Hotel Chevalier

Napětí mezi nimi by se dalo krájet. Přišlo mi to nádherně reálné. Zároveň umělecké. Krásné, klasicky Andersonovské barvy a poetičnost. Ale vážně se tam musela Natalie svléknout? Myslela jsem že ona nedělá. Jinak to hráli výborně, a všechno to zoufalství a touhu jsem jim věřila. A ta píseň? Tell me the thoughts that surround you, I want to look inside your head... (14.10.2011)

Takhle to dopadá když si Wes natočí něco pro radost. Tímhle magickým kraťasem, který dle mého názoru s Darjeelingem nemá pranic společného (jasně postava, kterou nám představuje, ale jinak není proč - i když bez něho je asi nepochopitelný), Mě vážně dostal. A není to jen nahou Natálka, ale i v takové kraťasu je napěchovaná celková atmosféra, která mě zaujala už na Darjeelingu. Možná je tady ještě vyšponovaná do vyžších úrovní. Tleskám. "Chceš vidět můj výhled na Paříž?" (10.11.2008)

Souvislost Hotelu s Darjeelingem je velmi povrchní, jako etudka je to spíš průměrné, byť asi dostatečně Wesovské. To, že víc než půlka komentářů se věnuje pouze několikavteřinovému odhalení jedné herečky, hovoří o kvalitě filmu dostatečně. Nebýt inkriminovaného pozadí, asi by po tomto filmovém zákusku brzo ani psík neštěkl. PS: Každopádně tu písničku už několikátý den nemůžu dostat z hlavy. Na hudební doprovod svých filmů má WA talent jako málokdo jiný. (09.09.2011)

Bez vidění Darjeelingu limited naprosto zbytečná záležitost (jeden dobrý záběr - začátek, Jackovi nohy a v televizi nohy zakryté plachtou v masovém hrobu). Po vidění Darjeeling jsem se alespoň na konci díky tomuto filmečku usmál (v podstatě také zbytečná záležitost), přesto hodnotím třemi hvězdičkami kvůli pár roztomilým detailům. (26.10.2008)

Hmm.... takhle nějak si představuji tu zrádnou, neovladatelnou bezmocnost nad tím když po někom toužím a zároveň se toho pocitu děsím a hlavně nejsem schopen jednat podle toho co mi říká ten poslední zbytek rozumu, ta posedlost při které se vznáším a jsem drcen dopadem současně. Láska, ta proradná lichvářka s úrokem tak vysokým, že od začátku je jasné, že mě zruinuje, ale já si stejně půjčím, bez soudnosti se upíšu a pak v slzách, po každé s bolestnou vzpomínkou, zpětně splácím a když je dluh srovnán, začnu se ohlížet po jiné zničující investici. Ne, nevěřím v návratnost, nevěřím v trvalý zisk a doufám, že přestanu i prahnout po té chvilkové užitkovosti.... (10.05.2009)