Režie:
Luc DionneHudba:
Michel CussonHrají:
Serge Postigo, Rémy Girard, Catherine Faucher, Marianne Fortier, Sarah-Jeanne Labrosse, Stéphanie Lapointe, Yves Jacques, Luc Senay, Monique Spaziani (více)Obsahy(1)
Ide, žiaľ, o realitou inšpirovaný historický film, zachytávajúci hlavne roky 1909 až 1918. V rodine so štyrmi malými deťmi ochorie matka na tuberkulózu. Jej muž po tom, čo ju hospitalizujú, začne zomierajúcu manželku podvádzať s inou ženou. Keď ovdovie, aj s dotyčnou ostane žiť a 4 deti z prvého manželstva dostávajú macochu. Obzvlášť silnú antipatiu si macocha vybíja voči 9- resp. 10-ročnej Aurore. Dievčatko ju svojou pravdovravnosťou privádzalo do zúrivosti. Ani nie za rok prešla macocha od výčitiek k fackám a od faciek k sadistickému mučeniu. Neraz "výchovnou bitkou" voči svojej vlastnej dcére prispel aj otec, mimochodom kováč, ktorý ťažko pracoval, aby uživil rodinu. Až na zásah miestnych ľudí - lekára, ktorý spočiatku nepresvedčil miestneho kňaza o tom, že čo sa deje v dotyčnej rodine, je choré. Napokon úrady v Québecku zalarmoval lekár. Dievčatko na následky mučenia a podvýživy zomiera a otec s macochou sú po jej pohrebe zatknutí.
Film by mal byť prístupný až od 15 rokov. Obzvlášť údesné sú scény, keď dieťa už psychicky ani fyzicky nevládze znášať teror doma a sadne si na koľajnice, aby ho prešiel vlak. Film, ktorý okrem toho, že je pamiatkou na Auroru a cca 100 000 000 iných týraných detí po svete, predstavuje aj desivé svedectvo o stave občianskej spoločnosti v Kanade na začiatku 20. storočia.
(Surja)
Recenze (53)
Dal bych možná víc, ale to bych si nesměl já vůl, přečíst obsah, který je vlastně jeden velký spoiler. Autora bych nechal klečet v koutě aspoň dvě hodiny, protože mě vlastně ochudil o celý děj, který, ať je sebelíp zpracován, nemůže být v mém případě oceneň známkou nejvyšší, bohužel. Snad někdy jindy, slibuju, že už žádné podobné obsahy nikdy číst nebudu, protože jinak tenhle, silný, smutný a dojemný příběh nemá skoro žádnou chybu. ()
U filmu nelze než trpět při pohledu na to, kterak Aurora dostává od své macechy čočku jako svině v podobě rozžhaveného pohrabáče od krbu. Film diváka tudíž tak poznamená, že na první dobrou bude divák brblat, jak hrozný to vlastně byl film, a to i přes skutečnost, že zpracování je na čistě kanadskou produkci vskutku bravurní. 83 % ()
Na to, že macocha nebola normálna, a že ľudia okolo zasiahli príliš neskoro, chcem rýchlo zabudnúť. Ale na to, že sa otec pod jej vplyvom zmenil na neskutočne odporné zviera, na to tak nejak stále myslím. A kňaz si veru nič iné nezaslúžil. Jediná, ktorá bola Aurore oporou bola jej vlastná sestra, ktorá ale nezmohla nič, len byť v tých ťažkých chvíľach pri nej. Sama bola len dieťa. Smutný príbeh. ()
Podobná "paráda" jako Hon, která aspiruje na TOP 10, ale nikdy se tam nemůže dostat, protože takové peklo už nikdy nechci vidět. U válečných filmů se takové chování dá ještě relativně pochopit (kdo ví, jak bych se sám choval?), ale v prostředí rodiny je něco takového neomluvitelné a neodpustitelné. Jediným pozitivem (pokud se to tak dá říct) je úloha církve a Boha, kteří pro nebohou Auroru udělali totální hovno, jak jsme ostatně čekali. 100% ()
Děsivý, odporný, a nesmírně emotivní film. To, že týrání nebylo většinou vidět, ale mohli jsme ho slyšet a vidět jeho následky, ve mě pocity na zvracení spíše násobilo. Bolest Aurory působila opravdu tak skutečně, že se jen těžko bránilo slzám a nutkání film vypnout, ale s pocitem, že tomu peklu přeci někdo musí zabránit, a navíc s nepopsatelnou chutí natáhnout jednu pořádnou té semetrice, jsem to zaklapnutí želízek na rukou Houde a Telesphora s povděkem dokoukal. ()
Galerie (18)
Photo © Les Films du Losange
Zajímavosti (6)
- Marie-Anne Houde byla odsouzena k trestu smrti. Soudce povolil odklad několik měsíců do její popravy, aby mohla porodit dítě, které nosila a starat se o něj během prvních měsíců. Marie-Anne Houde porodila dvě děti, chlapce a dívku. Narození dvojčat vzbudilo ve veřejnosti pocit soucitu, což vedlo k vytvoření kampaně pro omilostnění. Dva dny před datem popravy byl rozsudek smrti změněn na doživotní vězení. (Macik1982)
- Skutočná Aurore Gagnon sa narodila v roku 1909 a zomrela 12. februára 1920. Je pochovaná na cintoríne v Sainte-Philomène de Fortierville, malom meste pár kilometrov od Québec City, Québec. (Durexon)
- Rodiče Aurory tvrdili, že se na jejím týraní podílela také setra Aurory, Marie-Jeanne, a její nevlastní bratr Gérard. (Macik1982)
Reklama