Californication

1. série - 85% - Někdy sice neví, jestli přemýšlet mozkem nebo druhým nejzásadnějším orgánem, ale stejně je Hank Moody Pan někdo. Někdo, koho jsem vždycky chtěl v seriálu vidět. Poznámky o sexismu mě naštěstí nechávají chladným, protože seriál ženy neponižuje (a když ano, tak hned vzápětí shodí i celý zástup chlapů). Navíc Karen se celou dobu chová o dvě třídy dospěleji než Hank a on se jen marně snaží (když se snaží) zlepšit natolik, aby pro ni byl ten pravý. A dělá to tak vtipně, originálně a neodolatelně, že jsem mu musel propadnout taky. Jediné, co tak seriálu škodí, je jedinečnost Davida Duchovnyho a tím pádem Hankova one-man-show. Přílišná pozornost pro komické postavičky Charlieho a jeho Šmoulinky občas lehce ruší. Tak jako tak je ale Californication do jisté míry neopakovatelným seriálem. Zkombinovat humor a drama na takhle otevřené sexuální úrovni není taková sranda, jak by se mohlo zdát. 2. série - 90% - Mistr Moody vytahuje těžší kalibr. Stal se z něj ještě větší idol, Becca je zase o chlup sympatičtější a když je i Runklovic rodinka plnohodnotnou součástí děje, nezbývá jediná věc k vytknutí. Čímž nechci říct, že při nejrůznějších aktivitách nebude divák kroutit hlavou. Přesto by druhá série byla "jenom" vylepšeným schématem první série, kdyby se nedostavila třešnička na dortu. Smrtelně hláškující, ale ani na chvíli přehnaný Lew Ashby. Právě on přináší novým dramedickým eskapádám dokonale komplexní punc. 3. série - 80% - Není lehké se udržet na nejvyšší úrovni tři roky a neopakovat se. Obzvlášť u tématu, jehož prvotní atraktivnost "dobrodružství sprostého spisovatele" může u povrchnějších diváků velmi rychle pominout. Proto mě prvních pár epizod trochu vyděsilo. Kolem Hanka kroužilo čím dál víc žen, Charlie a Marcy dokazovali, že hranice toho, jaká všechna tabu se ještě mohou objevit, nebyly posunuty na nejzazší mez a Becca začala ve svém agresivním a zároveň ublíženém pubertálním vývoji docela vadit. Ale nebyla by to parta kolem Toma Kapinose, kdyby se jim vývoj vymkl z rukou. Vyprávěcí linka se znovu podívala do vážnějších poloh, situační humor dosahoval hranic geniality (epizoda, která se celá odehrává v Hankově bytě, je možná nejlepší z celého seriálu) a celý dramatický oblouk pro třetí řadu tak najednou dá jasný smysl. Ten boj se všemi prů*ery a touha po jejich napravení nemůže zachránit všechno. Californication je ze života. Jenom ne z toho našeho. 4. série - 75% - Pokání. Dění kolem jednoho nevychovaného pisálka poprvé padá pod hranici jasného nadprůměru, ale strach o vývoj seriálu snad není na místě. Jenom jeho největší síla už není v příběhu celé série nebo perfektně vystavěných a dopointovaných epizodách, ale spíše v konkrétních dialozích nebo absurdních postavách. Zatímco v začátcích přicházely charaktery s určitou hloubkou, teď už se scénáristé předhánějí v jejich excentričnosti a sexuální otevřenosti možná až příliš. Čestná výjimka tak patří chytré i svůdné Abby. Californication tak stále má svou sílu a v některých scénách jednoznačně sahá po absolutnu (doznání pro Beccu nebo dialog s Miou na balkóně rezonují i několik týdnů), ale trocha starší komplexnosti a klidně i nějaká výraznější změna by možná už byly na místě. 5. série - 90% - Santa Monica Cop, o generaci mladší projekce vlastních prohřešků - a Hankova duševní dospělost. Menší dějová prodleva dokázala charaktery posunout tam, kde jejich rozjímání nad životem najednou nepůsobí vynuceně a kde je místo pro vztek, nostalgii i chuť se na všechno vykašlat. Příběh si tentokrát bere na paškál raperskou komunitu i filmovou mašinérii a nenechává na nich nit suchou. Naštěstí to zvládá i bez toho, aby snad postavy typu Samuraie působily zbytečně. A když musím zaujatě sledovat i mou oblíbenou Beccu, která nečekaně vyrostla do naivní ženy s pořádnými daddy issues, vidím zkrátka nejlepší sérii. Vyspělou, osudovou i chytrou. Labutí píseň celého seriálu, kterou stálo za to prožít. 6. série - 70% - Hranice mezi odvázaným humorem a karikaturou sebe sama je někdy proklatě tenká a při pohledu na šílenou Ophelii nebo zfetovaného Atticuse je třeba přiznat, že to téhle kalifornské partě mohlo vyjít i lépe. David Duchovny se pořád může jen válet na gauči a občas prohodit náhodné moudro a bude mi to stačit ke štěstí, ale čekal jsem zkrátka o něco víc. Vstřebal jsem to, že většina narážek na sex už jede v rovině totálního extrému. Víc ale zamrzí fakt, že začíná selhávat i příběh osudové lásky. Snad za to může úsměv krásné Maggie Grace (která si z pozice Faith bez problémů krade sérii pro sebe), snad fakt, že když kolem sebe jeden pár střídavě krouží šest sezón a očividně neví, co chce, jejich snažení se chtě nechtě omrzí. Pravdou zůstává, že byla šestá série o něco níž, než všechno před ní. Pořád to stačí na fajn zábavu s několika úžasnými vážnými momenty, ale čekal jsem o něco víc. O něco víc ale záleželo na tom, s jakou grácií dokáže Hank zamířit do západu slunce. 7. série - 70% - Jestli někdy měli tvůrci vysloveně špatný nápad, měl jméno Levon. V jeho trapných průpovídkách a rozhodnutích se sice skrývá Hankova šance něco napravit, ale i vzhledem k mladíkově věku jde o slabší pokus o nové pokání a zdánlivě neřešitelnou komplikaci vztahu s Karen. A je to právě linka s vyvolenou láskou, která ve finální sérii až na výjimky nefunguje skoro vůbec. Natascha McElhone navíc působí nečekaně vyčerpaně, její vypjatější scény proto budí spíše rozpaky a takoví Charlie, Marcy nebo Stu jsou jen karikaturou sebe sama a dělají veškerým vedlejším liniím jen a jen ostudu. Nadstřelená sedmdesátka v hodnocení je tak hodně ovlivněná vynikající epizodou Faith, Hope, Love a samozřejmě i finálovou Grace, ve které David Duchovny definitivně dokazuje, že bez jeho šibalských oči a zdrcujícího charizmatu by se celý seriál rozsypal už dávno. Za až neuvěřitelně pozitivní dojmy z posledních minut tak zůstávám shovívavý, pravdou ale zůstává, že poslední dvě série už byly jen smutnější křečí se záplavou prapodivných vedlejších charakterů a s jen občasným problesknutí podstaty samotného Californication. Pocit jedinečnosti se tak zbytečně rozpadá a s odstupem čtyř let tak bohužel i zamlžuje moji tehdejší lásku ke světu Fucking and Punching. Teď chci ale věřit alespoň tomu, že vše dobře dopadlo a za prvním rohem nečeká nějaká banální zrada. I'm a rocket man - burning out his fuse up here alone. (14.06.2010) (méně) (více)