Grizzly Man

páčil sa mi Herzogov, síce subjektívny, ale komentár, ktorý bol vlastne iba dokonalou psychoanalýzou rozorvaného človeka, ktorý obklopený celou tou divočinou vôbec nepôsobí ako nejaký zanietený ekologický ochranca, ale skôr ako postmoderná "metrosexuálna" figúrka vrhnutá do niečoho, na čo sa snaží použiť svoje "všeobjímajúce", "všemilujúce" náhľady na svet, z čoho ho až brutálnym spôsobom snáď vyviedol jeden obyčajný medveď so strohým označením "č. 141".... a vlastne ani som si nie istý, či aj v posledných okamžikoch života Timothymu vôbec napadlo, ako pokrivene (cinicky povedané cez okuliare, ktoré mu nasadila civilizácia ľudí, ktorú tak neznášal) hľadel na svet, divočinu, prírodu a ich ani v najmenšom nie milosrdné zákonitosti.... napriek tomu ani Herzog neskĺzol do roviny kritiky alebo výsmechu z nejakého blázna, ale s pokorou uznal že nie je hoden súdiť takého človeka (skôr s ním polemizoval), ktorý po sebe zanechá množstvo nádherného filmového materiálu, ktorý dokáže prežiť medzi divokými stvoreniami 14 letných období, priblížiť sa im ako nik pred ním, v podstate sa včleniť do ich "svorky" a najmä, ktorý sa snaží nájsť sám seba aj za cenu najväčšej obete.... áno, Treadwell (iba pseudonym, ktorý si dal počas snahy uchytiť sa v Hollywoode) mal určite rozorvanú, nejasnú identitu.... ani on sám snáď nevedel akú.... ALE, bez neho by Herzog nemohol zostrihať tento strhujúci film o životnom príbehu "obyčajného človeka".... a to je myslím podstata..... Treadwell bol blázon, ale nesúďme ho .... skôr premýšlajme, akými bláznami sme my :-/ ....a vlastne, napadla ma tiež taká bláznivá myšlienka.... je dôstojnejšie umrieť s rezignovaným pohľadom upretým na biely plafón niekde na 12. poschodí nemocnice mimo záujmu lekárov, sestier, a častokrát aj rodiny, alebo byť roztrhaný niekde uprostred majestátnej divočiny? podľa mňa až taká jednoznačná odpoveď na toto neexistuje :) každopádne oba prípady vo mne naháňajú úplne rovnakú hrôzu až des....... a P.S.: páčilo sa mi to určite viac ako "Into the Wild"... menej romantizmu (Herzog), viac psychoanalýzy, zaujímavejšia-ešte uletenejšia ústredná postava, viac polemiky, spochybňovanie motívov konania Timothyho..... toto všetko Penn-ovi pretieklo medzi jeho režisérskymi prstami ... Penn vsadil všetko na príbeh, Herzog na človeka (imho) (22.06.2010)

Chvílemi je tenhle dokument obrovsky poutavý... předně v momentech kdy nás Timothy svou ruční kamerou přivádí na dosah své vášně... jsme doslova na dotek majestátním medvědům. Nebo když je nám taktně podáván jeho tragický konec. Bohužel (možná jen pro mne?) tenhle dokument není přímo o medvědech, ale hlavně o Timothym samotném... a i když jsou leckteré výpovědi jeho známých o něm zajímavé, povětšinou mi přišly hodně nudné. A Timothy v přírodě také zrovna filmařským umem neoplýval... čekal jsem, že se od něj o těch obdivuhodných a divokých zvířatech všude kolem alespoň něco málo zajímavého dozvím. Místo toho se mi z jeho úst dostalo jen "I love you, I love you" směrem k medvědům či přítulným liškám. Občas mi přišel jako afektovaný M. Jackson mezi čtyřletými dětmi. Nic to ovšem nemění na tom, že ty dva kroky od medvědů působily pokaždé hypnoticky... (20.05.2006)

