Ctihodné mrtvoly

Příběh je neskonale dlouhý, zorientovat se ve spleti postav a hlavně vydržet do konce je přímo husarský kousek. Co se týče pátrání hlavního vyšetřovatele, připadal jsem si podobně, tápal jsem společně s ním. Když už si dáte jakž takž 2 a 2 dohromady, tak přichází opět zlom a vše je zase úplně jinak a k tomu najednou zcela otevřený konec. Na Venturu se dá dívat pokaždé v jakékoli roli, a jeho herecký um nedovolí nedosledování Ale upřímně se přiznám, že už se tomuto filmu na podruhé vyhnu. (23.06.2011)

Úžasná zahajovací scéna v kapucínské kryptě v Palermu se starým mužem, kolem dokola samé kosti a lebky, scéna tak absurdní a děsivá až přímo fantastická. Celý tento politický thriller, se nese ve značně poklidném tempu, divák se tu stává svědkem záhadných vražedných atentátů na vysoké představitele justice. Jednoduchý ale jinak velmi sofistifikovaný příběh, zaobírající se tehdejšími společenskými poměry ve společnosti, neidentifikovaným zlem, konspirací, spiknutím, a politickou a úřednickou korupcí a zkorumpovaností. Že se od té doby prakticky nic nezměnilo, viz třeba kauzy Berlusconiho a spol., ne třeba dodávat. Snímek je dlouhý a tempo velmi pomalé, není tu moc akce, ale napětí každým okamžikem roste, divák vtažen do příběhu, jakoby to ani nevnímal, každá minuta je plná látky. Vyzdvihnout musím především energickou režii, vizuální působivost, velkou kameru (památné scény; úvodní scéna v kapli, velké místnosti a úžasné interiéry budov ve stylu baroka, nebo krásné scény pohřbu), střih a zajímavé a pěkné nastavení (umístění) filmu, lokality jako Sicílie (Palermo), Napoli (Campania), Řím atd. Velkolepé obsazení, kde dominuje především velmi intenzivní výkon Lina Ventury v roli inteligentního komisaře, muže středních let, úžasný výkon - dokonalost sama o sobě. Jde skutečně o velký, pozoruhodný a značně zneklidňující film, vrchol Rosiho tvorby 70. let, film, který i přes téměř 40 let od svého vzniku, v sobě stále nějaké to kouzlo má. Film je rovněž a zároveň jednou velikou historickou rekonstrukcí, politicko/sociologickou stížností a kritikou (kterou snad ocení i následující generace) s podstatou jedné éry, společně s uvěřitelnou realitou, toho všeho se tu režisér Rosi zhostil skutečně suverením způsobem. Nezapomenutelný výrok na konci; "pravda je vždy revoluční". Kéž by tomu tak bylo. Ještě bych dodal, že to celé mělo velmi blízko to k mafia filmům od krajana Daminaniho, pokud znáte dáte mi jistě za pravdu. Doporučuji alespoň jednou, pokud budete mít tu možnost, rozhodně tohoto velmi intenzivního a svým způsobem i provokujícího zážitku nebudete litovat. (27.04.2012)

No, je to italské politicko-kriminální drama ze sedmdesátých let s Linem Venturou, takže co myslíte, jak to asi může dopadnout?:) Na druhou stranu, u filmu není důležitý jen jeho závěr, ale i to, kudy a jak se k němu dojde - a s tím si dali tvůrci velmi slušnou práci, protože děj se odehrává v jakési fiktivní polototalitní zemi (která nemá s tehdejší Itálií nic společného, mrkmrk), a i zápletka není nijak tuctová. A světe div se, ono je to zajímavé i po vizuální stránce, byť nic tak šokujícího jako je úvodní titulková scéna, už film nenabídne. Poctivé, pomalé a hutné, osudové, prostě vydařené. Být to o trochu divácky přívětivější, možná by to bylo i ctihodné - takhle je to spíš pro odhodlané fanoušky žánru nebo Lina Ventury. 70% (13.04.2019)

Ktosi naprosto sofistikovaným a k tomu i rafinovaným spôsobom likviduje vysokopostavených, súdnych úradníkov, čo je vskutku ako priam „stvorený prípad” pre renomovaného policajného inšpektora Rogasa, ktorý práve prichádza na talianske územie sa popasovať s mimoriadne zložitými prípadmi, ktoré nielenže poriadne preveria jeho momentálne, psychologické rozpoloženie, ale zároveň i celkové pracovné nasadenie, kam až nakoniec môže vlastne zájsť? • Už otváracia sekvencia nastavila latku hodne vysoko, vrátane snáď i tej záverečnej, keď som normálne (z)ostal ako obarený vriacou vodou, tá bola ešte oveľa údernejšou, ako som si mohol sprvoti i sám (do)myslieť, pričom niekde medzitým zvyčajne prevažovala depresívna atmosféra, a to nie iba kvôli samotnej účasti Maxa von Sydowa v jednej z vedľajších, no o to viac dôležitejších úloh. • Totižto, asi najviac si to „odskákal” predstaviteľ Rogasa, čiže charizmatický francúzsky herec Lino Ventura, od ktorého sa v podstate vynikajúca kamera Pasqualinoa De Santisa, podporená vkusnými filtrami, vďaka čomu mimochodom vynikalo i dané prostredie, takmer vôbec neodlepila, čo len neustále podtrhovalo jeho ústrednú postavu, nachádzajúcu sa v ozaj nezávideniahodných situáciách, viď prichádzajúce dianie, ktoré prinášalo jednu lepšiu scénu od druhej, až sa mi z toho miestami zatočila trochu hlava. • Skrátka, názov titulu, neostal absolútne nič dlžným svojej povesti, to jest ctihodné ("významné") mŕtvoly ("sudcovia"). Apropo, všimol som si, že režisér išiel na danú vec dosť "obkročmo", inými slovami zápletku často ozvláštňoval o „pridané hodnoty”, čím divákovi občas naznačil viacej, než bolo teda v skutočnosti potrebné, jednoducho doplnené i o to, že filmu určite ne(po)chýbala určitá predvídateľnosť, čo by sa nemalo proste stávať. Inak sa jednalo o pozoruhodný, znepokojivý thriller, pri ktorom mi tuhla krv v žilách. (12.08.2023)

Zaujímavý, pomaly, ale pritom nie nudne, plynúci film, ktorý zobrazuje politickú situáciu Talianska v sedemdesiatych rokoch. Užitočný aj pre mladšiu generáciu, pretože sa odvtedy skvalitnili formy a metódy, ale prerastanie moci so zločinom má trvalý charakter. Rovnako tak beznádej, že bude aj inak a lepšie, čím pripomínam nášho prerasteného predstaviteľa. Lino Ventura si pochopiteľne privlastnil film, ale aj Max von Sydow je zapamätateľný. Možno sú tri hviezdičky nedostatočným ocenením filmu, s ktorým som bol spokojný, ale vyjadrujem nimi najmä to, že filmy s podobnou tematikou sú navzájom ťažko odlíšiteľné. (17.07.2017)