Ohnivé léto

Důkaz toho, jak čeští filmoví tvůrci (konkrétně Fr.Čáp a V.Krška-a před nimi G.Machatý s Extází, po nich snad už jen A.Radok Dalekou cestou) předběhli dobu. Na této filmové básni mi vadí snad jedině „výkon“ V.Sovy v roli Julia, L.Baarová (píseň "Milujem to, co ztrácíme“) snad nikdy nebyla v českém filmu krásnější. (26.02.2007)

♫...a člověk pozná, když chce žít, že vlastně nežije... Každé noci se horce chví strach, jež se v touhu promění. Ty jsi má láska, mládí mé. Milujem to, co ztrácíme... Co je to pravda, víš to ty? Nikde nenajdeš jistoty.♪ Kdo ví, jak se slavná Lída po svém milostném skandálu s nacistickým ministrem propagandy mohla cítit při interpretaci tohohle šansonu o nešťastné lásce... Každopádně, ať už byla, jaká byla, stokrát obdivována a zatracována, národem milována i mnohdy nenáviděna, Lída Baarová se mi v tomhle filmu opravdu moc líbila. A to nejen, když u piána zpívala Svatoplukovi Benešovi zmíněný smutný song. V tomhle romantickém dramatu, plném kouzla přírody, doslova zářila přirozenou krásou i svým projevem. Na svou dobu mne film překvapil až nečekanou dávkou jemné erotiky, včetně malého homosexuálního náznaku(!) mezi Petrem a Šimonem, který při první setkání lehce objímá polonahého zahradníka, ale dívky se následně docela štítí a pak se Petr a Šimon úplně nahí vykoupou spolu v řece. Tohle v českém filmu v roce 1939? No to mě podržte! Jinak stejně, jako v mladším Krškově filmu o oslavě mládí a veselého života v přírodě i pro členy bohatých panských rodin, Řeka čaruje (1945), mě oslovila ta nádherná poezie s přírodními záběry a písňovými zpěvy. (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (09.02.2019)

Určitě jsem zrovna viděla hlavně drama nešťastné lásky, kvůli které zemřel člověk. Je to blbé takhle napsat, ale na tu dobu velice dobře natočeny záběry pod vodou při boji o život, zároveň záchrany dalšího, kterého vzal proud. Já sice nechápu jak se může někdo kvůli někomu chtít zasebevraždit, ale holt tak to u někoho v mysli chodí. Děvče bylo příliš mladé a hodně si to vzalo. (chudák Zorka, netušila jsem, že doba, ve které žila ji v jejích čtyřiadvaceti letech dohnala právě k tomuto činu ...) Rovněž obdivuji odvážné filmové záběry nahé Lídy, která se po jízdě na koni chtěla svlažit v chladné vodě. Tato scéna mě překvapila a já jsem ráda, že nejsem sama, kdo filmu Ohnivé léto dává tak vysoké hodnocení. Jinak velice krásné filmové záběry venkova - luk, lesa, skal nebo řeky a splavování dřeva. (07.09.2014)

Ako sľubovalo žánrové zaradenie, film to bol skutočne poetický a romantický, no a leto skutočne Ohnivé (ale nie až tak, ako pri dnešných klimatických zmenách). Zatiaľ čo zápletka ma naozaj zaujala (tajomný cudzinec v zámočku, kde sa odohráva ideologický boj), menej už jej spracovanie. Režisér s kameramanom dokážu kúzliť krásne obrazy, práca s hercami však zlyháva. Až na Nedošinskú, ktorá si v pokoji perfektne odohrala to svoje aj bez zvláštneho režisérskeho vedenia (a na cca 13-ročného chlapca, ktorý je ďaleko lepší než hlavná mužská postava) všetci podľahli väčšiemu či menšiemu afektu. Buď nevedeli hrať naozaj, alebo niekto usúdil, že k závratne krásnym obrazom prírody sa hodí jedine patetický prejav. Hodí sa pravý opak. Aj keď dávam 3 hviezdy (41-60%), priznávam, že v tom filme je čosi také podmanivé, že mi to stále ešte straší v hlave. (07.06.2019)

Krškovy poetické filmy mám standardně rád. Poetické obrazy, romantické dialogy, a především písničky. Ne, že bych si myslel, že se večer scházela u Otavy celá ves, muží popíjeli a kouřili, ženy zpívali, dospívajcí mládež se osahávala a do řeky občas skočil (asi tak po 20 m) jeden plavec. Jeho vyhraněná folkloristika je však také kódem pro dešifrování jeho příběhů. Zde se děj odehrává kolem tajemného cizince, který způsobí rozvrat ta posléze zrod a zmar; přičemž zmar nechává na místě a zrod si bere s sebou. Přičemž i on patří mezi ty mladé síly, kterým patří budoucnost. Naopak jiní (stará teta ani mladý Petr) do tohoto světa (už) nepatří, jako do něj nepatří už žádné kastovní a xenofobní tendence (?). (16.02.2020)