Obviněný

Dánové prostě umí. To jejich zobrazování emocí ve filmech mě vždy dostane. Obviněný má podobnou zápletku jako Hon s Mikkelsenem, a přitom vznikl mnohem dříve. Oba filmy se zaměřují na téma, které není vůbec příjemné a popravdě je dost depresivní. Film dokonale těží ze své zápletky a skvěle prodává tu nevědomost o tom, co je pravda a co není. V určitém bodě, film vyloží karty na stůl a v tu chvíli se jedná o nejsilnější část filmu. Problém je, že filmu potom svým způsobem spadne řetěz a nemám pak moc možností, jak nás jako diváky překvapit. Po režisérské stránce je to pojaté zajímavě (chladně, bez větší katarze, s údernými dialogy až po výbuch emocí). Režisér Jacob Thuesen odvedl velmi dobrou práci. Velkou pochvalu si zaslouží hlavní herecká dvojice ( Troels Lyby a Sofie Gråbøl), jelikož hrají parádně a to jakým způsobem pracují se svými emocemi je krásná ukázka špičkového herectví. Obviněný je povedený film, u kterého zamrzí, že po odhalení pointy nás už moc nepřekvapí. PS: Děkuji uživatelce leila22 za filmovou výzvu. (03.12.2021)

Severská kinematografia je poctivá a myslím, že čím ďalej objavujem jej skryté krásy, tým viac si ju začínam zamilovávať. Podobne ako v o rok staršom filme 'Lad de små børn', aj tu film stavia na hercoch. Podobne si tiež berie na mušku veľmi citlivé témy, ktoré sú spracované s obrovským citom a prehľadom. Podobne aj tu zohráva veľkú úlohu výkon Sofie Gråbøl, no ešte väčším prekvapením bol viac než oscarový koncert Troelsa Lybyho. Psychologický rozbor postáv by bez ich dokonalých výkonov iba šušťal papierom, na ktorom bol scenár napísaný. Réžia je veľmi decentná, no nápaditá a miestami vytvára naozaj mrazivú až skľučujúcu atmosféru. Podobne aj tu teda musím dať oprávnené plné hodnotenie. 90%. (18.11.2009)

„Připadá mi, že Stine by mi chtěla něco říct.“ - „Co přesně?“ - „Jen mám takový pocit. Chce ze sebe něco dostat. Ve správnou chvíli mi to řekne.“ Obviněný to u mě měl dopředu zatraceně těžké, protože jsem na podobné téma viděl hned několik kvalitních filmů, z nichž minimálně Hon a Présumé coupable nastavily laťku proklatě vysoko. A přestože Thusenův počin nedosahuje kvalit obou zmíněných snímků, nezklamal mě. Z filmu dost mrazí. A to opakovaně. Zvlášť při pasáži, ve které otec na televizní obrazovce vidí svědčící dceru. Ale ve výsledku nejde o emocionální vrchol filmu, ten přijde až při prvním setkání „po“, to je jedna velká křeč, dusno a odhalení…Díky čemuž je vyznění filmu nejen mnohem temnější, ale bohužel i trochu „zbytečně“ vyhnané do extrému. Ten duševní rozklad na konci pak malinko sráží celkový dojem Obviněného, a proto musím hodnotit „jen“ silnými 4*. Přesto jde o více než zajímavý příspěvek k tématu. Navíc divákům-rodičům nabídne nepříjemnou otázku…jak by se zachovali oni? Odpovědět nebude snadné. (20.06.2021)

Tohle rozhodně není film na hezký nedělní večer, strávený v rodinném kruhu u obrazovky. I když se tam po většinu času neděje nic strašného. Výbuchy, zběsilé přestřelky, potoky krve, honičky ve fárech ... nic takového se tam neděje. Vlastně se tam neděje skoro nic. Všechno to zásadní strašlivé se totiž už událo, ještě než film začal... K tomuto drsnému a zajímavě natočenému nepěknému filmu o zapovězeném tématu bych rád doplnil snad ještě tento náhled: Celý smutný vtip soudcovského povolání je v tom, že jako opravdový soudce ve skutečném případu jste tenhle film předem neviděli. A ani jste si nemohli nejprve přečíst popis děje nebo nedejbože i nějaké ty komentáře od srdce, bohužel včetně nezbytných spoilerů. Takže nakonec tam sedíte jenom Vy sami a musíte rozhodnout. Pouze na základě při procesu Vám dostupných informací. A třeba taky trochu i podle ksichtu, co já vím. Nebo můžete vzít v potaz nejen nesporná fakta, ale i nějaké ty klepy .A musíte rozhodnout, jestli je pravda na straně té mrchy prolhané, nepovedené dcerušky nebo na straně tak hodně milujícího tatínka... Já určitě soudcům (těm slušným, a těch je většina, že ...?) nezávidím ani jejich vysoký plat ani to klidné spaní. Samozřejmě ani soudkyním. A nejen u ožehavých, ovšem vzácných případů incestu, ale ani u desítek naprosto banálních „obyčejných“ rozvodů. (11.01.2013)

Filmům na téma pedofilie, homosexualita (používám dosud tento obsoletní výraz) atp. se pokud možno vyhýbám, ale někdy se to prostě nepodaří. Ale i při sledování mi vrtal brouk v hlavě hamletovské "dívat se či nedívat". Problém jsem vyřešil (na rozdíl od Hamleta) tím, že jsem problém povýšil na obecnou úroveň: Nejspíš každý v životě překročil nějaké společenské, kulturní či osobní tabu. Otázkou je tedy jen, jak závažný to byl přečin a jak se s tím "postižený" dokáže vyrovnat čili zda s tím dokáže žít nebo alespoň existovat. Henrik to (ať už to nakonec dopadlo, jak chce) to nezvládl, přestože po celý film vypadal vcelku suverénně. Zakolísal ve chvíli, když se chlubil tím, že dospěl - nakonec lezl po čtyřech jako nemluvně, zatímco naplnil pouze incestuální předpoklad, kterým je oboustranná infantilita. Problém druhé strany se neřešil, tím se film odlehčil a zpřehlednil, i když divák tím přišel také poněkud zkrátka. "Druhou stranu" ale řeší jiná literatura; doporučuji knihu Francise Scotta Fitzgeralda "Něžná je noc", kterou jsem nedávno (po delší době) znovu poslouchal v rozhlasové dramatizaci (21.04.2016)