Spojenec

"Máme neznámý počet podezřelých, neznámý počet rukojmích, banku a asi milion diváků." Přepadené banky obvykle nevyhledávám, ale loupežník Dalton Russell mi přinesl tolik zábavy a stylu, že jsem se do banky Manhattan Trust musel několikrát vrátit. A týpek, který hodlá z banky po loupeži v klídku odejít hlavním vchodem, mě vždycky dost bavil. Stejně tak mě bavili detektivové Frazier a Mitchell i cílevědomá slečna Whiteová. Dostal jsem prostě hromadu zábavy, kterou si nehodlám kazit přemýšlením o tom, jestli přepadením banky, omezováním osobní svobody rukojmích či pouštěním projevů Envera Hodži přece jen nemohl být spáchán alespoň nějaký malý trestný čin. Nemohl a konec přemýšlení. (16.04.2018)

Když vám lupič v bance řekne, že z ní vyjde předními dveřmi, věřte mu.. Heist filmů jsou natočeny mraky, ale jen úzká minorita z nich vás takhle vtáhne do hry. Elegantní forma, chytrý scénář, trefný humor a Leeho vytříbený smysl pro detail, etnickou problematiku a především jeho milovaný New York, asi už navěky trpící syndromem 11.září. V dnešní době je takřka neuvěřitelné, že se v rámci žánru autor spolehnul výhradně na herce pohánějící motor příběhu a akční scény zcela vynechal (když už se jedna objeví, je to vlastně jen vize policejní akce). Povznášející, vidět zase jednou v mainstreamu slovo ostřejší než meč.. Samozřejmě se najdou nesrovnalosti v logice (když se v bance zadržují lidé proti své vůli, je to kriminální čin - ať už se ztratí cokoliv a AK-47 jsou, achtung spoiler, sebeplastovější), nicméně Inside Man patří k tomu druhu zábavy, kterému leccos prominete. Kdybych se někdy rozhodl udělat banku, beru si do týmu postavu C.Owena, klauna Belmonda z Bezva finty a Kalouska. První by vymyslel plán, druhý by se staral o zábavu a třetí by mi poradil, jak s "vydělanými" penězi naložit, aby na mě nikdo nikdy nepřišel.. (04.07.2012)

Od Spika jsem kromě nejnovějšího Spojence viděl zatím dva filmy - Krvavé léto v New Yorku a 25. hodina - oba se mi moc líbily. Spojence v mých očích sráží žánrová nevyrovnanost, nebo spíše nefunkčnost, osciluje mezi vážným lupičským thrillerem s tématem (nebo poselstvím - jak chcete) a odlehčeným ležérním dramatem s humornými okamžiky. Herci jsou typově dobře vybraní, nelze jim nic vytýkat, ale k opravdovému předvedení hereckých schopností nemají příležitost, emoce se nekonají, stejně tak vzájemné vztahy - všichni jsou oportunističtí solitéři. Spikeovské motivy (život etnik v NY, situace v USA po ter. útocích) probleskují, stejně tak atraktivní formální stránka, ale naroubování vážna nefunguje. Spike odlehčil. Jde o solidní zábavu, ale i přes originální řešení zápletky ve mně díky výše napsanému nezanechal výraznější dopad a vyšumí do ztracena. 70% (13.03.2006)

Nebýt první půl hodiny, která mě moc nebavila a obával jsem se přehajpovaného kousku, tak to pro mě byla jasná pětihvězdička. Třeba na druhé zhlédnutí. Spike Lee mě celkem dostal svou mnoho-vrstevností a zároveň netypického zakončení, které by bylo v každém jiném filmu, že zkrátka jeho režii tu musím vyzdvihnout. A stejně tak scénář a Denzela, který je v té herecké poloze, kterou máme nejradši a neskutečně válí a i z nižšího platebního stropu dokáže povodit ty lobbisty. (01.01.2024)

No doprčic, celou dobu čekám, jestli ta písnička na začátku něco znamenala, no a samozřejmě že neznamenala, kruci! Kdyby to měl Spike Lee opravdu promyšlené, tak tam pustí nějaký nenápadný klezmer a nikoliv indickou Chaiyya Chaiyya, což je devátá nejpopulárnější píseň na světě (což je fakt, který jsem si nedávno někde přečetla a asi proto jsem si jí všimla a proto mi připadalo, že by mohla být vybraná s nějakým důvodem). Jinak celý film si o sobě myslí, že je mnohem chytřejší, než ve skutečnosti je. (28.02.2018)