Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V exportním oddělení Tatrovky pracuje Olga Valentová, jejíž otec byl komunistický odbojář a zahynul za okupace. Mladá žena rekapituluje svůj život a navrací se k otcovým ideálům... (oficiální text distributora)

Recenze (15)

Všežrout 

všechny recenze uživatele

Zřejmě nejpoetičtější socialistické drama začátku 60. let. Krásná forma zde naráží na rudý obsah, přes který se mi těžko přenášelo. Otec Olgy byl "zvlášť kádrově původní - rudé odbory, v třicátym pátym po nějaký špionážní provokaci emigrace do Sovětu, interbrigády... ; Kdy se vrátíš? Po prolétářské revoluci!" ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Takový malý velký film. Na oko, na první pohled, pojednává o všedních každodenních věcech, ale tady je třeba sledovat podpovrchová hnutí, myšlenky, cíle a pocity jednotlivých postav. Protože každá z nich je zcela životná, plná uvěřitelných protikladů i kladů, zmatku, nedůvěry v sama i hledání sebe sama. Zkrátka niterné psychologické drama na nejvyšší úrovni. Celkově je hlavním tématem filmu pohodlný život (po válce) versus povinnosti člověka vůči společnosti a vůči sobě. Je lepší být někde zašitý a užívat si pohodlí, nebo by měl jít člověk dál, za tím, k čemu má talent nebo schopnosti, i když už není tak exponovaná doba, jakou byla válka. Dokonalý je dialog ke konci filmu, kde jedna z postav přiznává, že kolektivně by se odbojářům dovedl podívat do očí - ale za sebe samotného ne. Ostatně, skvělé dialogy jsou v tomto filmu nečekanou normou - nejde o plytké žvanění jako u nových českých pseudo dramat, ale má to hloubku, myšlenku, a přitom jsou nenucené, jako když je vyprávějí skutečné postavy. To dnes umí málokdo. Některé věty jsou dokonce dokonalé, třeba "My jsme vůbec divná generace. Měli jsme toho kolem dvaceti rádi tolik, že teď už nemáme rádi nic. Ani sami sebe." Ale dovede v dialogu i odlehčit situaci ("Zraje vám knoflík.") Film si vyhrál i s detaily jak v obraze (zkřížené nohy esesáka, bouchání kyticí o nohy, sundané střevíčky a mnohé další), tak třeba ve zvuku - klapot střevíčků při pěší cestě domů Prahou; dokonalá scéna, kdy novinář ladí rádio a na jedné stanici hrají starou německou klasiku, a na druhé soudobý dixieland; a ještě dokonalejší při první cestě po Karlově mostě, kde mezi dvěma postavami probíhá důležitý dialog, ale v pozadí začnou znít zvony - a kdo bude počítat, zjistí, že je půlnoc. Vynikající herecké výkony, kdy herci hodně hrají mimikou obličeje, to už jsem dlouho neviděl. A v neposlední řadě mne uchvátila Praha, jaká dnes není - obyčejná úřednice tehdy mohla na dnes luxusní Kampě, všude samá bistra, na Hlavním nádraží ještě legendární nádražka, kterou i já jako študák ještě pamatuji (vida, tak Staropramen tam tehdy čepovali :-)), pater nostery, přehledné ulice bez zaparkovaných aut, noční ulice bez opilých a pořvávajících německý turistů... a tak. Skvělá celková, taková zadumaná, atmosféra filmu. Ten film by se dalo říct, se vlastně věnuje všedním věcem, ale je to jen klam, jde o velké věci, jen je třeba sledovat pozorně tu hru na to, co se děje. Ve výsledku nepřijde sice žádné velkolepé odhalení, žádné až ta velké moudro, ale možná pomůže některým lidem si uvědomit, že v nich dříme nějaký talent, ale oni jsou líní na něm makat a něco s ním dělat, a místo toho raději dají přednost pohodlné zahálce. ()

