96 hodin

Steven Seagal, Jason Bourne, Jack Bauer. Alespoň dvě z těchto jmen se vyskytují snad ve všech recenzích na tento film. A není to vůbec zcestné připodobnění. Liam Neeson je zde typickým Bauerovským otcem, který se vydává na cestu za záchranou své dcery po Bournovském způsobu a drtí své protivníky poseagalovsku. Scénář tedy moc originality nepobral, diváka může překvapit snad jenom to, jaká náhoda bude zase použita, aby se hrdina dostal o krok dál. Nicméně kvůli ději se na akční filmy nechodí. Nelítostné a nekorektní vybíjení Albánců a jiných podvratných existencí potěšilo moc. Takže 4*. (24.10.2008)

Rychlejší, drsnější a vážnější než Kurýr. S kulhajícím Neesonem místo vysportovaného Stathama. A přesto funguje na jedničku. Morel sice musí ještě trochu pilovat střihovou skladbu, ale nebojí se násilí ve stylu Jacka Bauera a zdravě naštvaného taťku kosícího v Paříži albánské překupníky s bílým masem si musí zamilovat úplně každý... tak trochu to sice neví, jestli to chce být francouzskou kriminálkou nebo adrenalinovým akčňákem, ale tohle rozkročení mezi oběma žánry si nechám líbit. (07.08.2008)

„Zabijte ho potichu, mám tu hosty.“ Zlí lidé jsou nepoučitelní. Už mohli vidět tolik filmů, v nichž hodný americký taťka vezme spravedlnost a střelnou zbraň do svých rukou… ale ne, oni si nedají pokoj. A tak dceru bývalého elitního agenta hned po uvedení diváka do nezbytného stavu nadrženosti (na krvavou a nesmlouvavou akci) osloví na pařížském letišti francouzský Leoš Mareš, bezpáteřní dohazovač bílého masa albánské mafii. Kdyby tak ubozí Albánci tušili, jak malými myšmi jsou v porovnání s kocourem, který jim jde po krcích. Že jeho výhružka „Najdu tě. A zabiju tě“ není planá, následně dosvědčí vážně míněným sdělením francouzskému Kevinu Spaceymu „Klidně zbořím Eiffelovku, když budu muset“. Z výrazu Liama Neesona lze vyčíst jediné – myslí to k smrti vážně. Což mysleli i tvůrci této super high conceptové akce. Proč by ne, vždyť podobné filmy sledujeme právě pro jejich přímočarost a nehumánní nebrání ohledů na kohokoliv, na cokoliv. Nepatřičnost „zabijáckých“ vět, použitých v různých obměnách už v tolika předchůdcích, jenom podtrhuje odklon od reality a únikový charakter těchto „kill ‘em all“ kousků. V současnosti, kdy ambicióznější snímky usilují o maximální realističnost a hrdinové povětšinou nevítězí kdovíjak suverénně (Bourneovo ultimátum, bitka ve Východních příslibech), je příjemné představovat si u rozumně dlouhých 96 hodin, že byste v případě únosu vlastní dcery dokázali totéž, co Bryan. Apendix: Z celého filmu jsem nabyl dojmu, že Luc Besson je pravičák nenávidějící Paříž, město plné úchylů a mafiánů odjinud. Doupě neřesti je navíc ironicky umístěno na Rue de Paradis. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, choze, castor, Niktorius, uzzi, gu-staff, Dallas, zdenny (18.11.2008)

Takměř dokonalý film, který nezpomaluje, před ničím neuhýbá, k problémům se staví čelem a řeší je přímo a od začátku do konce jede na 110 %. Pokud chytnete niť hned od prvních minut a v té rychlosti distribuovaných informací se stihněte bryskně zorientovat jako hlavní hrdina, náramně si tuhle jízdu užijete jako já. (27.10.2009)

NOC PLNÁ FILMŮ. 96 HODIN je překvapením roku, jež je přesně takové jako jeho hlavní hrdina: starý profesionál navracející se do akce, který se s ničím nesere a vše je ryze efektivní; přitom se to nebere příliš vážně a černý humor funguje naprosto bezchybně. "Osmdesátkový" klasický žánrový francouzský thriller neupadávající nikdy do schématičnosti či přiklánějící se ke klišé, který je ozvláštněn současným šoufl stylem bourneovských podívaných. Chytré, důmyslné a brilantní. (25.10.2008)