Životy těch druhých

Silná dráma z obdobia komunistickej NDR, ktorá získala mnoho cien, vrátane oscara. A právom. Očami nekompromisného príslušníka tajnej polície Stasi prenikáme do problémov a starostí spisovateľa Dreymana, na ktorého si sadol minister kultúry (inač, pekne slizký hajzel) a za každú cenu chce nájsť niečo, čím by ho zničil a umlčal. V tej dobe netrebalo veľa, stačí vtip o Honeckerovi a máte po kariére. Prinajlepšom. Nech žije komunistická strana! To je to, čo chceli počuť, poznáme to. Je to film, ktorému budú rozumieť hlavne všetky postkomunistické krajiny. Zámerne pomalé tempo rozprávania príbehu vás v posledných 20-30 min. odmení zdramatizovaným záverom a nečakaným vývojom charakterov postáv. Nepochybne veľkú zásluhu na tom má výborná hudba. Chytilo ma to tak, že som si tých 30 min. od konca pustil ešte raz. Výborne vykreslené atmosféra 80. rokov rozdeleného Nemecka Berlínskym múrom. Príbeh je plný kvalitných dialógov a hereckých výkonov. Veľmi sympatický S. Koch známy z Verhoevenovej čiernej knihy, ale na navrch má výborný Ulrich Muhe ako kapitán Wiesler, ktorý bohužiaľ nedávno zomrel na rakovinu. Vydať najlepší zahraničný film bez akéhokoľvek bonusu, je dosť trapas. Užite si baladu o dobrom človeku. Film pre náročného diváka. 90%. (05.02.2009)

Muselo to být nadpozemsky krásné, když se odposloucháváním cizích rozhovorů chránil socialismus před vnějším i vnitřním nepřítelem státu. Ale kpt. Weisler si jednou dovolil zapochybovat o svém poslání a zapřemýšlet o tom, v jaké formě to, co mu pošeptaly štěnice do ouška, zanést na řádně očíslovaný list papíru. Většina podobných "vyrovnání se s minulostí" má v sobě asi tolik pravdy, jako já zlata v srdci, ale tohle se mimořádně povedlo. Byl jsem ušetřen tradičního ohlupujícího škatulkování, tedy komunista = svině a disident = ztělesnění ctnosti, a místo toho mi byl naservírován vynikající příběh o lidskosti. Pokud si však někdo myslí, že praktiky použité v tomto snímku se dnes běžně nepoužívají, tak mu poníženě gratuluji k jeho naivitě. (31.01.2012)

Scénář: Florian Henckel von Donnersmarck .. Velmi dobře zpracovaný pohled na dobu nedávno minulou. Divácky zajímavě vystavěná sonda do tvrdého německého socialismu, kterému vládne špiclování Stasi. Tu excelentně zosobňuje agent HGW XX/7 (jen nějak uniká jeho motivace k „baladě o dobrém člověku“), ovšem ani další postavy nezaostávají, jsou slušně vykresleny a herecky ztvárněny. Snímek je hutně prosáklý tíživou, chladnou atmosférou totality a je v mnoha momentech až mrazivě paradoxní. Ale je tu i několik humorně odlehčujících scén - vyprávění vtipu o pohlavárovy strany v jídelně je dokonalá, neméně pobaví i výtahový rozhovor s chlapcem. (30.01.2007)

Florian Henckel von Donnersmarck, muž, kterému bylo v době pádu Berlínské zdi pouhých 16 let, ale přesto dokázal natočit jeden z nejlepších snímků o praktikách a všudypřítomné podezřívavosti tehdejší vlády. Ačkoliv jsem se narodil ve stejný rok, kdy se u nás konala Sametová revoluce, tak jsem zarytě přesvědčen, že takhle to tenkrát opravdu probíhalo a jedním dechem dodávám, že se mi z toho zvedal při sledování tohoto filmu žaludek!! Opravdu nechápu jak někdo může volit komunisty a říkat, že tenkrát jsme měli vše, co jsme k životu potřebovali, ale tito lidé asi nepotřebují k životu to základní - lidskou svobodu, svobodu pojevu, říct si v hospodě nahlas, že tahle vláda nestojí ani za zlámanou grešli, že tenhle politik by měl složit funkci či jakýkoliv vtip týkající se režimu, politiky apod. Jelikož jsem tu dobu nezažil, tak nevím jak to probíhalo, ale už jen při představě "Drž hubu a krok" mne polývá studený pot. Další před kým smekám je Ulrich Mühe. Jeho výkon, který podal v roli Wielesra, je fascinující, i když za celý film prakticky nezmění mimiku, tak z jeho tváře vyčtete ony pocity, které prožívá. S čistým svědomím a zcela poprávu mohu říci, že se jedná o jeden z nejlepších evropských snímků posledních let a Oscar je udělen naprosto poprávu....... (03.11.2008)

Životy těch druhých, film, který se pro mne stal pojmem. Dávno jsem věděla, že je dobrý, že byl oceněný i že bych ho chtěla vidět. Přesto jsem ho poprvé během prvních dvanácti minutách přepnula. Až napodruhé jsem viděla film celý, zato hned dvakrát. Počkala jsem si na reprízu, která šla pozdě v noci. Teprve pak jsem vnímala všechny souvislosti. Co napoprvé vypadalo jako nepochopitelné, podruhé dalo smysl. Zajímavé je propojení s českým filmem Ve stínu, kde Koch stojí na druhé straně barikády. (08.07.2014)