„Nemôžem povedať, že ma Timmyho smrť zaskočila. Napriek tomu som pri jeho smrti necítil takú ľútosť, ako keď mi umierali iní priatelia. U Timmyho sa mi zdalo, akoby vlastne ani nezomrel.“ Strhujúci dokument ceneného nemeckého extravagantného režiséra Wernera Herzoga (NOSFERATU) má krásne zábery divokej aljašskej prírody, nádherne baladickú záverečnú pieseň „Coyotes“ a tucty scén na zamyslenie. Ale tým najcennejším na ňom je asi to, že neponúka jednoznačné závery. Naopak, Herzog necháva zbedačeného (a ku koncu šokovaného) diváka v tomto boji samého, aby si sám spravil názor. Finálne počúvanie záznamu by som zrejme prepchal do svojho osobného rebríčka najsilnejších filmových scén, aké som kedy v živote videl. Treadwell, ktorého som videl ja, si uvedomoval svoje správanie. VEDEL o čo si koleduje. Takže to, čo sa mu stalo, bolo (azda) nevyhnutné, bola to len otázka času a on to možno tušil, bol to nešťastný človek a toto jediné mu dávalo zmysel vo svete, ktorý nedáva zmysel. Problém bol v tom, že do toho zatiahol nevinnú (asi podobne stratenú, ale to ho k tak strašnému aktu samozrejme neoprávňovalo) druhú dušu. (31.08.2006)

Rozhodně nic pro slabší žaludky. Rozhodně zde není nikdo k obdivování. Tim a Amy byli prostě šílenci. Tento dokument není nijak zásadní nebo přelomový, ale určitě zajímavý a dost přímočaře podaný. Nádherné jsou získané záběry a hodnotný je také pohled na muže, který se zcela vymyká chápání průměrného člověka. Bohužel jeho zanícení pro medvědy nakonec stálo život nejen jeho, ale i jeho přítelkyni i toho jím nejvíce milovaného - medvěda. (07.08.2011)

Nejednoznačný, v mnohém rozporuplný pocit je to, co vás s pravděpodobností, která se blíží jistotě, ovlivní jako zobecnění ze zhlédnutí více než devadesátiminutového filmu, který se vědomě pohybuje na rozhraní hraného díla a dokumentárního snímku. Asi nejvýstižnější vyjádření ideje filmu je naznačení limitů ultrazeleného myšlení, založeného na poněkud krátkozraké zásadě, že co jednostranně prospívá biodiverzitě, potažmo antropocentristicky osvojovaným druhům, musí prospívat i člověku, byť by mu to mělo škodit. Osobnost svérázného pečovatele a dětinského exhibicionisty, jemuž byť vlastně chudinský nebo polochudinský jednostranně založený, na úkor ostatního světa postupně vybudovaný americký životní standard dopřává přepych pobývat až třetinu roku v drsném jihoaljašském prostředí nedaleko Aleutských ostrovů, tento rozpor soustřeďuje do postavy Timothy Treadwella. Je to myšlenková, citová i osobnostní základna, kterou výstižně již předestřel ve svém prvorepublikovém BUDOVÁNÍ STÁTU Ferdinand Peroutka. Je to základ a východisko extrémistických názorů - lhostejno, zda komunistických, nacionalistických, fašistoidních či ultrazelených nebo ultrakřesťanských či ultraislámských. Při hodnocení tohoto názoru na svět nevystačíme s černou barvou, i když ani tou bílou plýtvat nemůžeme. Krása krajinných záběrů, některé opravdu neotřelé záběry ze života mědvědích obrů (větší mají být už jen kodiakové, další poddruh mědvěda hnědého, a lední medvědi; váhově i rozměrově podle dostupných údajů grizzlyové převyšují i ussurijského tygra, největší kočkovitou šelmu) je ovšem podle všeho rozptýlena do extenzívního seriálu exhibicionistických Treadwellových produkcí. Alternativní pohledy - autochtonní aleutský, odborný ochranářský i obecně lékařský - , které jsou v "grizlákovi" také zastoupeny, mluví za vše. Tragický konec mladistvě vypadajícího čtyřicátníka i jeho jižjiž od něj odcházející družky mluví za vše. Dokumentovat a dokládat pouze nesporné vrcholy, byť ani zde není rozhraní příkře jednostranné (mám na mysli např. další tragický osud Diany Fosseyové), nestačí; postihnout kvalitu však znamená zvládnout i to nepohodlné. Pokud by toto pojetí bylo - nebo mělo být - skutečným Herzogovým záměrem, zvládl své předsevzetí obdivuhodným způsobem. Rozervanost obsahu je totiž i rozervaností tématu a rozervaností předlohy. Předlohy, jíž je nešťastně tragicky přervaný život amerického medvědího horlitele v očích těch, kteří ho milovali, i těch, kteří si k jeho životnímu údělu z věcných i osobních důvodů zachovávali zřetelný odstup, nezřídka hraničící s viditelným despektem. (07.11.2008)