Nicholas Nickleby

Nejsem zrovna fanouškem tvorby Charlese Dickense, ale prostě mě to lákalo :D :D A jak jinak - je to plné sirotků, utrpení, nových přátelství, čerstvé lásky apod...Atmosféra staré Anglie a také divadla, to bylo to, co se mi na filmu líbilo nejvíc. Jinak to celé bylo přesně takové "Dickensovské" - což je super, ale nic pro mě. Příjemné na shlédnutí, ale paf jsem z toho nebyla :) Jo a hlavní hrdina v podobě stále krásně učesaného fešáka si myslím, že vyčníval jako ponožka na hlavě. (09.06.2015)

Je znát, že románová předloha musela být do filmu značně zhuštěna, jelikož černobílé emocionální zvraty dopadaly okamžitě… a jelo se dál. Celá adaptace také působila divadelně a promluvy knižně. Avšak do morku kostí dobrotivým hrdinům v tradiční Dickensově romantické pohádce s krásným dobovým feelingem nešlo nepřát. (09.02.2021)

Z dosavadních setkání s adaptacemi románů Charlese Dickense vím, že Britové přistupují k jeho literárnímu odkazu s úctou, jaká přísluší národnímu klasikovi. Obvykle nešetří výpravou a minimálně do hlavních rolí angažují slavná jména. Přesně to jsou silné stránky Nicholase Nicklebyho. S tím ostatním je trochu potíž. Dickens svůj román psal ve 30. letech 19. století. Spadá sice do té lepší části dobové produkce, nešlo nicméně o nějaké novátorské dílo, dokonce i v rámci autorovy tvorby je to v nejlepším případě průměr. Prostý mravoučný příběh s tradiční sociální tématikou má výrazně černobílé charaktery a je předvídatelný až běda. První třetina disponuje určitým nadhledem, který obstarává především vypečená rodinka majitele venkovské školy. Druhou třetinu zachraňuje divadelní ansámbl, jenže s přibývajícími minutami nadhled mizí a film ovládne naivita a sentiment. V poslední třetině jsem se už při některých dialozích ošíval. Dnes máme holt vyšší vzdělanost a kultura prošla dlouhým vývojem, takže jsme zvyklí na komplikovanější charaktery a věrohodnější motivace. Možná to tentokrát chtělo být méně otrocky věrný duchu předlohy, i malý posun by byl ku prospěchu věci. Celkový dojem: 45 %. (24.01.2021)

Příjemné zpracování klasické hřejivé dickensovské pohádky, kde hodní jsou hodní a zlí jsou zlí, přičemž zlí jsou po zásluze potrestáni, ale ještě předtím si zpravidla uvědomí, že zlo je špatné a rozbrečí se. Pokud tyhle laskavé přeslazené příběhy a la Frank Capra nebo Jan Svěrák můžete (aspoň jednou za čas), tenhle si nenechte ujít. Herci jsou výborní, výprava taky a katarze z konečného vítězství dobra nad zlem tak intenzívní, jak jen může být. A Jamie Bell je tak neuvěřitelně roztomilej! (11.12.2005)

Vynikající dickensovská adaptace a zároveň tradiční romantický příběh o mladém hrdinovi, který čelí překážkám a zlu. Příběh v tak dokonale čistě klasickém podání, že mu například současné české jakobypohádky nejsou hodny ani utřít boty. Takže tu máme charakterního, soucitného a dokonce i pohledného mladíka, zlého a manipulativního strýce a jeho všehoschopné přátele, ne jednu, ale hned dvě krásky v nesnázích (sestra a milá hlavního hrdiny), a v neposlední řadě lítost vzbuzujícího sirotka a jeho trýznitele, zbytek pak jsou různé bizardní a typicky dickensovské postavičky. Největší devizou této adaptace a důvodem, proč ji vidět, jsou bezpochyby herecké výkony. O doslova zkřiveném sirotkovi Jamieho Bella tu básní skoro všichni, ale bez opravdu sympaticky působícího Hunnama a správně ztvárněných zlounů, které si s chutí střihli Plummer a Fox, by to také nefungovalo. Osobně mě ale nejvíc zaujal Jim Broadbent, který jako ředitel děsivé venkovské školy Squeers fascinujícím způsobem mixuje krutost a omezenost s groteskní směšností. K dokonalosti tomu celému chybí jen lepší vizuál (většina lokací, ale i práce s kamerou jsou bohužel nenápadité) a trochu lépe vystavěná koncovka. Ta sice přináší tu správnou katarzi, není ale moc uvěřitelná. Tahle chyba se bohužel ovšem táhne už z románu, který je prostě ve své druhé polovině trochu odbytý. (15.08.2020)