Režie:
Luis MandokiScénář:
Oscar Orlando TorresKamera:
Juan Ruiz AnchíaHrají:
Carlos Padilla, Leonor Varela, José María Yazpik, Daniel Giménez Cacho, Paulina Gaitan, Jesús Ochoa, Adrian Alonso, Gustavo Sánchez Parra, Héctor Jiménez (více)Obsahy(1)
Jedenáctiletý Chava se stává hlavou rodiny poté, co jeho otec rodinu opustí uprostřed občanské války. V Salvadoru v 80. letech byli do armády nabíráni dvanáctiletí chlapci. Chava má ještě jeden rok nevinnosti před sebou, jeden rok, než ho odvedou do války mezi vládní armádu a rebely. Spěchá si najít práci, aby své osamělé matce pomohl platit účty, a zkušenost se soužením první lásky ke krásné spolužačce promění Chavovu rodnou vesnici ve hřiště i bojiště... Ozbrojen pouze láskou své matky a malým rádiem, které přenáší zakázané písně o lásce a míru, je konfrontován s nemožnou volbou mezi armádou a rebely. Chava se dostává do předem prohraného boje s časem. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (78)
Další důkaz toho jak se dá silné a naléhavé téma pokazit fádní, nezkušenou režií. Tématem zajímavý příběh postrádá to co by měl takový film mít. Atmosféru a zajímavé postavy, kterým by divák mohl fandit. A na celkovém zpracování je vidět minimum peněz a nezkušenost režiséra, který se navíc bál přitlačit na pilu a filmu tak chybí syrovost, která by mu hodně pomohla. ()
Drsný, avšak ne výjimečný válečný thriller podle skutečného příběhu z bitevního pole - vesnice v horách v Salvadoru. 11-letý Chava, hlava rodiny, má starost, jak ve 12 letech nebýt narukován, a k tomu, jako "samozřejmý" bonus, jak přežít každodenní krvavé válčení v "jeho" vesnici a jak uživit a ochránit rodinu a kamarády. Nejsilnější momenty filmu nejsou přímo ty válečné, ale spíše ty civilní a "normální" - např. zpěv zakázané písně po dobu přestřelky na podlaze rodné chatrče, odvod 12-tiletých vyděšených branců přímo ze školy, nebo Chavovo popichování s první láskou Cristinou Mariou. Fandil jsem partyzánům, stejně je (pod názvem Osvobozenecká fronta Farabunda Martího) podporovalo i tehdejší Československo (a hlavně Kuba a Sovětský svaz), a denně jsme museli poslouchat ve zprávách, jak se jim v boji daří. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=x6xwPYpdeAk ()
Desiatky tisíc mŕtvych, tisíce zmiznutých, milión presídlených, tak to konštatuje OSN. Konštatuje, lebo to je jej práca. Riešenia nenachádza. Ekonomika založená na káve, v ktorej 77% ornej pôdy patrilo 0,01% populácie, teda obrovská sociálna nerovnosť plus ideologické spory vyplývajúce zo studenej vojny. Vo výsledku vojna prinášala aj také "nuansy" ako znásilňovanie mníšok a zabíjanie detí, ako to vidíme aj vo filme. Film samotný je však osobnou výpoveďou a bežný divák nechápe plne tie okolnosti, vidí len ľudí, ktorí sa nechcene nachádzajú vo vojne a nevedia, kedy kto na nich bude strieľať. Odsúdenia hodný konflikt, kde je správne nepostaviť sa na žiadnu stranu a apelovať na mier. Salvador sa stal len ďalším bojiskom medzi veľmocami, ktoré si našli obetných baránkov, a tak to býva dodnes. Film je v tomto správne bez akéhokoľvek politického podtextu a má len protivojnový charakter. Do kresla ma ale toto podanie nezaborilo. ()
Silný snímek, který si nechce hrát na umění, zprostředkovává otřesné události z válkou poznamenané oblasti, kde jako vždy trpí nejvíce nevinní. Příběh Chavy je o to silnější, že i v děsivých životních podmínkách neztrácí schopnost prožívat své dětství se vším, co k němu patří, včetně her i prvních lásek, a přitom pomáhá nést odpovědnost za celou rodinu a nakonec i za vlast. Jedním z nejsilnějších okamžiků je snímání chlapců ležících na střechách, skrývajících se před vojskem a chladnokrevná poprava Chavových kamarádů, kdy vojáci budí dojem, jako by ani nebyli lidskými bytostmi... ()
Tento příběh je jen jeden z mnoha... bohužel tisíců podobných. Nejsmutnější ovšem není to (pokud budu parafrázovat citát postavy Paula Rusesabaginy z filmu "Hotel Rwanda"), že nás u zpráv v televizi podobný příběh dojme a pak se zas vrátíme ke své večeři... Nejsmutnější je to vědomí, že stejně se chová celá G20. A nebo ještě lépe - ti hodní (třeba USA) chování vlády té či oné země ještě podpoří nějakou pěknou sumičkou dolarů. Ne zrovna dávno byla v novinách reportáž o výcviku írácké armády - na fotce v nejmenovaném deníku byl přitom sotva tak patnáctiletý kluk. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (13)
- Napriek tomu, že príbeh sa sústreďoval na salvádorské deti a ľudí, žiadny zo skutočných členov obsadenia nebol Salvádorčan, všetky herečky a herci boli z Mexika, Čile alebo Guatemaly. (Arsenal83)
- Príbeh je založený na detstve spisovateľa a scenáristu Óscara Torresa. (Arsenal83)
- Hoci sa dej odohráva v Salvadore, film bol natáčaný vo Veracruz (Mexiko). (Arsenal83)
Reklama