Já, legenda

Existují lékařské zázraky…. Perfektní W.Smith a vytvořený svět. Perfektní je i tempo, kterým nám jsou servírovány další a další podrobnosti. Dobrá, nenucená atmosféra, přál bych si, aby vydržela celý film! Dozvídáme se, jak vypadá N.Y. ve dne, a čekám, jaký bude v noci. Lekačky, s baterkou v temných zákoutích, žádná hudba, kapky vody, zrychlený dech. Zambie útočí!! Super! Pak přichází konec a já jsem totálně hotovej! Jak tohle mohl někdo dopustit! A nezbývá mi věřit, že prostě Bůh existuje a ten alternativní bude lepší a celkový výsledek taktéž! P.S. je to tak 70%. Ale optimisticky dávám 4*. ALTERNATIVNÍ KONEC: všem, které konec v kinoverzi ,,neuspokojil“, doporučuji zhlédnout (pro jistotu) znovu celý film s tímto koncem!! Díky menším ,,doplňkům“ a jinému závěru to konečně dává trochu smysl!!! Teď jsou ty **** zasloužené. (26.05.2008)

SPOILER: Will Smith ve filmu, který lidstvu oznamuje, že rakovina by se léčit neměla. A teď vážně. Od tohoto snímku jsem si sliboval hodně, i když pravda, vzhledem k tématu se nabízel i prostor pro velké zklamání, nakonec to vše však zůstalo někde mezi. Zde několikrát zmiňovaný parádní začátek se mi vůbec nelíbil. Liduprázdné město, jedno pěkné auto a lov působí příliš stroze, celé této části chybí energie, je bohužel unylá. Potulování tmavým domem překvapí svou tmou, ale to je tak všechno, vzhledem k tomu, že nic nevíme, může dojít tak maximálně k nějakému šoku, ten se však nekoná... Když se tvůrci v polovině snímku pomalu sunou k jasnému žánrovému uchopení, konečně začíná Já, legenda v mezích fungovat. Tutam je nepovedený pokus o humor a zmizí i trapná snaha o vykreslení psychického stavu hrdiny. Francis Lawrence si v žánrových scénách věří mnohem více a pouští se do víceméně riskantních kousků, které velmi dobře fungují. Když už jsem zmínil osobu režiséra, musím zároveň oznámit, že režie je opravdu to jediné, co v tomto snímku funguje. Scénář je totiž jeden dlouhý průšvih, který se na svých bedrech snaží Lawrence ukočírovat do snesitelné podoby. Obrazová kompozice funguje na jedničku, díky čemuž si může režisér v určitých fázích dovolit absenci hudebního doprovodu... První opravdu velmi povedná scéna přichází na řadu vypuštěním zmutovaných psů, její vyústění však bohužel opět směřuje k trapnému duchu předcházejících scén. (Před)Závěr má oproti zbytku tu výhodu, že nepostrádá tempo. Jenže bohužel mutanti jsou příliš nevýrazní a působí spíše komickým dojmem, takže správná atmosféra není navozena ani zde. Bohužel... (14.02.2008)

Dokud je Dr. Neville jen se svým psem, je to výborné, i když Smith není zrovna dramatický herec. Když ale přijde vlastní blbostí o Sam, tak mě to nakrklo, že ztratil veškeré mé sympatie. Smrt Sam je ovšem emoční vrchol filmu, jehož úroveň potom dost poklesne. Krátce nato se jako deus ex machina zjeví ženská s blbejma kecama o božím záměru, objeví se lék, mutanti vtrhnou dovnitř (tahle scéna je oproti úvodní v doupěti nakažených co do atmosféry o tři třídy horší) a je konec. BTW i studio může mít někdy pravdu, to alternativní zakončeními přijde ještě mnohem směšnější. Nebýt Sam, dal bych asi dvě. (11.05.2008)

Rok 2009: První část jako od Shyamalana (tajemno pro lidi, kteří nechtějí přemýšlet, proč ty obludy ten tenoučký paprsek světla nepřeskočí, sem tam vypjatý moment, slzy, pot, krev, ztráta blízkých, strach, funění), ale potom se na výplatní pásce záhadně objevil Michael Bay, přehlédl plac a řekl si: "Jejda, tady je ale objektů, proč je ještě nikdo nezničil výbuchem?" Do původního materiálu nastrkal pár sjednocujících prvků (golf, Shrek, drahá auta, volné silnice) a potom si udělal svůj konec. Aby se nemusel příliš namáhat dořešením nastolených témat, udělal škrt škrt bouch prásk vžů. Vznikl nám pěkný kočkopes, po kterém jsem spíš rozčarovaná než cokoliv jiného. Nicméně lehký moment děsu přece zůstává, protože, a to bych odpřísáhla i před pánem bohem motýlů, Fred se pohnul. Fred se pohnul. Jojo. Rok 2014: Tak jsem se podívala na "alternativní konec", který byl původně původní konec, ale na naléhání studia vznikl nový konec, který je známý pod názvem oficiální konec. A najednou ty moje původní výtky k nesmyslnému konci dávají úplně nový smysl, protože ono to je tak, že na jistý příběh naroubovali něco více snesitelného pro větší počet diváků, tedy megavýbuch místo vzkazu, že lidé jsou schopni citu. Pořád je to ale ovšem o několik úrovní výš než tradiční akční blockbustery, takže alespoň za to dík. Co mi ale přijde ještě zajímavější, je porovnat práci režiséra Francise Lawrence tady a v Constantinovi. Jasně, film je kolektivní dílo a stojí za ním mnohem víc autorů než jenom režisér, nemluvě o tlacích produkce a tak. Ale stejně mi přijde zajímavé, že Constantine je hotový film, který se mi ani mnohonásobným promítáním nestačil omrzet a nemám potřebu vymýšlet, co bych tam udělala jinak, zatímco Já, legenda na mě působí mnohem více jako tápající debut se slibným nápadem a kvalitním provedením (což pramení z roky prověřené knižní předlohy a dostatku peněz), ale logicky (a nemyslím tím úplně logicky logicky v tom logickém slova smyslu, ale spíš právě smyslově, vnitřně) tam do sebe úplně všechno nezapadá. (08.04.2009)

Od One-man show Willa Smithe jsem si rozhodně sliboval mnohem víc. Vždyť už samotný příběh je jeden z nejoriginálnějších. Francis Lawrence je velice talentovaný režisér, což potvrdil už v Constantinovi. Od filmu Já, legenda jsem ale čekal takovou menší revoluci. Čekal jsem, že budu s otevřenou pusou hltat vylidněné město a film bude mít úplně jinou atmosféru. Revoluce se ale nekoná a Já, legenda zapadá do klasické škatulky akčních filmů, kterých se v hollywoodu točí stovky. Film nemá podle mně moc povedený scénář a rozhodně by mu slušel i nějaký lepší soundtrack. I přesto mám ale z filmu příjemný dojem. Nebýt hluchých míst mohlo to být za 5 hvězdiček. Velkou poklonu si určitě zaslouží Will Smith, který je ve filmu výborný a film neuvěřitelně zvedá. (23.12.2007)