Kurz negativního myšlení

Tomu říkám dobrej, temně komediální film! Žádná laciná Spielbergovská hra na city, žádné chození okolo. Obsah je výše a v podstatě sedí, ovšem nevejde se do něj zdaleka všechno. Jednak neskutečně černý humor, kterého je film plný, jednak spousta věcí o tom, jací jsou občas lidé uvnitř - zvlášť ten nechutný typ lidí, co jsou pořád pozitivní. Ze všech postav je absolutně nejlepší Asbjorn. Jestli si neoblíbíte tohohle nechodícího a nemluvícího typa, co se snaží sápat i po psycholožce, tak už nevím. Jako fanouška válečných filmů mě dostala scéna, kde právě tahle pozitivní psycholožka přijde do Geirova pokoje, a za ní je plakát k Lovci jelenů. Ten černobílý. Ostatně, tenhle film do děje ještě promluví. :-)) Jeden z nejzajímavějších filmů, které jsem viděl. A první norský. Možná to souvisí. (22.10.2007)

„Som ochrnutý a impotentný. To nepokladám za pozitívne.“ Uf, toto je „komédia“, z ktorej môžu byť slabšie povahy šokované. Ukážkový „festivalový film“, ktorý musí byť radosť pozerať na veľkom plátne, s originálne napísanými postavami a originálnymi hereckými výkonmi, krvavo dozdobený zvratmi, ktoré nečakáte (pästný úder, chodenie vozíčkara). Zaujímavé a príjemne krátke. Optimizmus nikam nevedie? (10.09.2010)

Hořká tragikomedie o smutném údělu tělesně postižených, o povinném optimismu a o tom, že někdy nefunguje. Hlavní hrdina je po autonehodě upoutaný na vozík a přestože díky pojistce materiálně nestrádá, je plný hořkosti a nenávisti ke svému okolí. Zoufalá partnerka se rozhodne jeho letargii a sebelítost za pomoci terapeutky a její skupiny svěřenců rozbít a vrátit ho k životu. V průběhu filmu to ale vypadá, že Geirr spíš rozbije pracně vybudovanou soudržnost skupiny, která vlastně zase tak soudržná není a pod jejím povrchem doutná nejeden požár a spousta negativních emocí. Čekal jsem něco ve stylu Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem, tedy stylizovanou podívanou plnou černého humoru, ale míra nekorektnosti a nekašírované bolesti mě zaskočila. Řada scén je opravdu silných a film poměrně věrně odráží beznadějné postavení postižených. Na druhou stranu v porovnání s průběhem snímku je jeho vyústění poněkud násilně smířlivé. Celkový dojem: 85 %. V řadě momentů se sice humor vyskytuje, ale jde o tu nejčernější, ryze šibeniční variantu. (04.01.2010)

Nenáročná, oddychová tragikomédia. Prísť o zdravie ide ľahko, len ako sa s tým potom vyrovnať? To je otázka na dlhú debatu a tento film ponúka jednu z možností. Pri tragédii a ťažkých chvíľach sa často zdôrazňuje, aby si človek zachoval pozitívne myslenie, ale dá sa to vždy? A je to naozaj univerzálny liek na boľačky? A čo tak vyskúšať aj trocha toho negatívneho? Zaznela tu myšlienka, že niekedy na pochopenie negatívnej veci, alebo človeka, je dôležité nájsť v sebe aspoň kúsok negatívneho postoja. Súhlas, niekedy pozitivizmus nerieši nič. Sem-tam treba niečo aj porozbíjať, či už svoju myseľ alebo aspoň veci naokolo. Páčilo sa mi, ako sa snímok na konci pomaličky, nenápadne preklápa do psychologickej roviny. U mňa preto celkom spokojnosť. 75/100 (04.07.2014)

Byl jsem docela překvapen, že místo komedie sleduji opravdu drsný psychologický film, který zatlačil několikrát velmi vostře na pilu. Proto mám i problém s hodnocením. Chtěl jsem si odpočinout u komedie, místo toho jsem opět musel nažhavit mozek a popřemýšlet nad tím, jaké to musí být starat se o postiženého člověka. Film je to nesmírně zajímavý, i když místy nelogický, přesto pokud máte rádi psychologické filmy, tak určitě doporučuju! 65% (21.04.2012)