Mrňous a čarodějnice

Myslel jsem si celou dobu, že je to rozhlasová hra, když jsem to poprvé potkal, byl jsem strachy bez sebe. To že to bylo z filmováno si vůbec nevybavuji, ale jak jsem to pustil dceři, tak mi došlo, že jsem to viděl (ruce čarodejnice jsou mi povědomé). No je to prostě pecka. Marie byla geniální a když měla chuť, dokázala vše! ''Ten nejmenší ještě nespí!'' (13.01.2022)

Tak takové pohádky se už dnes netočí. Poprvé jsem to viděl někdy ve druhé třídě, a když na to koukám teď po třicítce, naprosto nechápu, jak jsem po tomhle mohl vyrůst v celkem příčetnou a duševně relativně stabilní osobu. Ačkoli tehdy byla drsnější doba. Hádal bych, že dnešním dětem, odchovaným na disneyovkách plných malých chlupatých zvířátek s velkýma očima, by tohle přivodilo celoživotní psychické trauma a z nemála z nich by se staly roztřepané uslintané trosky neschopné se ani vlastnoručně nakrmit. Mimochodem, viděl jsem nedávno i anglickou verzi a musím říct, že vypravěčka se samozřejmě nemůže rovnat podmanivosti a charismatu paní Rosůlkové, ale ta čarodějnice tam zní jako FAKT strašidelně, a ne jako roztomilá tetička v podání MR. Vždycky mi přišel trochu zvláštní nesoulad mezi vizuálním zpracováním čarodějnice (a doprovodnými efekty) a takovým tím domáckým podáním vypravěčky a teď už mi je to jasné. K anglické verzi se ty halucinogenní efekty hodí mnohem víc :) (07.05.2012)

Jako malí jsme se před spaním potmě strašili...."Kdopak to spí?".....Teď jsem to pustila dceři a zapůsobilo to znovu. Prostě nesmrtelný pohádkový horor s nesmrtelnou vypravěčkou Marií Rosůlkovou, bez které by zážitek byl poloviční. Její hlas je tak moc děsivý, až se zarývá pod kůži. Když mám ještě dnes někdy fobie v setmělém lese a pocity, že stromy po mně natahují větve-ruce a ožívají, pak je to z této pohádky. Pohádka funguje přesně tak, jak pohádky fungovat původně měly, když chtěli rodiče preventivně varovat dítka před životními nástrahami: Jestli chcete dítěti vysvětlit, že nemá věřit cizím lidem, pustťe mu Mrňouse a čarodějnici. (21.01.2013)

Jasně, nezapomenutelný verš této pohádky který si vypůjčila i redakce Rádia1, tuším pro upoutávky na své pořady, zněl: "Kdopak to bdííí, kdo to spííí?" "A čím pak tě maminka uspávala když si byl ještě malej"? Co mi to dalo práce než jsem to našel. Tedy ono to to tady vlastně původně vůbec nebylo! Nesmírně ponurá, temná a především hororová pohádka (skřípavé zvuky, temný les, rekvizity) při které jsem se jako malý strašně moc bál a určitě jsem nebyl jako dítě mé generace sám. Žádní jiní Mrňousové, Čarodějovi učni, Palečkové, Maryšky, Statečné Kačenky, Paní Bídy, Perníkové chaloupky nebo Smolíčkové! Tato temná a poinurá pohádka zanechala v malém dětském divákovi, stopy na celý život, síla, děs a hrůza ! Děj a jednotlivé scénky si vybavuji opravdu jen matně po těch dlouhých letech kdy to dávaly naposledy. Komentář k filmečku namluvila geniálně a bezkonkurenčně M. Rosůlková, ale ty postavy co tam vystupovali ty už si skoro vůbec nevybavuji. Až tedy na tu strašlivou téměř hororovou bábu s dlouhým nosem, s dlouhýma pokřivenýma rukama, na tu zapomenout opravdu nelze. Dále si vybavuji, že tam byl nějaký starý plot z dětských lebek a kostí který v noci svítil. Pak tam byli tři nějaké důležité předměty (ve filmu základní) a sice dýka (která rozřezala zem), jehla a mýdlo původně snad v držení té babizny, poté v rukou vězněných dětí, kteří ji věci ukradli. A těmi předměty nakonec nějak bábu snad i přelstili. Ale víc si už si v tuto chvíli nevybavuji, ani kdyby jste mě mučili, ale i přesto musím dát plný počet hvězdiček. Měl jsem z toho tenkrát jako malý kluk docela slušnou depku. A dneska bych si to rád znova vychutnal, zajímalo by mě totiž, jestli bych se bál s odstupem času alespoň stejně jako tenkrát. (09.07.2006)

Děj snímku je velice jednoduchý a pochopí ho i ti nejmenší diváci. Rozhodně bych ovšem nedoporučoval pouštět dětem mladším pěti let, aby z toho neutrpěli snad nějaké to trauma. Stejně jako samotný příběh je i animace velice jednoduchá, ale v dětských očích naprosto dokonalá. Ztvárnění jednotlivých postav a především samotné čarodějnice v dětských očkách vzbudí nezapomenutelný zážitek a nejednu nezahmouřenou noc. Ilustrátoři si pěkně pohráli i se samotným prostředím a především se strašidelným lesem, který společně s tajemnou hudbou dokáže navodit hodně strašidelnou atmosféru. Nadpřirozeno zde nepředstavuje jen samotná ježibaba, ale i tři kouzelné předměty: mýdlo, jehla a krátký nůž, které v celém příběhu hrají rovněž velmi důležitou roli. Nejpůsobivější scénou je bezesporu pronásledování dětí čarodějnicí hlubokým lesem a její děsivé pařáty. V neposlední řadě nesmím opomenout ani na výpravný hlas Marie Rosůlkové, který nás doprovázel po celou dobu až dokonce a stal se nepostradatelnou součástí. Její geniální přednes nikdy nezapomenu a nedokážu si ani představit, že by se toho zhostil někdo jiný. Její podmanivý hlas vás totiž doslova uhrane a hltáte každou její další větu. Hlavně díky ní se na Mrňouse a čarodějnici prostě nedá nikdy zapomenout. (11.03.2010)