měly parametry docela běžné produkce (šlo hlavně o romantické filmy a komedie), ale většinu tvořily extrémně levné a na pulpovou kulturu orientované snímky, které nezřídka doslovně kopírovaly populární západní hity. Tyto filmy měly naprosto nulové umělecké ambice a lákaly téměř výhradně na atrakce pokleslých žánrů, jako jsou artistické kousky, scény zachycující mučení či sex (nejčastěji sexuální mučení) a občas dovedly zabrnkat i na nacionalistický sentiment. Režisér Çetin İnanç dokázal jeden takový film natočit během několika dní a poté, co jeho původní orientaci na erotiku překazila cenzura zavedená nastoupivší vojenskou krutovládou, se vrhl do vod akčních filmů, které nerespektují ani ty nejelementárnější prvky filmového vyprávění a vynikají naprosto nepředstavitelně bizarní špatností. U Dünyayı Kurtaran Adam mě ovšem ve změti všemožných hrůz nakonec nejvíc dostala ta religiózní vložka začínající stručným úvodem do islámu a končící u Ježíšových druhů budujících vyspělá podzemní města. Viděl jsem už všemožné filmové obskurnosti, mezi nimi i toto či toto , ale na plyšové příšery a hopsajícího Cüneyta se tedy žádná nechytá. Proto se ani moc nedivím, že na sebe strhává nesrovnatelně víc pozornosti, než jiný známý turecký film, který byl ve stejném roce, kdy Arkin s Akkayou zachraňovali svět, oceněn Zlatou palmou v Cannes. ______________ P.S: Mnoho komentátorů se zde podivuje nad scénou tréninku, kdy hrdina mlátí pěstmi do skály. To je možná jen malé kulturní nedorozumění, neboť nějak takto prý kdysi turečtí vojáci nacvičovali techniku pověstné osmanské facky... (27.11.2010)

Nezapomenutelné. V hlavní roli mistr světa ve trojskoku Cüneyt Arkin, který svým dokonalým pojetím boje jeden na jednoho zachraňuje Svět. Se svým krásným přítelem, který má slabost pro ženy, zachrňují tento Svět před zlým čarodějem. Ten se jej snaží zničit, ale brání mu v tom molekuly z lidských mozků, které udělaly bariéru kolem Zeměkoule. A proto se náš milý čaroděj pronásledovaný těmito dvěma hrdiny snaží získat zlatý mozek, který obsahuje všechno lidské vědění a kdo ví co ještě, aby krom své neuvěřitelné síly a zla, které je v něm nahromaděno, získal i inteligenci, díky které by mohl Svět porazit. Hlavní hrdina se zamiluje do turecké nemluvné blondýny (a provaděpodobně i do jejích malého syna), kvůli které nasazuje holý život a bojuje proti červeným medvědům a černým medvědům a ještě něčemu, co má prý vypadat jako kostlivec. Aby tyto potvory porazil, musí zvládnout trénink, kdy mlátí dlaněmi do skal a kope do balvanů. Ale hlavně co je důležité - trénuje skákání - to je právě hodně důležité při bojích jeden na jednoho. Náš hrdina používá taktiku, kdy nepřítele třikrát přeskočí a až při skoku čtvrtém jej kopne do hlavy... Hudbu k filmu složil John Williams. Pokud chcete vědět víc, tak se na film podívejte, protože to opravdu stojí za to... -10/-10 (16.11.2009)