Reklama

LadyPupu 

všechny recenze uživatele

Polozapomenutý autorský film Oldřicha Daňka, který vznikl podle jeho vlastní divadelní hry. Ta byla v době svého uvedení v Realistickém divadle (1959) velmi populární. Obsazení, potažmo herecké výkony v tomto filmovém zpracování jsou výborné, přesto mi jistá tendenčnost snímku nedovolí hnout se přes 3 hvězdy. Ovšem pohled do očí Jiřiny Jiráskové je za 5 hvězd. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Je to sice slabých 5*, protože jsem čekal poněkud silnější konec, ale jinak jsem spokojený. Takhle psychologický film jsem neviděl už sakra dlouho. Většinou jsem spíš měl "štěstí" na ty filmy, které se za psychologické vydávají, ale ve skutečnosti jimi vůbec nejsou. Zde se vlastně celý film rozebírají postavy, přičemž o každé víme přesně všechno to, co bychom vědět měli a díky tomu všechny působí životně, uvěřitelně a někam se vyvíjí. Má to podmanivou atmosféru, skvělou kameru a herecké výkony (i když někteří by mohli být charismatičtější), je v tom nejedna chytrá myšlenka a funguje to přesně tak, jak má, tudíž já jsem spokojený. A to si to vystačilo s tak krátkou stopáží, přičemž psychologie všech postav tu jde skutečně do hloubky! To se vidí skutečně málokdy a kam se na to hrabou ty rádobypsychologické filmy typu Stoker, Slon nebo Neon Demon... Vlastně mi to svým pečlivým důrazem na psychologii postav poněkud připomnělo Auroru (tu Rumunskou, tříhodinovou), ale zatímco tady je to diváčtější a dostaneme většinu věcí rovnou "naservírovaných", v Auroře musí člověk tu psychologii vnímat především z obrazu, chování postav a jejich mimiky. Tak jako tak se mi Pohled do očí líbil a opět děkuju Film Europe, že to pustili do televize (tentokrát mám na mysli z archivu) a taky děkuju tátovi, že mi to vlastně objevil, stálo to za to. Slabých 5* ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Spolehla jsem se na Oldřicha Daňka a opět to dobře dopadlo, nezklamal mě ani tentokrát, krásně napsané dialogy a moudro v nich umně skryté mě oslovilo, k tomu jsem dostala půvabnou Jiřinku Jiráskovou, charismatického Ladislava Chudíka se slovenštinou a skvěle je doplnil Josef Langmiler s podmanivým hlasem.. Politiku se mi podařilo úspěšně vytěsnit a zůstal moc hezký, takový ten malý velký film.. ()

Galerie (25)

Zajímavosti (7)

  • Vlach (Josef Langmiler) má tranzistorové rádio Tesla T60, jenž bylo vyráběno v letech 1960/1961 Teslou Přelouč. Cena v obchodech byla 510 Kčs. (sator)
  • Ve filmu se objeví Tatra 12 z roku 1930 a raritní maďarský nakládaček Dutra DR-50 výráběný v letech 1956 až 1966 maďarským výrobcem „Traktorenwerk Roter Stern“ (Vörös Csillag Traktorgyár). Traktorová továrna Roter Stern vznikla z budapešťské pobočky anglo-rakousko-uherské společnosti Hofherr Schrantz-Clayton Shuttleworth AG, která byla v roce 1948 znárodněna. (sator)
  • Olga (Jiřina Jirásková) bydlí v domě U Obrazu Panny Marie, někdy zvaný také dům U obrázku Panny Marie, U sloupu Panny Marie nebo U válečků, na Malé Straně v ulici Na Kampě č. p. 514/9. Původně renesanční dům byl postaven před rokem 1617. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka. Dekorativní štít domu opatřený balkonkem s mariánským obrazem patří k typickým pohledům z Karlova mostu na Kampu. (sator)

Reklama

Reklama