Das Wilde Leben

Hlad po dobrodružství a aktivním způsobu života, žádné jistoty, žádný stereotyp. Hudba, drogy, sex, vlasy a chlupy, možná i prachy. Známí a blízcí, kterým se nedá věřit, nerozhodnost o vlastním osudu do poslední chvíle. Srát na to. Stop zaprděncům se stálým příjmem, potácejících se od ničeho k ničemu opovrhujíc jakoukoli změnou, slepě si vážících toho, co mají. Život lze prožít různě a dá se z něj vytřískat cokoli chcete. Přesto nakonec přichází rozčarování nad otázkou: K čemu to vlastně všechno vede?! --- "Pokud se ptám, zda-li bych zpětně udělala něco jinak, die Antwort ist: nein."... (07.08.2008)

Celkem zábavný filmeček, taková novější forma starého pokleslého žánru, který v knižní podobě měl vždy podtitul à la Příběh konkubíny či Paměti rozkošnice. Samozřejmě je ten film zbytečně dlouhý. Na příběh lepé děvy, jejíž největší životní úspěchy jsou, že tělesně obcovala se dvěma roulingstouny a provdala se za „prince ze St. Pauli“, by stačila polovina stopáže. Ty prodlužované barvité scénky večírků a cestovatelských destinací začnou časem nudit, protože film natahují, ale neposunují. Občasná snaha o hloubku nějak neladí s celkově povrchním pojetím filmu. Herecké výkony jsou všelijaké, ale vynikají jistě ne, zvláště Keith Richards je zde za trapného blba. Ale aspoň nějaký náhled na hédonistickou tvář přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy i „revolučnost“ byla spíše hra a marketingová strategie než názor. Nicméně, hlavní hrdinka je po fyzické stránce nepochybně pozoruhodný výtvor přírody, čímž myslím originál (v těch popisovaných letech) i představitelku (v době natáčení). (18.04.2014)

"Já jsem Uschi, a ty seš až po uši v hovnech"... i tak by se dalo charakterizovat každé nové seznámení německé krásky se zástupci mužské populace šedesátých a sedmdesátých let :-) Ke kráse však dlužno přičíst sice povrchní, zato ničím nespoutatelnou osobnost, na níž neplatila lákadla, pro která by jiná vraždila - nenechala se strhnout nikam, kam sama nechtěla, toužila jen plynout životem, poznávat svět a přijímat všechny rozkoše, které může nabídnout - její téměř nepřetržitá nahota svědčí o přirozenosti těchto tužeb. Tři mezníky příběhu mají vzestupnou diváckou atraktivitu, začátek svobodného života v berlínské komuně vyznívá nepřirozeně a němečtí hippies jsou tak ještě o stupeň směšnější, než ti ostatní, "stounovská" etapa trpí vědomím zkarikovaného Keitha Richardse i Micka Jaggera, na jejichž představitelích je znát, že by se sami nejraději neviděli a konečná cesta kolem světa je pak nejatmosféričtější částí filmu, prodchnutá exotikou, svobodou i příchutí smrti... Za Natalii Avelon i Uschi Obermaier zvedám výše, než snímku přísluší. (01.08.2013)

Co je na tom komediálního? Dlouho to vypadalo na nepříliš zajímavý film o zajímavém životě, švih tomu dodal až odjezd na výlet na východ. Filmem prochází spousta zvláštních postav, nejlepší je asi Rainer, který vypadá jako Levák Bob. Natalia Avelon je ještě hezčí, než jsem si myslel, a němčina se nakonec v pohodě dala. (01/03/10) (01.03.2010)

Uschi mně svým chováním přišla jako píča, na druhou stranu z mužského pokolení tam byl doslova zástup krétenů, takže si všichni mohli podat ruce, což tak udělali a nezůstalo jen u rukou. Film je vyzrálej a ke konci už mě Uši ani moc nesrala naopak cítil jsem její pomalé duševní dospívání. To není nic proti tomu o čem snila, to bylo i hezký, ale to její chování bylo fakt jak od "obyvatelky" stáje v jzd. Film doprávází velmi dobrá muzika u který mně došlo jak staršně daleko jsme se vzdálil v dnešním světě skutečný svobodě. (26.08.2017)