Režie:
Hany Abu-AssadKamera:
Antoine HéberléHudba:
Jina SumediHrají:
Kais Nashif, Ali Suliman, Amer Hlehel, Hiam Abbass, Lubna Azabal, Ashraf Barhom, Olivier MeidingerObsahy(1)
Snímek palestinského filmaře působícího v Nizozemsku přináší alespoň zčásti odpověď na palčivou otázku, kdo jsou sebevražední atentátníci a jaké mají motivy. Kamarádi z dětství Said a Khaled žijí v Nábulusu a pracují v autodílně. Jednoho večera jim oznámí, že byli vybráni jako mučedníci k provedení atentátu v Tel Avivu. Mladíci úkol přijmou jako samozřejmost. Stráví poslední noc s rodinami, které se nesmějí nic dovědět. Ráno podstoupí ve štábu příslušné rituály a dostanou se přes drátěný plot na izraelské území. Akce se však nečekaně zhatí a oni mají ještě čas zvažovat svůj úkol. Důležitou roli v tom hraje dívka Suha, která dlouho žila v cizině a která tvrdí, že existují i jiné cesty k řešení obtížné situace Palestinců, než jsou vraždy nevinných lidí. Drama se odehrává v průběhu necelých dvou dnů a tvůrce je za obtížných podmínek natáčel na autentických místech. Filmaři se snaží o objektivitu i o jednoduchý realismus. O to zřetelněji vystupuje na povrch tragické dilema rozdělené země i lidí. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (121)
Zvláštní námět. Ale když koukám, kdo to režíroval, tak jsem vcelku spokojen. Minimálně s tímhle, protože sám pán režisér určitě věděl co jak má udělat. Každopádně to pro někoho může být dosti nepříjemné, sledovat jak dva Araby zničehonic naverbujou, aby odpověděli za atentát, nějakého důležitýho hajzla. Stejně tak je to ale dosti oničem, protože ve filmu se vlastně neděje nic zvláštního. Zajímavé je možná to, že se na tom podílela Francie, Nizozemi a Německo. Teď bych možná čekal, až se film dostane na Arabský poloostrov a možná nějaký výbuchy v těchto třech zemích. Minimálně se tím zavázaly, nebo si spíše podepsaly ortel. Zfilmovat to, tak de o hubu, ale já to viděl a ani tak to nemůžu zhodnotit nijak jinak než tak, že je to prostě průměr. Ano, autoři měli chuť být kontroverzní a měli chuť udělat něco o čem by se mluvilo, protože je to o životě někoho, o čem se zas tak moc nemluví, ale stejnak to není zas tak dobré, že by se o tom mohlo mluvit dlouho, protože je to vlastně o ničem, jen o jedné noci někoho, kdo druhý den skončí s céčtyřkou na těle někde rozšupenej na náměstí nebo uprostřed metra. Takhle se o tom snadno mluví, ale podívejte se na film a uvidíte sami. ()
Ráj hned teď je výsostně politický film, kde umělecká forma pokulhává za společenským sdělením, tzn. za vylíčení situace v okupovaných oblastech západního břehu Jordánu z pohledu palestinské strany. A řekl bych, že i hodnocení diváků bude v tomhle případě hodně kopírovat jejich politické postoje k Palestině a Izraeli. Ono by stálo za to porovnat palestinský problém s tím irským, protože i Palestinci mohli mít v minulosti vlastní stát nepoměrně větší, než jsou dnešní okupovaná území, a vlastní blbostí, nacionalistickým radikalismem a systematickým selháváním svých elit přišli o strašně moc, což se pochopitelně do tohohle filmu nevešlo. Irové po několika porážkách zvolili cestu bolestného kompromisu a dlouhodobého rozdělení země, aby se mohli radovat ze státní existence a samostatného vývoje. Ještě nedávno byla reálná možnost vzniku samostatné Palestiny, která sice nedosahovala té rozlohy, kterou si Palestinci a jejich předáci představovali, ale byla solidním základem pro další rozvoj. Ostatně my bychom mohli mít pro izraelský - uznávám, že docela vychcaný a rozhodně ne altruistický - postoj pochopení, když jsme využili historického omylu německé menšiny ve 30. letech a hezky jsme se jich nadobro zbavili. Že to je praktické a užitečné, nepochybuji, obávám se ale, že to není moc košer. Celkový dojem: 60 %. ()
Díky za námět a spoustu informací osvětlujících tamní myšlení. Film supluje, zdá se mi, spíš funkci dokumentu, než že by se dal považovat formálně za umělecké dílo. Chybí napětí, protože mne autoři nepříměli mít o kteroukoliv z postav strach. Nestaví příběh, spíše vyplňují křížovku tak, aby jim vyšla zamýšlená tajenka. ()
Formou připomene Ráj hned teď některé současné francouzské snímky (Utajený, Flandry) - absence hudby, nezúčastněné statické snímání s odstupem navozuje dojem naprosté autenticity. Pozitiva dobře odvedené řemeslné práce ale hatí nefungující scénář. Prostřednictvím dialogů se snaží autor dát dostatečný prostor oběma názorovým protipólům, což v mnoha situacích působí jako násilně naroubované, vykonstruované a nevěrohodné. Nebo se snad Palestinci už nedokáží bavit o ničem jiném, než o svém boji? Stejným dojmem pak působí názorová metamorfóza obou hrdinů a jejich "prohození rolí", které je těžko uvěřitelné a zcela bezpodmětné. Ráj hned teď nesplnil svou úlohu a nechal mě zcela bez odezvy. Jistá angažovanost je holt občas lepší než snaha o naprostou politickou vyváženost. ()
Fanatici, teroristi a samovražední atentátnici nie sú študentíci, ktorí hĺbajú nad tým, či zajtra úspešne spravia štátnice. Nemôžem si pomôcť, ale psychologická introspekcia vyzerá ináč ako toto alibistické ospravedlňujúce zahmlievanie. Miestami sa mi to zdalo aj propagandistické a dosť často aj prvoplánové. Príbeh bol síce bezútešný, no mdlý a bez gradácie. Postavy boli malátne a nezaujímavé, len Lubna Azabal tam vnášala trocha viac života. ()
Galerie (13)
Photo © Warner Independent Pictures
Zajímavosti (2)
- Jedná se o první palestinský film nominovaný na Oscara. (ČSFD)
- Českou stopou ve filmu je vůz Škoda, který se objevuje v 53. minutě. (Rugero)
Reklama