The Mounted Patrol
Režie:
Václav BinovecHudba:
Julius KalašHrají:
Zdeněk Štěpánek, Jaroslav Vojta, Vladimír Řepa, František Kreuzmann st., Ladislav Herbert Struna, Jiří Vondrovič, Jaroslav Tryzna, Dušan Gerši (více)Obsahy(2)
Dramatik František Langer zpracoval v Jízdní hlídce konflikt československých legií s bolševickým režimem v Rusku. K látce však přistupoval korektně a ze sovětských vojáků nečinil žádné zloduchy, spíše je představil jako vším zklamané lidi, kteří nevidí jinou budoucnost svou a své země než v násilné společenské změně. Každého proto nutí, aby se k nim připojil. Ani režisér Václav Binovec nesklouzl k lacinému osočování, zdůraznil izolovanost legionářské hlídky, zabarikádované ve vesnickém domku a odhodlaně vzdorující nepřátelské přesile. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (29)
Ani náhodou nesdílím nadšení ostatních, toporné herecké výkony, postavičky pohybující se sem a tam, ať již koňmo nebo po svých. Bojové scény spočívající v několika zmatečných výstřelech. Vadilo mi též neustálé prznění ruštiny. Já vím, je potřeba zohlednit dobu vzniku filmu. Ale to jsem udělala a přidala hvězdičku. ()
Jedna hvězdička je za historický kontext, kdy tyhle hrdinské filmy o legionářích prostě byly populární a čím více vzrůstala hrozba nacismu, tím více měly podpořit národ ke spolčení se do boje proti nepříteli a to se jim upřít rozhodně nedá. Druhá hvězdička je za těch pár nechtěně vtipných scén, kde patetické přednesy překročí hranici únosnosti, ale pořád jsou řečené tak vážně, že se to z dnešního pohledu dá brát vážně jen těžko. A to je z kladů všechno. Binovec mě ani napodruhé nezaujal a jeho Jízdní hlídka je film s až neuvěřitelně chudou výpravou (jedna chata + Krkonoše představující Sibiř) a nudnou výstavbou děje, kdy všem dlouho trvá, než změní výraz a ještě déle, když postavy mají něco říct. Je tu dost scén o ničem a to teď nemyslím ty, které nám mají ústřední legionáře přiblížit jako běžné a sympatické lidi, co rádi plíčky na smetaně a hezké holky. Ne, tyhle scény sem prostě patří a tenhle typ filmů se bez nich neobejde, ale bez určitých míst půlhodinové závěrečné (a chudě nasnímané) bitvy, během které by se vše podstatné dalo zkrouhnout do třetiny, by se obešel určitě. Zvlášť, když i tady všem trvá, než něco řeknou... A já už k tomu asi taky řekl až až. 2* ()
Jízdní hlídka byla ve své době rozvíjením tzv. legionářské legendy, jednoho ze základních pilířů národní mytologie, na které byl postaven étos Československé republiky. Tím nejužším způsobem byla spojená s vlasteneckým cítěním a ztotožněním se s republikánskou ideou. Konec konců, snímek přišel v době, kdy se z Německa začaly ozývat agresivní hlasy a mezinárodní napětí začalo rychle stoupat. Film měl nepokrytě propagandistický rozměr a měl sloužit k posílení sebevědomí československé společnosti. Hodnotit ho dnešníma očima by pochopitelně znamenalo otlouct mu o hlavu nepokrytý patos, přehrávání, divadelní projev některých herců, chudičkou výpravu a dalo by se ještě dlouho pokračovat. Ono je vůbec znát, že československý film ve 30. letech opravdu nepatřil k nějaké filmové avantgardě a měl provinční charakter a nedokázal vytvořit opravdu investičně silné producentské zázemí. Na druhou stranu, pokud se na něj dívám jako na typický produkt doby a přimhouřím lehce oči, tak to na 3 hvězdičky stačí. Celkový dojem: 55 %. ()
Je teskno po národní hrdosti, která z filmu čiší. Přes všechny přepjatosti a naivnosti si člověk musí uvědomovat, že takto byl film ve třicátých letech Čechoslováky akceptován, že sdíleli stejnou pýchu na svou armádu, na sebe, na svůj stát. Nemohli jsme v následující historii promrhat víc, než tento kapitál. ()
Hrdinský epos o našich legionářích na Sibiři. Za pravdu, svobodu a hlavně návrat do vlasti. Kvůli tomu museli obsadit sice půl Ruska, ale nakonec se po cestě kolem světa vrátili domů. Příběh je hodně vlastenecky laděný (však to také v té době národ potřeboval), ale přes jistý nános patosu je to vcelku síla. Ti chlapi museli zkusit jak psi. Jelikož se nám to komouši celkem úspěšně snažili vymazat z historie, je tento film dobrý i jako připomínka těch, kteří kdesi na východě, kam se nikdy nepodívám, nasazovali krky....80% ()
Reklama