Biyeolhan geori

Scénář: Ha Yu .. Ano, fikce bude pořád jen fikcí. Moderní korejská gangsterka, jež možná nezachutná všem staromilcům, kteří vyznávají drsnou školu hollywoodské nové vlny, ale pod typickým východník kabátkem (kdy se na každém setkání zpívá karaoke apod.) se skrývá velice ryzí příběh, který si od velikánu žánru bere opravdu hodně. Drsný, podrazácký a nečistý je i tento příběh, to se nebojte. Úpadek gangsterského řemesla, dostal Byung-du do nezáviděnihodné situace, pročež vsadil všechno na jednu kartu a po dlouhém strádání na dně se vydal ke strmému vzestupu. O úpadku svědčí i paralelní linka, kde sledujeme nezájem producenta o další gangsterský scénář mladého tvůrce, který se pro inspiraci vydá na ulici a sbírá příběhy, aby byl jeho příběh co nejrealističtější. Pro oba, gangstera i režiséra, se toto spojení stane osudovým. Scénárista a režisér Ha Yu vytvořil poutavý film s perfektním technickým provedením, důrazem na ruční bitky (které má evidentně v oblibě, stačí vzpomenout na Maljukgeori janhoksa), bezskrupulní jednání a pozvolně gradované vyprávění. 85%. (14.10.2007)

Je to jako když stojíte v zoo před klecí plné roztomilých opiček. Něco hezkého si o nich předem přečtete, na základě toho si jednu z nich oblíbíte a se zájmem ji začínáte pozorovat. Potom však nějaký debil bouchne před klecí petardu a opičky se během okamžiku s vřeštěním mezi sebou promísí, začnou se chovat jako idioti a vy v tom maglajzu marně přemýšlíte, která to vlastně měla byla ta vaše oblíbená. "Drsné" války jihokorejských gangů o moč, kdy nejbrutálnější z brutálních hledí jen na to, aby náhodou, proboha!, někoho nezabili a pauzy mezi bitkami si vyplňují ryze "chlapskými" jízdami v podobě karaoke párty ve slipech, to je opravdu skoro to nejsyrovější, co jsem v životě viděl. Tedy hned po dokumentu o pářících rituálech kočkodanů na National Geographic. A srovnávat tuto ťamanskou sračku se Scorsesem zní jako prohlášení nezletilého gaye, že Hery Potrat je úplně skoro jako Barbar Conan. (29.06.2011)

Ako bolo v časti príbehu povedané, inšpirácia inými filmami svojho druhu je jasná, ale táto gangsterka si ide predsa len svojou vlastnou cestou a stavia si svoje vlastné pravidlá. Pohľad do novodobého sveta kórejskej mafie mi prišiel natoľko reálny, že by som sa nečudoval, keby Ha Yu ako režisér a scenárista zakomponoval do filmu paralelnú líniu postavy režiséra, ktorý chodil za priateľom-gangstrom len aby jeho film a príbeh vyznel čo najautentickejšie, práve podľa vlastnej slúsenosti. Herci na jednotku, gradácia príbehu veľmi pomalá, ale o to intenzívnejšia a v závere sa to prejavilo stopercentne. Slabou stránkou bola kamera, ktorá striedala rôzne typy prestrihov a bola dosť statická, a jednoznačne hudobná zložka, ktorá nepodporila film tak, ako je to v tomto type filmov zvykom. 80%. (21.06.2010)

Korejci si hráli na Itálii respektive Malou Itálii, ale na rozdíl od Divokého západu jim to vůbec nevyšlo. Problém je hlavně v tom, že ačkoliv se snažili udělat gangsterku se vším všudy, neodpustili si některé věci, které jsou pro jejich filmy tohoto žánru tolik typické. Jinak si neumím vysvětlit, proč snad ve všech snímcím z té hrstky, kterou jsem měl možnost vidět, mají mafiáni potřebu vyřizovat si účty ručně, baseballovými pálkami nebo v nejlepším případě noži (tady jako bonus kropáčem pomrkali na Husity). Tvůrci zde tohle absurdno navíc umocňují lokacemi, kdy se jedna z těchto (davových!) bitek odehrává někde pod mostem, takže rádoby drsné mafiánské praktiky daleko spíš připomínají potyčky mezi znesvářenými hooligans. Zatímco v Americe se hraje poker a všichni zúčastnění při něm celou dobu vypadají opravdu nebezpečně, Asiati pojídají koláčky na čas a svou sounáležitost s Rodinou vyjadřují večerní dávkou karaoke. Na chvilku bych se rád zastavil u hudby - u přistěhovaleckých Siciliánů totiž působí svižné motivy jejich rodné zěmě přirozeně, Korejcům to ovšem bylo málo a k Itálii přibalili i Balkán, což občas vytváří dojem špatně vykradeného Bregoviče. A nakonec, mladý In-seong Jo rozhodně není ani Pacino, ani De Niro, a překvapivě ani Pesci. (12.11.2011)

A Dirty Carnival se snaží působit realisticky a na "bojové úrovni" se mu to z mého pohledu daří, nevidíme tu žádné choreograficky načančané bitky, ale prostě bezmyšlenkovité kruté mlaty. Hůř už jsem pobral vlastně všechno ostatní. Motivy rozpolceného gangstera mi nebyly tak zcela jasné, z jednoho pohledu cíťa , z druhého vypočítavý hajzlík ..klasika u antihrdinů, ano, nicméně celá tahle obehraná písnička na mě tady působila strašně ploše..asi je to spíš mnou, hledám ve všem emoce, tady jsem je nenašel. Nevím nic o gangsterech a o korejských ještě míň:), ale že by po sobě vůbec nestříleli ? Nu, asi raději zpívají karaoke. Z hlediska formálního podání je A Dirty Carnival velmi podobný klasickým ( a tady musím říct i lepším) mafiánským filmům západní polokoule, ale to co mohl Východ přidat - silnější emoce, nepřidal. (28.11.2011)