Dexter

Jak moje babička říkává, chlap potřebuje nějakého koníčka... a jak říká můj úplně nejvíc nejlepší přítel: "Máš problém? Tak si ho vyřeš!" Nelítostný ovčácký pes Dexter řeší problém a zabíjí nejen svůj volný čas střežením lidského stáda, protože kdo líp ochrání ovce před vlky než nejbližší příbuzný vlků? Do miamského tavicího kotle je vydatně přikládáno denním topným přídělem vražd a násilností a když ani kriminálka Miami nestačí, nastupuje noční šichtu jeden velmi specializovaný forenzní znalec. Jeden z mála případů, kdy se adaptace vyrovná předloze a místy ji i předčí, protože i když jsou Lindsayho knihy temnější a sarkastičtější, jsou ve své ich-formě i omezenější v možnostech zachycení Dexova okolí a jejich ostatní protagonisté o poznání jednorozměrnější než ve své viditelné podobě. Sice se z mého hlediska shodují v tom, že do třetice všeho dobrého i zlého ne vždy platí, protože třetí knihou i sérií počínaje celý projekt občas ztrácí dech rychleji než Dexovy nepolitováníhodné oběti a počet nelogičností kolikrát převyšuje počet zrůd v Miami (a že jich tam je), ale po zhlédnutí zatím poslední řady se zatím pořád nedá říct, že by nastal definitivní downfall drahouška dorasovaného Dextera.... Následuje shrnutí dosavadních šesti sérií, spoilers included. 1. Znamenitě se těží z hlubokého dolu faktu, že každý důvěrně známe každodenní přetvářku před okolím a obavu, že černý pasažér na zadním sedadle vozidla našeho vědomí se může kdykoli zmocnit volantu a pak to teprve bude ta pravá jízda. A úsloví, že v každé rodině je něco, jaksi nepočítá s variantou, že některá rodinná pouta nepřetnete sebeostřejším nožem a faktem, že nejděsivějším zjištěním vašeho života nemusí být to, že jste sériový vrah, ale že váš rodič nebyl vševědoucí božstvo, ale - ta hrůza - jen člověk 2. Dark Passenger může být pro druhé Dark Avenger aneb Dexter se emancipuje poněkud později a poněkud jinak než většina z nás. Z učedníka je mistr, který čím dál víc zapadá do nejednoznačnosti, ale přesto si neumí představit, že by kdy našel spřízněnou duši. Jak pravil jeden moudrý muž, Bůh nás trestá za to, co si neumíme představit 3. Ďábel nosí jméno Prado. Kdo najde přítele, najde poklad, a Miguel je opravdový poklad - jen ho zakopat 4. Chudáku Dexi. Kdysi byl můj život sex, chlast a rock, tvůj čepel, krev a lov, ale teď jsou naše vyhlídky zkrouhnuty na plínky a dudlíky. Drasticky domestikovanému Dexterovi Rita zdatně přitahuje otěže a zavádí dvě pravidla: 1/ za všechno může Dexter, 2/ pokud za to náhodou nemůže, platí pravidlo č.1. Bravo, Rito. Bejt ten nesympatičtější v páru, když je ten druhý sériový vrah, není nic lehkého, ale ty to zvládáš na jedničku a dcerunka ti zdatně sekunduje. Je vidět, že Dex fakt není normální. Normální chlap by na ty dvě dávno vzal sekeru. Americkou krvavou krásu stranou, tohle byla nejlepší série nejen proto, že finic coronat opus. A vedle Trinityho vypadá i Hannibal Lecter jako hodný strejda s malinko výstřední gastronomickou zálibou 5. Skutečného kamaráda poznáte podle toho, že když se rozhodnete někoho zabít, stráví s vámi romantický večer na místě činu. Dexter je dobrý kamarád... a možná by mohl být něčím víc. Ovšem žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Ve smečce se sice loví líp, ale na to, jak to zatím vždycky dopadlo, když si Dex myslel, že našel parťáka ve zločinu, se nedá zapomenout 6. This is the way the world ends - not with a bang, but with a whimper. V Miami se schyluje k bitvě andělů světla a tmy, svévolníkům nebude dopřáno pokoje a nočním lovcům zase ne rodinná idylka. Fightclubový twist nevadí, ve výsledku je i šokující, protože je natolik předvídatelný, že je neuvěřitelné, že ho opravdu použili. Ale Colin Hanks je z hereckého hlediska jablko, které se zakutálelo někam pod fíkovník, a deus ex machina švihá spolu s Dexterovým andělem strážným přesčasy tak očividně, že to bije do očí i v téhle nábožensky orientované sérii. Rozhodně to ale není důvod k povzdechnutí typu "seriály, seriály, kolik času už nás stály," protože na mnohé naše společné večery s Dexterem a jeho sbírkou budu vždy s láskou vzpomínat. I když chvíli trvalo, než mi to přešlo do krve. (22.12.2011) (méně) (více)

