Ima, ai ni jukimasu

Milý film se slibným námětem, trpící klasickými sladkobolnými neduhy. Rodinka jak z obrázku, jejíž démoni jsou opatrně představeni a samozřejmě zahnáni, místy bředne v kýčovitých momentkách, což lehkosti zbytku filmu moc nesluší. Příběh je krásně odříkaný, i když nezasáhl a silný prožitek nenabídl, což při potenciální síle dané tematiky zamrzí. Vizuál hezký, protivná mi byla tentokrát hudba. Mám chuť ponechat bez hodnocení, spravedlivé mi nepřijdou tři ani čtyři hvězdičky. 7/10 (10.01.2010)

Měl jsem nutkání zhlédnout tento snímek ještě jednou a opět musím přiznat, že jsem prvně lehce podhodnotil. Ono zkrátka k plnému docenění je třeba nakoukat těch asijských filmů alespoň stovku či dvě, pak lze teprve posuzovat kvalitu zodpovědně. Opravdu hezký, milý a poetický příběh, krásná prostředí (včetně rozpadlého domu v lese), příjemné klidné pokoukání, zábavné, romantické a dojemné, Takeuchi Yûko jako Mio moc moc půvabná a romantická, hezky zahrané a v povedeném závěru vše pěkně vysvětlené :-) Hudba mi na první zhlédnutí nepřišla dost výrazná, ale na to druhé už soudím opačně - je sice většinou hodně nevýrazná, ale k tématu a scénám nádherně sedí a příjemně pohladí na duši stejně tak jako celý snímek. (21.03.2015)

Já ty zdejší potoky slz a hromadné filmové orgasmy prostě nechápu. Mě emočně film nezasáhl ani malinko. A kdyby mě jen emočně nezasáhl. On mě dokonce ani trošku nebavil a ani vzdáleně se mu nepodařilo mě nějakým způsobem zatáhnout do děje. Do děje, který má dvě hodiny a přitom pojednává relativně o ničem. Kupodivu mě dokonce iritovaly i obě krajně nesympatické hlavní postavy. Zážitek nevylepšil ani můj brzký skromný odhad, že až přestane venku pršet, tak se paní opět vrátí tam, odkud přišla. Hluboce se omlouvám všem citově labilním nadšencům, ale tohle mě dost minulo. Těší mě snad pouze fakt, že mě to neminulo samotného. (15.08.2016)

Čím dál víc mě udivuje, kolik je nádherných asijských filmů. Troufám si říct, že za těch 21 let, co jsem na světě, jsem z americké a evropské tvorby neviděla ani zdaleka tolik krásných filmů, jako jsem za poslední rok či dva roky viděla těch asijských. Ima, ai ni yukimasu je skutečně kouzelný film. I když je svou mírnou fantastičnosti trochu neuvěřitelný, vše do sebe zapadá a vypadá to naprosto přirozeně. Maminka a zároveň manželka se ke své rodině i po své smrti na nějaký čas vrátí, jak slíbila, a za období dešťů s nimi prožije několik posledních chvil, kdy se odhalují vzpomínky na její předešlý život a lásku. ~(4,6★)~ (29.12.2009)

Ani po několika měsících netuším, jak tento film okomentovat. I po té dlouhé době ve mě stále zůstává spousta emocí, které se probudí ve chvíli, kdy si na tento skvost vzpomenu. Slovy se snad ani nedá popsat a kdo má jen trochu romantickou duši, musí si na něj udělat tu chvilku času. Za úspěch považuji, když mi u filmu slzí oči. Zde jsem musel měnit kapesníky. Přitom si nedokáži vybavit, jestli to bylo smutkem, či radostí. Pravděpodobně jsem prohrál boj na všech frontách a s radostí podlehl. (30.04.2008)