Barbar Conan

Akce tam místama byla hodně slušná, jen mě mrzelo, že nebyla tam na konci ještě větší. Třeba hned ta na začátku se mě líbila, když byl ještě malý. Prostě jsem tam postrádal něco, z čeho by mě mrazilo po zádech. Když to porovnám s původním Conanem, tak tenhle mě bavil o hodně víc. Ode mě to dostává lepší tři hvězdy. (27.12.2011)

No hezké to tam ti Bulhaři mají. Jinak nevím, proč se stále snaží někdo srovnávat a hledat v tomto druhu filmu nějaké skryté či odkryté významy. Je to prostě film pro zábavu, film odpočinkový, u kterého vypnete přemýšlivou část mozku a zapnete relaxační části. Takového filmy jsou prostě potřeba a pokud plní ony relaxační a odpočinkové funkce jsou to dobré filmy. Přiznám se, že jsem měla před zhlédnutím obavu z hlavního hrdiny, pán je to takový prapodivný, mně celkem nesympatický. Ale dopadlo to výborně. Momoa je prostě barbar tělem i duší. Patrně je pozůstatkem (dle nedávných výzkumů) souběžné vývojové větve Homo neanderthalensis, neboť dle toho co si pamatuji z dějin pravěku naprosto odpovídá popisu: čelo ustupující, prchavé, nadočnicové oblouky vystouplé. A hlavně, na to, že jeho otec byl Perlman se z něj vyklubal vskutku krasavec. No, a uznejte sami, Arnold má taky ještě spíše výraz Ötziho. Zajímalo by mě, jak moc ovlivnila doba, kdy bylo poprvé možné zhlédnout Barbara Conana, hodnocení tohoto filmu. Pro mě to tenkrát byla naprosto neuvěřitelná pecka, kdybych film viděla poprvé až nyní, nevím jak bych reagovala. (09.11.2011)

Conan o něco lepší Conana stejně tak ovšem i Conan výrazně horší Conana. Céčko do morků kostí plné zmateného střihu a nenavazujících záběrů, neherců i nulového děje... Přesto si to naštěstí na nic více ani nehraje a více se toho tady vyrube než namluví; navíc v solidním tempu. Kdyby to bývalo mělo po celou dobu i takový náboj jako skvostný úvod z dětství, tak jsem plně spokojen. Pak je to přeci jen příliš... No, prostě nijaké; ani (směšně) špatné, ani (opravdu) dobré. A pojetím jde spíše o průměrnou napodobeninu Vlkodava (i desítky dalších filmů; co se Nispelovi kde líbilo, to si tam prostě dal) než pokračovatele původním Conanů. (18.08.2011)

Když si člověk čte rozhovory se Zimmerem a s Batesem (autor hudby k tomuhle filmu), zjistí jednu celkem příznačnou věc - zatímco Zimmer neustále zmiňuje melodii a básní o tom, jak hodiny a hodiny vybrnkává do kláves, než přijde na něco kloudného, Bates se ubírá úplně jinudy a jednoduše ucpe divákovi uši neskutečně uřvaným a přeplácaným (často nelibozvučným) bordelem bez nějaký hloubky – má tam zkrátka spousty bohatý textury a málo, přemálo struktury (motivů a témat). Kde nabízel Poledouris melodii, tam má Bates spíš rytmus postavený na brutálních perkusích a agresivních smyčcích. Možná měl Bates navázat na svůj nechvalný skandál z 300 a opět trochu opisovat, koneckonců sám Poledouris tři stěžejní tracky z původního soudntracku - Anvil of Crom, Riders of Doom a Theology/Civilization - jednoduše oprásknul z Prokofjeva, Orffa a Holsta (přičemž Anvil of Crom si zase dál vypůjčil Goldsmith pro hlavní téma Total Recall). ____ Co se filmu týče, zamlouvala se mi hlavně sofistikovaná narážka na Tenkrát na Západě, kde Bronson nese svého staršího bratra na ramenou a jen marně oddaluje jeho smrt, (-spoiler-) čemuž zde odpovídá syn držící řetěz s víhní a oddalující smrt otce. Na konci se tatáž scéna dočká zopakování, Conan tentokrát na podobném řetězu drží Tamaru. Co je ovšem zajímavé, Khalar Zym na tuto paralelu mezi otcem a Tamarou zcela explicitně diváka upozorní. Spíše než Khalar Zym tak mluví scenáristé, kteří skrze hlavního padoucha upozorňují na určitou vynalézavost svého scénáře, neboť i to nejhorší filmové dílo je komplexním celkem, kde může kdejaká nuance divákovi snadno uniknout, takže scénáristům nezbývá než na to občas přímo upozornit. Někdy se takového upozornění nedostává divákům, ale i postavě: například Fonda pochopí celou situaci teprve tehdy, když mu Bronson vloží v závěru harmoniku do úst. ____ Ačkoliv je nový Conan zjevně cosi dlužen svému předchůdci, zajímavý rozpor mezi Conanem a náboženstvím zůstal zachován. Conan opět spoléhá zejména sám na sebe a sekta se svým náboženstvím tvoří vůči jeho individualismu jakýsi protipól. Platilo to hlavně v původním filmu, kde Arnold tvrdil, že se ke Cromovi moc nemodlí, protože stejně neposlouchá, ale ozývá se to i zde. Conanovým krédem je přesvědčení, že náboženství by mělo mít i nějaký hmatatelný přínos a že jinak koneckonců není tak nepostradatelné a nedotknutelné. Tímto podezřením vůči náboženství a neustálou tendencí snímat otrokům okovy připomíná Conan proletáře par excellence. Udivuje mě, že nikdo z velkých levicových dramatiků nebo romanopisců – Olbracht, Majerová, Trockij, Odets – si v tom nenašel své téma. ____ Nemá někdo z vás náhodou číslo na Rachel Nichols? (20.08.2011)

K abdikaci na svou funkci guvernér barbarství z Rakouska přinucen nebyl, už jen proto, že Nispelův film mohl klidně stát zcela mimo conanovskou mytologii, ale to by zase nemohl použít známou značku k marketingovým účelům a šel by pak nejspíš rovnou na DVD. Jedna nachem zabarvená zběsilá řežba stíhá druhou a já si to tak užíval, že ani nebyl čas přemýšlet nad logikou, či návazností, ale bohužel, s blížícím se finále už všechno skřípe jak dveře od bruntálského úřadu práce, načež při odchodu z kina zjistíte, že vám z nového Conana nezůstalo v hlavě nic. Snad jen syn Vlada Naražeče, bratr Magui a otec Mickeyho Rourkea v podání Stephena Langa, který si svou roli prostřednictvím drobných gest vskutku vychutnával. A představitel cimmérského nevzdělaného plémě? Momoa, co vypadá, že jeho rodiště je Samoa a že jej píchl do čela ovád, odvedl to málo, co bylo potřeba a svými hladkými půlkami sedinky evidentně nedá některým místním mužským uživatelům spát. Až tak, že by mu mezi ně nejraději vnořili svůj… meč. (24.08.2011)