1. série - 85% - V samém jádru jeden malý, příjemně gradující případ, ve kterém se kolem hlavního hrdiny děje nějak moc osobních náhod. A ve větším obrázku první krok sympaticky rafinovaného seriálu, který diváky opil sladkým pocitem, že ví víc než všichni kolem ústřední postavy, aby se zároveň nechali vést stopami neznámého vraha. Ve výsledku pak nenuceně pozvolná podívaná, která mě svého času zavedla do světa kabelových televizí a darovala mi divácky vděčného zločince s čistě logickým uvažováním a svým způsobem šlechetnými úmysly. Nic ale není černobílé a spousta zvratů teprve leží na cestě. 2. série - 90% - Chladná logika dostává trhliny kvůli živočišné síle v podobě lascivně působící cizinky, sympatie si každým dílem víc a víc krade nekompromisní Debra a v neposlední řadě si svoje místo na slunci zasluhuje i spanilá Julie Benz jako diváky zbytečně opovrhovaná Rita. Právě v této sezóně našli tvůrci onu ideální hranici, která jim na pěkných pár let dopředu zaručila pozici seriálu, který sleduje každý (a nebo se ho alespoň každou chvíli chystá sledovat začít). A nutno říct, že zaslouženě, protože dynamika vztahů Dexter-Doakes, Dexter-Lila nebo Debra-Lundy umí přikovat k obrazovce setsakra pevně. 3. série - 70% - Překvapivé klopýtnutí právě v době, kdy by měly všechny linky nabírat na síle. Laguerta i přes občas příliš okaté upřednostňování její důležitosti nezaujme a proti nezklamávající Debře nebo Ritě "tuším, ale víc raději vědět nechci" Bennett nemá šanci uspět. Sám Dexter pak bojuje s téměř anonymním nepřítelem a do dalšího snažení se pouští s poněkud problematickým sidekickem Miguelem. Právě tady, ve třetím roce miamských eskapád jsem dostal pocit, že scénář umí až nebezpečně zakolísat a v nesprávných rukou by mohl celý seriál skončit v nečekaně kalných vodách. Naštěstí se tak nestalo, Skinnerův případ byl ukončen se ctí a nezbývalo než čekat na trochu výživnější kořist. A nebylo třeba čekat dlouho. 4. série - 100% - Vrchol celé krvavé show, který co se týče nekompromisnosti, nervozity nebo lapání po dechu při nečekaných zvratech ani není možné překonat. Trinity Killer se stal pro Dextera symbolem, etalonem prvotřídního záporáka, kterému se každý následující jen bude snažit všemi silami přiblížit - a nikdy se mu to nepovede. Ve chvíli, kdy konečně fungují naplno i linky kolem Batisty nebo Joeyho Quinna, je rozhodnuto. Královská jízda s dech beroucím thrillerem v podobě finálového dílu jako pravděpodobně divácky nejoblíbenější trofej vítězné vitríny stanice Showtime. 5. série - 100% - Změna ústředního tvůrce poprvé a rovnou trefa do černého. Chip Johannessen si sice vyzkoušel roli vůdce na jediný rok, ale právě jím kormidlovaná sezóna je mou z celého seriálu nejoblíbenější. Půvabná Lumen, maniakální Jordan Chase a příjemně se proplétající vztahy jednotlivých hlavních i vedlejších postav mi zkrátka poskládali dohromady nerozbitný celek v čele se stále více polidštěným titulním hrdinou. Srdcové období, které bohužel nemohlo trvat navždy. 6. série - 80% - Změna ústředního tvůrce podruhé a začátek konce. Právě od příchodu Scotta Bucka na pozici showrunnera se některým slibným linkám přestaly dostávat pointy a v samotném Dexterovi se občas onen původní nečitelný hrdina rozpoznával jen velmi těžko. Naštěstí pořád dokonale funguje napětí i gradování jednotlivých zvratů a náboženský podtext také padl na nečekaně úrodnou půdu. Hodnocení tak níž neshazuje ani téměř již nesnesitelná Maria Laguerta (v žádném případě nic proti přesné Lauren Vélez), ani pocit, že některé látky by se neměly přepírat moc dlouho. 