OMG! OMG! OMFG! Za svůj život jsem již viděl hodně věcí. Viděl jsem jogurt rozprsklý na dlažbě, viděl jsem krysu zapečenou v bochníku chleba, viděl jsem kýbl cizích zvratků, viděl jsem holý zadek Jacka Nicholsona, ale nic z toho mě nemohlo připravit na zážitek ze sledování tohoto mistrovského díla turecké provenience, za jehož zrežírování by se musel stydět i Ed Wood. Podle mé teorie přišel Çetin Inanç (režisér) někdy kolem roku 1976 za Cüneytem Arkinem (scénárista) a řekl mu, že by nebylo marné natočit něco jako „vesmírné války“. Když je o rok později předběhl jistý George Lucas, protestně jeho scifko zneuctili, přesněji tvrdě znásilnili. Film se „trochu“ inspiroval Star Wars, „vypůjčil“ si z nich několik záběrů, „vypůjčil“ si z nich rovněž Williamsův hudební motiv. Příběh vypráví o dvou udatných hrdinech, kteří se postaví zákeřnému padouchovi, celé se to odehrává kdesi v poušti, ve starých zříceninách čehosi naprosto nevědeckofantastického. Oba reci ovládají unikátní techniku boje, tzv. „máchání“ – tak dlouho mávají rukama kolem protivníka až odpadne, nikdy se nesníží k fyzickému kontaktu. K fyzickému kontaktu nedojde ani mezi jedním z hrdinů a nemluvnou hlavní hrdinkou, dle škály výrazů na její tváří nejspíš tureckou pornoherečkou. Nepřátele, kteří borcům brání v záchraně Země (ono si vlastně stačí přečíst anglický název a víte vše podstatné) mají buď podobu velikého chlupatého medvěda (sorry, medvědi) nebo mumie (sorry, mumie). Jejich končetiny jsou přitom snadno oddělitelné od zbytku těla a díky ostrým drápům do těla následně snadno zabodnutelné. Šatstvo těchto zrůdiček vůbec budí dojem, jakoby tvůrci vykradli kostymérnu divadla, kde zrovna inscenovali Čaroděje ze země Oz. Film je plný roztomile imbecilních scén typu hlavní hrdina „tuží své bijecké schopnosti úporným mlácením do velkého šutru“, anebo si k nohám přiváže dva nepochybně těžké kameny a rozhopsá se po tureckých vrchovinách. Mnohé z těchto scén uznal režisér za natolik pozoruhodné, že je do filmu zařadil hned několikrát. Vrcholu geniality dosahuje v mnoha bodech také scénář strkající svou duchaprázdností s přehledem do kapsy i Lucasův majstrštyk („Tyto vysoké bronzové hory nás chrání před radiací“) a úplně nejlepší hláška je i tou nejupřímnější: „Now he has the power to destroy the Earth. Save the world. Save the world! Save the world!“. Zachránit svět, zachránit svět před filmem nazvaným Dünyayi kurtaran adam – to je jedna z možsnotí. Tou druhou je odhodit veškeré zábrany a královsky se bavit, něco tak strašného na půdě nenajdete (i když kdoví, co tam máte). Jestli v Turecko vznikají samé takovéto filmy, je mi naprosto jasné, proč nemůže být členem EU. Náhlou invazi něčeho natolik vtipného ve větším počtu by ti méně trénovaní Evropané nemuseli rozdýchat. Svých pět hvězdiček dávám se stejnou vážností, s jakou byl natočen tento film, tzn. se smrtelnou. (10.04.2007)

Ach ne, proboha ne! To není na úsměv z nechtěného, to není na úškleb nad dokonale špatným filmem -- to je peklo přišedší na zem. Jestli se na to dá nějak reagovat, tak nalehnout na meč, ale ne smát se. Chápu, jak muslimští teroristé nabírají nové dobrovolníky, co na sobě odpalují bomby -- toto jim pustí, a oni dál již nechtějí žít. Anebo Turci tento film možná mysleli jako dokonalou zbraň, jak vyhladit lidstvo. Kdo dal nějakou hvězdičku naprosto zešílel (a že jsem jich pár dal kdejaké kravině od Eda Wooda a podobně) -- kde se tu dávají záporné? A neříkejte mi, že nemám smysl pro humor, normálně jsem kousavý cynik... vyblít si vnitřnosti a uškrtit se na nich. (16.08.2008)