Ohnivé léto

Krškovy poetické filmy mám standardně rád. Poetické obrazy, romantické dialogy, a především písničky. Ne, že bych si myslel, že se večer scházela u Otavy celá ves, muží popíjeli a kouřili, ženy zpívali, dospívajcí mládež se osahávala a do řeky občas skočil (asi tak po 20 m) jeden plavec. Jeho vyhraněná folkloristika je však také kódem pro dešifrování jeho příběhů. Zde se děj odehrává kolem tajemného cizince, který způsobí rozvrat ta posléze zrod a zmar; přičemž zmar nechává na místě a zrod si bere s sebou. Přičemž i on patří mezi ty mladé síly, kterým patří budoucnost. Naopak jiní (stará teta ani mladý Petr) do tohoto světa (už) nepatří, jako do něj nepatří už žádné kastovní a xenofobní tendence (?). (16.02.2020)

Ohnivé léto je tak nečekaně dobře natočený film, z něhož přímo sálá krásná teplá letní atmosféra, že mu zkrátka a dobře musím odpustit i těch pár ne zrovna přesvědčivých hereckých výkonů. Především tedy toporný ochotník Josef Stadler mi lezl krkem a Zorka Janů také nehrála úplně podle mého gusta. Jo, to když Lída Baarová sváděla nesmělého studenta nebo když Svatopluk Beneš dobýval Lídu Baarovou, to byla úplně jiná písnička. A tahle pochvala mě oslím můstkem přivádí k pochvale hudby - nevzpomínám si totiž na "pamětnický" snímek, který by měl tak skvělý soundtrack. Už se těším na léto u řeky. (09.02.2016)

Ačkoli jde o velice důležitý a zajímavý film z historického hlediska, z diváckého je to problematické. Snoubí se zde návrat Lídy Baarové do českého filmu po té, co dostala zákaz pracovat v Německu, spolu s obsazením její mladší sestry Zorky Janů. Společně předtím hrály jen v Madle z cihelny, přičemž v případě tehdy dvanáctileté Zorky nelze mluvit ještě ani o roli. Dále je zde nástup režisérů Čápa a Kršky (Čáp už od roku 1937 pracoval jako scenárista), a pozvolna dozrávající Beneš v kontrastu s pozvolna dohasínající Nedošinskou. Ovšem ve výsledku mám dojem značně rozpačitý, celé to na mně působí jako koláž slepená z budovatelské básně z Extase, mladické naivity Před maturitou a na závěr okořeněné nezvladatelným dívčím srdcem, které osciluje mezi Pohádkou máje a Sextánkou. Závěrečný výkřik pak cele náleží do Hříchu mládí. (14.02.2009)

Už tady bylo vidět, že pro Kršku je Šrámek (a hlavně jeho Stříbrný vítr) téma hodné zpracování svým symbolismem, stejně tak tím, že dokázal homosexualitu dostat do českého filmu. Jediné, co filmu sráží kvality (v obrazové, střihové a hudební rovině film nic neztrácí) je literátskost dialogů - Krška byl ovlivněn literaturou konce 19. století ve všech jeho směrech (impresionismus, symbolismus, anarchistická linie), ale kvalit svých vzorů nedosahoval. Kromě toho ještě čekal na Cupáka (škoda, že neobsadil do ústřední chlapecké role R. Hrušínského). Z. Janů pak byla mnohem lepší a přirozenější herečkou než její sestra. (05.06.2011)

Určitě jsem zrovna viděla hlavně drama nešťastné lásky, kvůli které zemřel člověk. Je to blbé takhle napsat, ale na tu dobu velice dobře natočeny záběry pod vodou při boji o život, zároveň záchrany dalšího, kterého vzal proud. Já sice nechápu jak se může někdo kvůli někomu chtít zasebevraždit, ale holt tak to u někoho v mysli chodí. Děvče bylo příliš mladé a hodně si to vzalo. (chudák Zorka, netušila jsem, že doba, ve které žila ji v jejích čtyřiadvaceti letech dohnala právě k tomuto činu ...) Rovněž obdivuji odvážné filmové záběry nahé Lídy, která se po jízdě na koni chtěla svlažit v chladné vodě. Tato scéna mě překvapila a já jsem ráda, že nejsem sama, kdo filmu Ohnivé léto dává tak vysoké hodnocení. Jinak velice krásné filmové záběry venkova - luk, lesa, skal nebo řeky a splavování dřeva. (07.09.2014)