7. série - 80% - Nových klíčových postav jako na orloji a občas i spousta otazníků nad jednáním těch starých. Někdo vysloveně vadí (Louis, Nadia), někdo potěší (neselhávající Yvonne Strahovski jako Hannah) a někdo si trochu překvapivě krade každý díl pro sebe (Ray Stevenson a jeho nosorožčí sveřepost v kůži mafiána Sirka). Jako celek mě to i tentokrát baví natolik, že napětím poposedávám nejen na kraji křesla, ale občas už téměř na jeho opěradle, ale výsledné dojmy utíkají podobně jako loni snad i trochu do ztracena. Zatímco první série měly tempo rozvláčnější, ale v hlavě zůstávaly celé měsíce, sezóny novější - i přes srdceryvné nebo zcela klíčové události - nezvládají vyloženě ohromit. Zůstává tak jediná, ale o to zásadnější neznámá, tedy kvalita závěrečné várky krve, důkazů a monologů. Právě u Dextera totiž, snad více než u kteréhokoli jiného seriálu, závisí na kvalitě samotného finiše, aby podpořila či naopak shodila série předchozí. 8. série - 60% - Příjemné návraty, překvapující vysvětlovačky a pomalu se bortící domeček z karet. Co na začátku vypadá jako parafráze dřívějších námětů (Dexter jako mentor i žák) se ale posléze vlivem nefungujících vedlejších postav (Elway a maršál) zvrhne do poněkud tuctovější zápletky a co je nejhorší - do naháněčky s jednoznačně nejhorším záporákem. Že právě tento amatérsky jednající jedinec zatopí Dexovi, Deb i všem přítomným takovýmhle způsobem, považuji za regulérní scenáristický přehmat. Finální sezóna tak místo pocitu završení paradoxně působí jen jako řadová příhoda a je proto značným zklamáním. Vždyť i nijak neuzavřená série sedmá by jako finiš působila o něco osudověji, protože ke svým pointám alespoň nějakým způsobem postupně došla. Zato osmička jen pracuje kolem nových postav, v posledních dvou epizodách zkusí uzavřít vše, co se zavřít musí - a zbytek nechá ležet. Bez katarze vedlejších charakterů nebo odpovědí na palčivé otázky posledních let. Již nějakou dobu pozvolně mělněné nejvyšší hodnocení tak zákonitě mizí v nenávratnu a z konce diváckého kultu dělá zbytečně trpké sousto. Nechat nás po nejhorší epizodě vůbec čekat dlouhé roky na nápravu, bylo k zbláznění. V zimě 2021 ale vše odpuštěno. New Blood - 75% - Překvapivě samostatný projekt, který takhle odstřižený mnoha lety funguje o něco lépe než jako případná devátá sezóna. A na to, jak dlouho kolem jejího vzniku tvůrci našlapovali, jsou teď trochu jako sloni v porcelánu a ve chvíli, kdy mají přitvrdit, tak stojí na místě a když by se hodilo počkat, tak peláší honem kupředu, že se nestačím ani rozhlédnout a už je děj někde jinde. Nicméně co zůstává stejně, to je atmosféra, která i bez slunce a miamských pláží přináší zase tu paranoidní podívanou, ve které hlavní hrdina roztáčí napínavá kolečka do všech směrů. Vzývané i nenáviděné finále rozhodně není nejlepším dílem, naštěstí není ani tím nejhorším a s přehledem tak napravuje škody, které napáchala poslední epizoda o téměř dekádu dříve. Je jen škoda, že se právě tam spěchá zdaleka nejzběsileji, protože už v tu chvíli divák tuší, jak by mohl celý seriál skončit a jen váhá, kdo koho a s kým zabije, kdo a s kým kde zůstane a jen v takových rovnicích prohazuje figury. Protože ale tvůrci nechávají diváka tápat velmi dlouho, je ještě nějakých dvacet minut před koncem možné dosadit do takového hlavolamu takřka libovolné složení a když pak konečně dojde na lámání chleba, ztrácí v emocích tu tíhu, kterou se devět předchozích epizod snažilo nasávat. New Blood se tak nezařazuje mezi nejlepší sezóny, ale někam na úroveň třetí, šesté nebo sedmé, tedy těch dostatečně dobrých a tuze snadno sledovatelných, dosáhne až překvapivě snadno. Bez do očí bijících logických zkratek, kdy je hlavním postavám spousta věcí nevěrohodně usnadněna (viz velice příhodná konference nebo čím dál rychlejší dávání si dvou a dvou dohromady), bych byl ještě o třídu spokojenější, hlavní cíl se ale splnit podařilo. Seriál, který jsem ještě po páté sezóně považoval za jeden z nejlepších (minimálně z tehdy běžících), mi na svém prvním konci najednou byl úplně jedno, protože mi přišlo, že ze mě tvůrci dělají hlupáka. Teď mi jedno rozhodně není a vzpomínky na Dextera jako na celek se konečně zase patřičně rozjasnily. (30.01.2008) (méně) (více)