Mušiši

Meditatívny exkurz časopriestorom rozvahy a skúseností, ktorý vyvoláva pre väčšinu okolia chuť prehodnotiť stav vedomia či mysle úplne iným smerom. Ukvapenosť, hypnotická plynulosť a používanie tých správnych slovíčok sa za pomoci nahliadnutia k empatii prírodných darov disponujúcich mocným čarom (seba)poznávania, vyplatí skúmať. Ten väčšinový rozmer netradična, vzbudzujúci ideály východných kultúr v žiadnom prípade nemoralizuje, ani nestanovuje odpovede na žiaduce neresti. Mushi (po našinsky - muši) aj ich kvázi správcovia Mushishi majú ten dar, vytýčiť to ľudské vpred, nevyhýbať sa tomu náročnejšiemu za hranicou rozlíšenia podstaty nášho vnímania ušľachtilých cieľov. Vskutku veľmi užitočný cyklus 23 minútových poviedok, uvidíme, ako hlboko zarezonuje do budúcna. (17.05.2015)

Mušiši je seriál z rodu epizodických, každý díl je tedy samostatným příběhem (oproti kupříkladu Paranoia Agentovi to zde platí naprosto - chybí tu jakákoli jednotící dějová linie). Po zhlédnutí prvních čtyř dílů jsem se trochu obával, aby seriál neupadl do stereotypu, poněvadž druhý až čtvrtý díl jsou si docela podobné, ovšem hned díl následující (jeden z nejlepších) a postupně všechny ostatní mé obavy nekompromisně rozptýlily. Jistěže, základní schema prolnutí života člověka a Muši (vesměs s více či méně neblahými důsledky pro prvně jmenovaného) zůstává zachováno, ovšem nabírá úžasně rozličné podoby. Příběhy jsou opravdu velice dobré až skvělé a působí jako pověsti, které by si lidé na venkově mohli donedávna vyprávět. Co se týče zpracování, Mušiši je na první pohled docela nenápadný seriál. Žádná strhující úvodní animace (v té se zvolna prolínají skvrny přírodních barev), během děje pak zní pomalejšímu tempu odpovídající subtilní hudba („zen-like music“ pravil uživatel vivafruit v recenzi na AniDB), která se velice příjemně poslouchá. Neohromí ani kresba postav, na kterých je zajímavé, že většina si je do značné míry podobná (větší rozdíly jsou mezi ženami, jelikož mívají různou délku vlasů:-)). Avšak nemate to, protože kromě Ginka (a jednoho jeho přítele) se žádná osoba nevyskytuje ve více než jednom díle. Co musím vrchovatě pochválit, jsou pozadí. Tak nádherné a detailní obrazy přírody a venkova ve všech ročních obdobích se vidí jen málokdy - k největším mňamkám patří bambusový háj ze 14. epizody (jedna z nejlepších). Jedinou drobnou výtku mám k místy nefungujícímu přenosu emocí, což se ale vás týkat nemusí. Koho zaujal popis Muši a komu nevadí pomalejší tempo vyprávění, tomu se Mušiši s vysokou pravděpodobností bude líbit. 8/10 (19.03.2007)

Velice pěkné Anime o Mushi-shi - "lovci duchů" (nadsazeně, mushi rozhodně nejsou duchové v Evropském stylu...navíc mushi-shi je spíše něco jako šaman/léčitel/vymítač) v japonském fantasy stylu. Nic akčního, megalomanského, celkově se seriál táhne v pomalém, klidném a estetickém duchu se mnoha myšlenkami k zamyšlení. (10.11.2006)

Koho už nebaví stokrát ohrané příběhy a zvraty, dočká se zde toho, po čem touží. Pokud ne, uvědomí si, že ho právě tyto ohrané věci stále přitahují. Nedávno jsem se pokoušel někomu vysvětlit, o čem Mushishi je, ale po pěti nedokončených větách jsem si uvědomil, že to nedokáži. Seriál nenabízí žádné strhující tempo, cool hlášky, senzační humor či tuny napětí. Čím tedy může zaujmout? Mě osobně v prvé řadě samotným mushishim Ginkem. Přestože charismatem zrovna nesrší, jeho profesionalita a lidskost mi imponují. Dále mě pak uchvátily příběhy, ze kterých by se dalo udělat námětů na stovky filmů, a atmosféra, jež by se i nejostřejším nožem těžko krájela. Jediný nedostatek spatřuji v zábavnosti. Protože jde povětšinou o silně mystické až hororové příběhy, hodí se seriál na pozdější hodiny. Dusná atmosféra a nízká hodnota dramatičnosti pak spolu se zvoleným časem mohou působit jako kombinace několika uspávacích prášků. Proto mi také sledování trvalo 26 dní. Na druhou stranu jsem za celou tu dobu neměl nejmenší problémy s usínáním. (08.11.2008)

Jedno z mála opravdu dobrých anime. Přesně odměřovaná atmosféra lidových mýtů a dramatických zápletek oděných do lehkého hávu fantastična. Doba, ve které se příběh odehrává, není přesně specifikovaná, ale z určitých náznaků lze tušit 18. nebo 19. století. Ginko, odborník na muši, podivné organismy za hranicí běžného vnímání, putuje v zeleni se utápějícími krajinami a zapadlými vesničkami Japonska a někdy radou, někdy činem pomáhá nešťastníkům, kterým muši nějakým způsobem zasáhly do života. Meditativní způsob vyprávění podtrhuje zenovský nádech - vyrovnaný smutek, smíření s věčnou osudovostí. (21.10.2007)