Režie:
Jean-Marc ValléeScénář:
Jean-Marc ValléeKamera:
Pierre MignotHrají:
Michel Côté, Marc-André Grondin, Émile Vallée, Pierre-Luc Brillant, Maxime Tremblay, Alex Gravel, Mariloup Wolfe, Mohamed Majd, Jean-Marc Vallée (více)Obsahy(1)
Kanadské komediální drama v režii Jean-Marca Valléeho se odehrává v 70. letech v Montrealu. Rodina Beaulieuových má pět synů a ten, který se narodil přímo o Vánocích, dostal jméno Zachary (Marc-André Grondin). Je jiný než jeho bratři, i když se moc snaží, aby mezi ně zapadl. Má rád svého konzervativního otce a raději mu lže, než by zklamal jeho očekávání. Sexuálně zmatený Zac hledá útěchu v muzice Pink Floyd a Davida Bowieho, jež mu dovoluje snít, ale sám život ho nakonec přiměje k tomu, aby přijal svou přirozenost. A co je ještě důležitější, i jeho otec posléze pochopí, že má svého syna mít rád takového, jaký je. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (159)
Empatia nebola dokonalá. Nie je to môj svet, ani moja rodina, ani moji bratia, ale zaujalo ma to. Život nie je iba biely a čierny. A nikto z nás nie je dokonalý. Film má myšlienku, ktorá dokáže zaujať a určite vyburcuje k premýšľaniu. Každé dieťa je pre rodiča dar od Boha. A rodič by na to nemal nikdy zabúdať. ()
Od filmu som veľa nečakal, pustil som si ho iba preto, že som momentálne nenašiel nič lepšie. S tým vedomím som ho i začal pozerať. Asi po 30 minútach som si uvedomil, že je to vlastne dobré, zaujímavé a film som si vyslovene užil. Našlo sa síce pár nezaujímavých klišé scén, ale našťastie ich nebolo mnoho. Musím vyzdvihnúť réžiu, tá nemala chyby, miestami mi sadla i hudba. Páčil sa mi Grondinov herecký prejav, ktorý zahral Zacharyho presvedčivo. Možno až tak, že s iným hercom by film už nemal potrebné "grády". U mňa čisté 4*. ()
Tematicky velmi zajímavý snímek. Příběh je opravdu obsáhlý, daří se výborně zachytit život jedné rodiny během dvaceti let. Atmosféra 70. let je zachycena zajímavě, poutavě a dovede diváka naprosto pohltit. Jak je zde již zmíněno, je třeba vyzdvihnout filmovou hudbu, která nádherně doplňuje jednotlivé pasáže a dopomáhá vykreslit pocity zmateného hrdiny, který touží najít "své" místo na světě, což je samozřejmě i zásluha hlavního představitele role. Právě zejména díky hudbě na mě snímek působíl spíše melancholickým dojmem. V některých chvílích jsem se pousmál, ovšem byl to spíše pokřivený úsměv, nikoli veselý smích. Snímek rozhodně není jen dalším přírůstkem do ohromné řady snímků o hledání vlastní identity, film se totiž štěpí do několika závažných tematických rovin (rodina, drogy, sexuální život, atmosféra a vývoj doby, víra) a v tom spočívá jeho výjimečnost. Skoro jsem se až divil, že ten film drží pohromadě a dává smysl. Dar od Boha je jedním z nejpovedenějších a nejoslovujících snímků posledních let, který si ovšem jen tak znovu nepustím. Film na působil opravdu velmi melancholicky a při sledování jsem neměl nejlepší pocit, osud rodiny Beallieuových mi přišel možná až příliš krutý... ()
Miluji rodinná dramata s početnou rodinou - přísného otce, milující mamku, s láskou nenáviděné sourozence a lidi, kteří o nich umí natočit báječný film - o všeobjímající lásce, kterou je dítě schopno docenit až mnohem později ve svém životě. Je neskutečné, co Jean-Marc Vallée dokáže s herci, kamerou a hudbou. Chtěla bych napsat o tisíci pocitech z filmu, ve kterém je tisíc zážitků, brání mně však nadbytek nevstřebaných emocí a nedostatek slov i prostoru, vše, čeho jsem schopna, je heslovitě uvést několik blábolů, které se mně ještě stále neuspořádaně motají v hlavě. Jako první mě zaujal otec - vášnivě milující život a svou rodinu i to, jak starostlivě sleduje, aby vše bylo podle zaběhnutých pravidel přírody - krásné vidět obdiv v očích jeho dětí a na oplátku jeho pýchu. Matka miluje bezpodmínečně, velmi dojemné scény s kočárkem a duchovní i tělesné spojení matky se synem, nerespektující vzdálenost. A Zac... od prvních minut výjimečný a citlivý, ještě netuší , jak bolestivé je dospívání samo o sobě, ještě neví, o kolik víc sebeovládání a slz ho bude stát jeho "jinakost", nemá ani ponětí, jak snadno lze přijít o víru - zatím posílá otci do tváře kroužek dýmu, jako poselství vzdoru a pomalého odpoutávání od pevně stanovených hodnot. Do všeho až osudově zasahuje hudba (bože, jen ta příhoda s vinylem!), zpomalené záběry překypující emocemi a vše vyjadřující výkony - ty dětské nevyjímaje. Již po prvních deseti minutách jsem čekala stoprocentní snímek a jsem šťastná, že jsem se nemýlila. ()
C.R.A.Z.Y. je malý filmový zázrak s veľkými písmenami v názve. Neuveriteľne veľa línii, postrehov, detailov, malých životných etúd a odkazov na tie najsrdcovejšie filmy (a hudbu). K tomu všetkému jedna veľká pravda - čo znamená pre každú dobrú maminku jej dieťa..nech ich má koľkokoľvek, nech sú akokoľvek farebné či komplikované (alebo crazy). A názov filmu? D.O.K.O.N.A.L.É. ako sa tvorcovia vyhrali aj s týmto. Čistá krása a objatie, dar od samého Boha (toho filmového)...don´t be CRAZY and WATCH IT! ()
Galerie (45)
Photo © Cirrus Communications
Zajímavosti (7)
- Scénář je založen na zkušenostech z dospívání Françoise Boulaye, který pomáhal Jean-Marcu Valléemu při jeho psaní. (mi-ib)
- Jean-Marc Vallée obsadil do hlavní role mladého Zacharyho svého syna Émile Valléeho. (Ganka)
- Napsání scénáře trvalo Jean-Marcu Valléemu deset let. (mi-ib)
Reklama