Nouzový východ

Nouzový východ představuje svazující křeč, která na začátku chytne, aby mohla v následujícím tanci několikrát povolit a na konci zasadit tu nejpalčivější ránu.Stáváme se svědky prvních záchvěvů zamilovanosti až po nudnou šeď každodenní všednosti, kdy se z jednotlivých emocí stávají pouze slovní fráze, které by existenci citů měly dokázat ale i ty ztrácejí na intenzitě, aby byly nemilosrdně spláchnuty alkoholem a hořká pachuť zklamání překryta žlučovitým nikotinem. Vše je jen hra, v níž se jejich manželství nakonec stává pouhou pastí z níž není úniku. Hra na rodinu zahalená do mračen přetvářky a falešných úsměvů. Život proměňující se v lež, která je mnohdy milosrdnější než pravda, na níž je dobré, že každý ví jaká je, ať už bez ní žije jakkoliv dlouho. Nikdo nezapomíná na pravdu jen jde každému lépe lhát. Za masku dokonalosti lze skrýt naprosto všechno i zklamání a deziluzi, kterou si musí projít zřejmě každý. Závěrečná katarze a možné východisko z bezvýchodné situace ale nenabízí optimistické zakončení jedné etapy, nýbrž přichází s jiným druhem úniku. Ale žádný „nouzový východ“ nenabízí. V konečném twistu usazuje režisér poslední ránu nejenom rodinné idylce ale i divákovi. 9/10 (30.01.2009)

Nádherný dům venkem je lemován plotem z bílých latí, všechno však marné jest, když uvnitř vězněná, rozum i příčetnost postupně ztratí.. Hrotící se manželskou krizi dvou rozmarných sobců snících noční můru zvanou americký sen, umí zase ne až tak překvapivě nejtrefněji zanalyzovat chorobomyslný člověk. Minimální účinkování dětí Wheelerů beru jako režisérův záměr zdůraznit právě ono sobectví obou jen na povrch perfektních partnerů, kteří neuměli vyplnit tu "beznadějnou prázdnotu", kterou kolem sebe uměle vytvořili. Kameraman Roger Deakins zdařile navázal na práci legendy Conrada L. Halla z Road to Perdition (především ty záběry na postavu přes okenní tabuli s odrazem venkovního světa na skle) a taky Mendes dle očekávání předvádí precizní, dá se říct až strojovou filmařinu, při které však po hříchu zanevřel na opravdovou vášeň, kterou nacházím třeba v Kubrickově Eyes wide shut. Začíná to vypadat, že nejoblíbenějším reprodukčním prostředím Kate Winslet je sedadlo osobního automobilu.. (16.06.2009)

Sam Mendes jako jeden z minima režisérů si u mě drží pětihvězdičkový standard a nepokazil si to ani tentokrát. Spojením dvou megahvězd nejvýdělečnějšího filmu všech dob a zároveň jedněch z nejlepších herců současnosti, melancholickým hudebním doprovodem mága Thomase Newmana, Coenovským kameramanem Rogerem Deakensem, bezútěsnou atmosférou a velice nadčasovým příběhem (napsaným v šedesátých letech) dosáhl opět až na okraj mých emociálních hranic a já nedokázal několik hodin po zhlédnutí myslet na nic jiného než na Nouzový východ a jeho příběh. Závěrečná katarze je jedním z nejemotivnějších okamžiků, jaké jsem před obrazovkou či plátnem zažil a Nouzový východ řadím k tomu nejlepšímu co jsem zhlédnul ne jen za rok 2008, ale za celé současné desetiletí. Samovi tleskám a doufám, že jeho další počiny budou na stejné, ne-li dokonce na ještě vyšší úrovni a již nyní s napětím vyčkávám červen, kdy světlo světa spatří Všude dobře, proč být doma. (08.02.2009)

Krásně natočené drama ze satelitního předměstí 50. let. Nejvíc oceňuji, že ty jejich problémy jsou až mrazivě aktuální i v dnešní době, ale odehrává se to právě ve vizuálně atraktivnějších 50. letech. Co se týče diváckých sympatií, tak jsem jednoznačně fandil DiCapriovi. Choval se rozumně a dělal co mohl, kdyžto Kate Winslet byla prostě nevděčná, neschopná a blbá. 90% (14.02.2009)

No, jak už zde napsalo několik uživatelů přede mnou, něco (málo) tomu chybělo. Jinak by to bylo nejspíš za 5*. Kašlu na připomínky typu "zbytečný, neoriginální, ukecaný, či nudný", na mě to působilo úplně jinak. Pořád se ve mě tloukla stanoviska 2 hlavních postav a celý film jsem se je snažil obě pochopit (což se mi nakonec asi opravdu podařilo). Napomohly tomu výtečné herecké výkony DiCapria a Winslet, Mendesova režie, Newmanova hudba, Deakinsova kamera...But on the other hand, netvrdím, že to bylo něco převratného (ostatně jen vysoce naivní divák by očekával druhou Americkou krásu), ale mně se film líbil a odnesl jsem si z něho zvláštní, leč silný zážitek. (31.10.2009)