The Poughkeepsie Tapes

Dokumentárne spracovanie tohto snímku diváka prevedie všetkými možnými zákutiami myslenia masových vrahov, hlavne toho z Poughkeepsie, ich zvykmi a rôznymi scenármi ich vraždenia. Nekvalitný obraz nájdených videopások síce pridáva na autencite avšak z pohľadu filmového diváka je to skôr na škodu. Mnohé scénky sú ťažko sledovateľné, navyše obraz je často roztrasený a strih chaotický. Vidím to na slabší priemer. 55/100 (12.01.2015)

Nadpřirozeno nebrat, realismus frčí. Touha zhnusit diváka, vyděsit ho a snad i varovat před choromyslností magorů kolem nás se některým tvůrcům vymyká z rukou. Zatímco jedni raději utíkají do odlehčenějších vod a natáčejí slashery s notnou dávkou nadhledu, druzí se nás ve svých filmech snaží přesvědčit, že tohle nebezpečí tam venku opravdu číhá. Pásky z Poughkeepsie padají na hubu se svou pseudodokumentární formou. Ta je chvályhodná a docela věrohodná v momentech, kdy se snaží analyzovat zabijáka a jeho práci, nicméně v kontextu se svým obsahem (hnus a zase jen hnus) selhává právě díky vědomí, že jde o dokument pouze fiktivní. Jako film sám o sobě jsou totiž Pásky dosti bezzubé, nepřekvapující a pramálo poutavé, selhávají i ve své žánrové disciplíně "horor", protože jako s takovými s nimi nikdo pořádně nepracoval. Vyjímkou je husí kůži vyvolávající pavoučí zjev v závěru filmu, nicméně ten celý film nezachrání. Napětí nula nula nic, zabiják zůstává špatně identifikovatelnou loutkou zla nejen pro policii, ale i pro diváka a náznaky vlastní mytologie přijdou až v závěru (osudy Otrokyně). Jedna z postav ve filmu mluví o nutnosti mít schopnost oddělovat práci od skutečného života a nemyslet na zabité děvčátko v momentě, kdy si vlastní dcerka hraje na dvorku. Platí to spíše pro tento film. Člověk by snadno při jeho sledování mohl dospět k názoru, že po světě běhají jen psychopatičtí pošuci, kteří vám chtějí vykuchat děcka a sežrat psa. Nicméně až si bude holka hrát před barákem, občas na ní mrkněte. Bude to smysluplnější zábava, než koukat na tohle dílo. (21.03.2011)

Další z rádoby "dokumentů" má na svědomí John Erick Dowdle (Quarantine). Film je o nalezených páskách šíleného a mimořádně sadistického vraha, který si své hrůzné činy natáčel. Vloupával se do bytů svých obětí, unášel děti a trýznil ženy, z kterých se pak staly poslušné ovečky. Výpovědi všemožných svědků, psychologů a policistů umocňují autentický pocit z tohoto neskutečně mrazivého snímku. Hlavně konec se mnou otřásl. Přestože krve a vnitřností moc neuvidíte, je Poughkeepsie Tapes díky syrové kameře opravdu zajímavá podívaná. (10.05.2010)

Pseudodokument o masovém vrahovi nabízí děsivé pásky s oběťmi (ve skutečnosti jsou spíš děsivě natočené, než děsivé), rozličné rozhovory se zainteresovanými stranami, selhání vyšetřovatelů a rádoby strašidelný konec, co však příliš nevyděsí. Tedy o horror se vůbec nejedná, spíše jde o jakési drama jednoho psychopata. Asi nejsilnějším momentem je okamžik selhání vyšetřujících orgánů... ,,Uděláme dohodu. Nechám tě žít, dokud nemrkneš." (19.08.2013)

Psychopatický sadista s nekrofilními sklony chce do soutěže k Edovi Hrubešovi a jeho pronásledovatelé se brodí v lepkavém mixu odporu a obdivu.. V rámci hororového pseudo-dokumentu, žánru, co je s originalitou již delší dobu na štíru, docela ucházející a to především zásluhou depresivní hudby, temných zvuků a zlověstného hučení (věřím, že při submisivních scénách bylo i v některých diváckých klaccích), či hrstky scén, které těžily z napětí (prodavačky sušenek, sprcha) a burleskní podivnosti (ptačí maska, příchod po čtyřech). Do budoucna to chce pro oživení nějakou interaktivitu ve stylu Rozpaků kuchaře Svatopluka, ať si divák může zvolit, jestli klitoris ustřihnout manikurními nůžkami nebo těma na živý plot.. (14.03.2013)